Červen

Tak jsem před časem říkal wes, že by bylo dobrý hodit sem nějakej odkaz na nějaký dobrý menší akce, který moc profláklý nejsou a který je velmi lehký přehlídnout. Nějak jsem netušil, že mi pošle seznam snad pro celou republiku. Pořád se bojím, že mi třeba přijde i pokračování v podobě koncertů v červnu v okolí Montenegra. Taky jsem slíbil, že se na to nějak podívám a třeba k tomu přidám nějaký info, ale za A) nemám absolutně čas, za B) si myslím, že prolinkování stačí, protože ve finále bych stejně jen přepisoval oficiální info, proložené menším výskytem slov jako hustý, kurva, hovna atd.

• Sofy Major/Membrane . Split
• 2011. France
• hardcore. sludge. noise. stoner metal

Ale..stejně, aspoň jedna věc: Sofy Major. Ti kluci hrají v Poděbradech (to je prej někde v ČR) 7.6, což je čtvrtek, což je dost na hovno. Kažodpádně, pokud to máte alespoň trochu blízko, určitě by se vyplatilo zajít/zajet. Sofy Major jsou z Francie, hrají něco jako křížence noise rocku, hardcoru a stoner metalu a zní víc než slušně. Nedávno (konec 2011) vydali split s Membrane a rozhodně se jim povedl. Škrobená basa, nasraný vokály, troška blití, pořádné porce hluku atd. A navíc mají hezkou mikinu. Kdyby ji tam měli, tak mi ji někdo kupte. Já budu tou dobou bohužel někde úplně jinde. No a tyhle dvě kapely z Francie budou společně v Poděbradech. V Poděbradech. Chápe to někdo?

01.06. – 02.06. Freedim fest, Tábor (Negero, or atd.)

01. – 03.06. Fire fest, Křenůvky (Unna, Gagarin atd.)

02.06. Ještědská Odysea, Liberec (Social Party, Underground Theatre, Tengri atd.)

02.06. Piper fest, Kopřivnice (Sheevayoga atd.)

03.06. Bear in Heaven, Rock Café

07.06. Sofy Major & Membrane, Boss bar (Poděbrady)

08.06. Thou & Resurrectionists & Hexis, 007

09.06. Eclipse fest, Opava (Social Party, Underground Theatre, Illegal Illusion atd.)

09.06. Alternativní scéna dnů města Orlová (Sabot, Tosiro atd.), Orlová-Lutyně

10.06. Planety & Sholi, Final

16.06. Tera Melos & Superego Kid & Depakine Chrono & Wild Tides, Velbloud (Česká Budějovice)

17.06. The Oscillation & Stevie Brufen, 007 (Praha)

22.06. Magick Musick, Sušice (esazlesa, Unkilled Worker, Five Seconds to Leave, Zkouška Sirén atd.)

23.06. The Oscillation & Planety & Jupiters Disco Cowboys, Boro (Brno)

30.06. On/Off, Hranice u Chotěboře (nic, Lyssa, Gattaca atd.)

Apattak nějak

Co se týče “dělání rozhovorů”, tak jsem pěknej kokot, protože povětšinou nemám diktafon a spoléhám na to, že si všechno zapamatuju, což většinou končí tak u pátýho jégra, kdy jediné co si pamatuju je to, že jsem ještě v hospodě a u stolu sedí nějaký cizí lidi bez obličejů. Když jsem v hospodě potkal Martinu Wes a nějakýho kluka s patkou a kotletama tak dlouhýma, že jsem nevěděl, co je patka a co kotleta, měl jsem v sobě naštěstí jen tři malý piva, ale i tak se mi podařilo to všechno nějak zazdít, takže jsem si nakonec místo informací o koncertech odnesl informace o tom, že Dolores Clan byli píčusové a že Modern Day Babylon jsou aktuálně pořád one-man-píčusové.

Ve finále jde o tohle volové: MartinaWes pořádá koncerty a pod její “značkou” W.booking už toho proběhlo docela dost dobrýho, pakliže máte rádi kytary a sem tam se zmastíte. Aktuálně, a to je důvod proč to píšu, je na pořadu dne trojka Apatheia (vážně, změnte si název), což je nějaká vybrnkávačka nebo co, pak taky nějakej izraelsko-českej trip-vařilamyšičkakašičku-hop Wonderdust a Killerpanda, kapela, co má nejdebilnější jméno = nejlepší z trojice.

Jelikož je jedna ráno, pořádně jsem nežral a chce se mi spát, přečtěte si nějaký to info o kapelách třeba tady na student pointu, nebo na facebooku.

 

GIG: Bernhard Gál

Poslední dobou jsme se tady věnovali vesměs píčovinám, takže zase zpátky k umění. Tuhle neděli, to jest 15. dubna, vystoupí v Praze, přesněji v Komunikačním prostoru Školská 28, rakouský zvukový kouzelník Bernhard Gál.

