Connan Mockasin – Please turn me into the snat

• Connan Mockasin . Please turn me into the snat
• 2010 . New Zealand/United Kingdom
• dream pop.acid pop.psychedelic rock

Mám problém číst recenze na zahraničních serverech. Není to nic, co by mě nějak limitovalo, ale čím dál víc se všichni schovávají za přídavný jména, z čehož bych šílel. Člověk si to všechno nemůže zapamatovat! Nehledě na to, že se tak polovina všech těch high-pitched terminologií nedá skoro přeložit.

Mluvím o tom, protože když se budete snažit dohledat nálady všech použitých efektů na poslední řadovce Connana Mockasina v zahraničních recenzích, zkončíte v zajetí pseudohudebních vět a definicí typu jangling electric tones, swirling synths, chugging basslines, fluttering swells, bending riffs, frenetic percussion, and ethereal helium breath vocals.

Zaplácávám tím místo, vadí to někomu? Přídavný jména a wiki fakta. Nešvar čitelnosti. Jako by bylo podstatný někomu neustále vysvětlovat, že ten dotyčnej prostě hrát na kytaru umí, protože vydal už tři alba, tehdy a tam, nahráno ve tmě dešti, v roce 2005 jedl jogurt a veku. Chceš bibliografii? Máš myš, mišmaš rozetni.

Takže bez ohledů zpátky, Please turn me into a snat křepčí na povrchu dream popu, jenže ve skutečnosti je to kukaččí vejce psychedelického acid rocku. Jen se ty kytary, prostě, občas nedostaví.

Není to chyba. Je to proces. Zatímco se všichni psychedelici snaží o diplom z rozvrzávání riffů skrz známé galaxie a ničí dobrý dojem uhlazenýma, přeprodukovanýma plackama, který smrdí jako wc čistič z reklamy a s psychedelií si už netykají ve formě “pojďme na trip”, spíš balí baťoh a valí s U2 na výlet, Connan i bez dominantní účasti kytar je psychedelie víc – ten hlavní fakt, vytvořit trochu jiný iracionální svět mu jde dobře.

Protkaný efekty, startuje album dětským zvoláním Ahoj Connane. Zavřete uši, protože pak už to bude jen lepší a to i v případě, že nesnášíte high-pitched (už je to tady) vokály stejně jako já. Pasují, ladí, posouvají. Ba co víc, třeba v takové Egon Hosford přímo hladí po acid popové duši. Jestli tohle není návrat časem, tak nic. Nachystejte si batikovaný trička a předstírejme, že se Altamont nikdy nestal. Centrem všeho je pak desetiminutový acid bossa nova pop epos Forever dolphin love, paradoxně první singl, znějící jako minialbum, jako teaser, aneb ukaž co umíš, natáhni, buduj, exploduj, překvapuj. Forever dolphin love je extrakt, pomalu a pečlivě budovaný, který vás nasměruju k vnitřní extázi, s faktem, že MGMT můžou jít se svojí líbivou verzí do hoven.

35 minut uteče jako voda a věřte, že když si to pustíte znovu, bude to zase jiné. Pořád je co objevovat. Navíc, všechny ty vyumělkovaný pasáže se začnou měnit v romantický linie, v podvědomý pop.