Amon Tobin – Isam
Scéna vypadala nějak takto.
Jeli jsme…
Nezáleží, kam jsme jeli. Já a Evelyn, slyšíme hučení, auto jede kolem sto čtyřiceti a kouř, který se snažíme pootevřenými okénky dostat ven nejde ven, stejně tak popel.
Scéna vypadá tak, že je asi třicet stupňů a každá maličkost, kterou v tom autě máme se při delším zadívání změní na nanuk.
Evelyn je propocená a nevyspalá. Cítím její pot a svůj pot, ale jedeme moc rychle, aby mě to obtěžovalo. Pokaždé, když se rychlost dostane nad sto, začnu v autě uvažovat o nekončícím nebezpečí a zmačkaném plechu a dvou sekundách.
Dvě sekundy. A konec.
Aby scéna dávala smysl. Na cestách je nejděsivější uvědomění si, že každý další metr může být váš poslední. Sleduji auta, která se k nám blíží a snažím se zahlídnout obličej řidiče, pro případ, že by strhl volant a jeho světla by se střetla s našima. Chci ho vidět, na tu sekundu, než mi páteř vyletí z těla.
Můj život, moje studia, moje práce, moje lásky, moje nedokončený spisy a rozdělaný úkoly a nepolíbený babičky a špatný nálady, všechno tohle může kdokoliv z vedlejšího pruhu okamžitě ukončit.Stačí zvednout telefon. Špatně si kýchnout. Ohnout se pro cigaretu. Okřiknout děti. Na dvě sekundy usnout. Dvě sekundy.
Každý tenhle moment, o kterém vy nerozhodujete, může ukončit vše, o čem rozhodovat chcete. Každý je potenciální vrah, který čeká na svůj moment nepozornosti. Tváří v tvář, plech v plech. To jsme my a jedeme sto třicet a Evelyn se potí a je nevyspalá a když už se zdá, že nás nikdo dneska nechce zabít, když už se zdá, že nikdo nemá tolik odvahy na chvilku nesledovat cestu, v ten moment Evelyn převrací pravidla hry.
Ucítil jsem hrbol dělící můj život a jejich život. Zvedl jsem oči a podíval se na rodinku proti mně. Byli veselí a snad si i zpívali. Scéna: představte si typickou americkou rodinku v americkým seriálu s americkým osudem, jak si zpívají americkou hymnu. Vypadali přesně takhle, jen zpomalení. Moje oči sledovali každou poslední sekundu jejich životů a oni nedělali nic jiného, než že celý ten osud ignorovali.
Dvě sekundy. A konec.
Ve výsledku je Evelyn vlastně vítěz, protože spala a nebyla myslí u toho, když její lebka narazila na spojnici vlevo nahoře a praskla jako plastová židle. Tohle jsou okamžiky, který si nikdy nevybavíte, když vám někdo řekne: Vybavte si něco. Za ty dvě sekundy se v to ospalé odpoledne, kde se každá setina vlekla jako roky a kdy se už hodiny nic nestalo, jen cesta a cesta a cesta, v ty dvě sekundy se toho stalo opravdu moc. Neviděl jsem moji nohu, ale cítil jsem, jak se otočila, jak praskla, jak praskla znovu a výš, jak se trhá a opouští mě a já se tomu můžu jen smát. Viděl jsem dítě, jejich dítě, americký dítě s malou barevnou knížkou, jak letí přímo proti nám, jako by chtěla políbit Evelyn. Jenže trefuje vrchní část předního skla a střecha našeho malého, útulného a bezpečného Fiatu ji skalpuje. Skalpuje její nádherný blonďatý vlásky, který na fotkách každý chválí.
Plech praskal a křičel a svíjel se a smál a my jsme byli přímo uprostřed toho zvuku. Naše auta vůbec nezajímal náš křik Hlavní role a vedlejší role byly rozlosovány. Scéna: v momentě, kdy vaše věc, kterou jste roky milovali a roky umívali a hladili a leštili, vaše věc, váš Fiat se najednou na nic neptá a řeže.
