Představujeme: Daughters – Daughters

• Daughters . Daughters
• 2010 . USA
• avant-noise metal,mathcore,noise,hardcore

Občas přijde úder, který nečekáte. Tu a tam se objeví kapela, která nikdy neměla větší ambice, která nikdy nenaznačila, že by se mohly dít velký věci. A pak se přižene s albem, které vyráží dech (a které je většinou kompletně jiné než předchozí alba, takže moment překvapení je dovršen) a vy jen můžete sednout s otevřenou pusou a říkat si, co to kurva má znamenat. V případě Daughters se jedná o čistý, nekompromisně provedený knock out.

Daughters, které jsem slyšel před lety na albu Canada songs byla kapela jakých bylo stovky, klasický zástupce grindcoru a noisu – zběsilé bušení do bubnů, roztěkané kytary, které nedokázaly na pár sekund udržet stejnou melodii, klasická stavba písně nikde, hardcorový vokál, nervy v kýblu, anarchie zvuků, dozvuků a nezvuků. To vše v minutových nášupech. Kdo to má kurva poslouchat.

Ale teď je rok 2010 a Daughters přišli se stejnojmeným albem, které je úplně jinde. Chlapci znatelně dospěli, jejich neurvalý mladistvý elán a zběsilost zůstaly, ale dostaly pevný řád. Songy už mají klasickou stavbu a určitou nosnou linku, podporované vokálem Alexise Marshalla, který jednoznačně zpívá v životní formě.

Novinka, na kterou se asi nejlépe hodí označení avant-noise metal z toho těží maximálně. Album uhání od první sekundy a když nebudete dávat pozor, brzo vás semele. Písničky jako The Hit nebo The Theatre Goer jsou neuvěřitelně našláplé hity, které si budete muset pouštět pořád dokola. Stejně tak vám dávají pocit, že se tu děje něco víc, že stojíte tváří v tvář dalšímu bodu zlomu, definici, která ohýbá zažité koleje hardcoru a metalu jako to svého času dělali Black Flag nebo Refused. A i na The Jesus Lizard dojde..

Tohle je zatím nejnašlápější a “nejživější” placka tohoto roku. Já vím, že je teprve březen, ale i tak to zní dost dobře ne? O to větší škoda je, že Daughters po vydání alba (9.3.2010) oznámili, že je to jejich poslední nahrávka.