Bernard Herrmann – Taxi Driver OST

• Bernard Herrmann . Taxi Driver
  
• 1976 . USA
• jazz. noir

Dneska se mi rozesralo auto. Normálně jedu a najednou nejedu. Ve světle těchto událostí nemám absolutně nejmenší chuť vypisovat nějaký zasraný minibio o Herrmannovi, takže jen stručne poznamenám, že tenhle cápek byl dvorní skladatel Alfréda Hičkoka, taky dělal hudbu pro Občana Kejna nebo Mys Hrůzy (originál), ty thrillery mu prostě šly nějak vod ruky. Taxikář je jeho poslední flák. Ne, vážně, je to smutný, protože to byl úžasnej chlápek. Taxikáře prý dodělal odpoledne a ve stejný den večer umřel. To je panečku přístup! Každopádně, tohle album je vážně nádherný. Ten hlavní motiv táhnoucí se celý deskou je prostě neuvěřitelně všeobjímající (co já vím co to znamená). Prostě hřeje. Jako velkej kabát upletenej z hnusu velkoměsta. Jako když si sednete do nějakých zvratek uprostřed Bronxu a kolem vás projde nějakej slepej kofoláč a bude hrát swing. Je to jako vzbudit se ve dne, plavat v noci. Nebo tak nějak.  Kdo nezná nemá netušil, měl by si tohle pořídit, minimálně pokuď pijete cogňak, byla by to výborná decentní kulisa, při které by vaše snobské latinské poznámky lítaly vzduchem elegancí podobné slovního kaviáru. Je to prostě deska i pro nesoundtrackovce. Geniální, poslední záblesk špinavé elegance. Nebuďte hudební kundy. A dendva promine, že sem mu to vyfoukl.