Jako čtyřnohý rodinný přítel rotvajler Ben, který se z ničeho nic rozběhne a vaší dceři ukousne kus obličeje. Tak nějak bych tuhle nemohoucnost definoval.
Scéna: a teď, uprostřed všho toho hluku a transformace a energie a pokřivení, u toho všeho hraje novej Amon Tobin, jako ideální soundtrack kinetiky a ocelového chladu.
Jen si to představte. Zvuky rozložené na momenty a pocity. Nedávají smysl, roztříštěné na tisíc kousků. To je nový Tobin a jeho práce definovaná na Foley Room dovedená k dokonalosti. Každá sekunda je důležitá a poslední věc, kterou ucítíte je atmosféra. Není to na škodu. Zdá se to tak, ale proč vyžadovat od alb atmosféru a pospolitost a “vtáhnutí do děje” a podobný nesmysly. Proč, když každá sekunda ve vašem životě je důležitá. Piece of paper, Bedtime Stories, všechno tohle jsou kousky, které vám musí vnutit všechny efekty. Efekty vašeho života, efekty zvuku prodané hladce ale agresivně. Plech ohýbaný plechem. Kov v těle.
Tak nějak zní nový Tobin. Bible pro Transformers a účastníky dopravních nehod. Žádná těla. Žádný rozuzlení. Tobin nepředkládá pocity, ale jejich mechaniku. Evelyn se boří přístrojová deska do těla. Diody a ukazatele nahrazují střeva a jícen. Isam funguje na podobném principu. Rozložený organický kus hmoty, postupně pomalu skládaný dohromady na automatické lince.
Rozčiluje mě, když k tomu někdo přistupuje jako k tragédii. Nic se nestalo. Jen se pomačkalo několik věcí. Nežijeme, a nejsme ani vcelku. Naše části se pomíchaly a leží na silnici a mrkají na sebe. Dvě sekundy, jedna sekunda, jeden zvuk. Zvuk kovu.
Amon Tobin – Remixes
- Amon Tobin . Remixes
- 1996 – 2011
- Baby Fox – Ladybird [Cujo Remix]
- Cujo – Trespassing [The Chalice Mix]
- Cujo – Northstar [Road To Dubland] [Remix by Baby Fox]
- Flavornaughts – Bulawayo [Cujo Remix]
- Gak Sato – Hip Wagging, Foot Shuffling [Amon Tobin Remix]
- Ponga – Pick Up The Pieces Of Saturn [Mosh Mix] [Remix by Amon Tobin]
- Cujo & Superstars Of Rock – Apollo [Adam Goldstone Edit]
- Airto Moreira – Chicken In The Mind [Amon Tobin Remix]
- Bebel Gilberto – Samba da Bencao [Produced by Amon Tobin]
- Bonobo – Scuba [Amon Tobin Remix]
- Etienne Daho – San Antonio De La Luna [Amon Tobin Mix]
- Foetus – Cirrhosis Of The Heart [Amon Tobin Mix]
- Red Room – Easy Smoky Way [Re-Bass Mix By Amon Tobin]
- Baikonour – Coca Sun [Bhangratronic Mix] [Remix by Amon Tobin]
- Amon Tobin – Trickstep [Pacific Rift Remix]
- Omar Faruk Tekbilek – Aksak [Amon Tobin Remix]
- Noisia – Machine Gun [Amon Tobin Remix]
- Amon Tobin – Bloodstone [King Cannibal Remix]
- Amon Tobin – Foley Versions [Kronos Quartet Interpretation]
- Amon Tobin – People Like Frank [Upoint Remix]
- Amon Tobin – 4 Ton Mantis [Unreleased Remix]
- Amon Tobin – Mighty Micro People [Unreleased Remix]
Recent comments