Tenhle Rakušan se už od malička věnuje hudbě, takže vzhledem k tomu, že je dospělej, už je v ní asi dobrej, což ostatně potvrzují jeho kooperace s prakticky všemi slavnými světovými hudebními kouzelníky, ať už jde o Jennifer Walshe, Tung Chao-Minga nebo další kouzelníky, o kterých jste nikdy neslyšeli. Oficiální popisek říká, že Gál kombinuje média zvuku, světla, objekty, prostorové koncepty a videoprojekce. Volně přeloženo to znamená, že na koncertě pravděpodobně neuslyšíte Poker Face, Stairway to Heaven nebo Žízeň. Vzhledem k tomu, že nemám čas hledat více informací, můžete se podívat napravo, kam jsem umístil náhodný obrázek za účelem odvedení pozornosti.

Lepší představu než ty moje pindy vám dá tohle video, které zachycuje Gálovu instalaci z roku 2009 z Portugalska. Vstupné je pouhých 90 Kč, za takový prachy sebou můžete vzít i starou.

ELECTRONIC BEATS: Grimes – Visions

Vzhledem k tomu, že každý upload Grimes má sotva několika hodinový život, použijte mozek a hledejte.

Jednou za čas potřebuje i DIY scéna svoji Lady Gagu. Někoho, kdo dokáže z minima vytěžit maximum. Jestliže jste letos otevřeli oči nebo uši, pravděpodobně vám někdo vpálil, že “ti Grimes jsou boží”. “Proč?”. “Ty vole, já nevím.”

Ať už bude rok 2012 pro Grimes prvním nebo posledním, i jepičí superstars potřebují svoje publikum. “Hipster scéna”, i když tak nechceme být nazýváni, to jsme my závislí na proudu zvuku. Jsme závislí na éčkách a BPM a na hypeu. Jsme závislí na pohádkách o ušmudlaných kravách, který vlastní pílí vyletěly na vrchol.

Claire Boucher je ušmudlaná holka pro tento rok a vy tomu nemůžete utéct. Pokrytí je smrtelné. Od DIY magazínů až po Vogue (čti Voug nebo Vág nebo Vůge nebo Voguje, vyslovuj “tamten vlevo nahoře prosím”), všude jsou články o Claire a jejím zvuku. Sama tomu říká sci-fi-pop. Říkat tomu osmdesátkové znásilnění by taky nebylo od věci.

Všechno to vzniklo loni nebo předloni, ono to je ve finále jedno, kdy Claire vydala svoje první dvě alba vlastně a v podstatě jen z donucení, jelikož kámoš jejího nabíječe rozjížděl label Arbutus. Claire nikdy nechodila na žádnou hudební školu a pořád se tak trochu chlubí tím, že vlastně ani neví, co to je nota. Taky tvrdí, že jí to dává výhodu pracovat se zvukem a písní naprosto jinak, než jak s materiálem pracují študovaní muzikanti. Z každé formy diletanství jde udelat ctnost. Například to, že jsem nestudoval žádnou žurnalistickou školu mi dává prostor pracovat s textem jinak než jak s ním pracují studovaní žurnalisti. Boom a je to v suchu.

Kde jsem to skončil? Montreal. Tam se Claire přestěhovala a to je taky hlavní zlom v jejím hudebním životě. Protože tady “byla donucena” přispět na kámošův label, protože tady poprvé přičuchla k DIY scéně, protože tady bylo kolem hodně lidí, kteří ji řekli, co má tedy dělat, když chce dělat hudbu.

Cheap rent and easy access to bars and venues had us all living on the same adjoining two blocks. Everyone was just up the street or around the corner, and shows were a short walk or bike ride away. The neighborhood is a haven for artistic types, who, without the pressure of needing a full-time job, can literally afford to spend time on creative projects. Artists can earn rent and living expenses with just a couple days’ work or through extensive grants from the government. It’s the kind of surreal hipster utopia.

 A tak tu byl Alex Cowan z Blue Hawaii kdo naučil Claire jak používat GarageBand, skrz který teď produkuje všechny své songy. Sean Savage ji zase naučil co to vlastně jsou back-up vocals. Braids ji naučili psát texty.

“I’d look at these people and learn, ‘Okay, so you need lyrics, and you need to write a verse, and you need a chorus. Otherwise, it would just be psychedelic rambling that goes into space.”

Takhle jednoduchá byla evoluce. Jo a ještě drogy. Hodně drog. Nějaký houbičky a tak. Zatímco takového Bendu drogy mění na lidskou opici ( žižkovského Johnnyho Deppa, chcete-li), Claire otevřely prostor pro první dvě alba, do kterého vtiskly svoji psychedelickou a temnou stopu. Čeho je ale dost, toho je příliš. Poté, co se kamarádům už dalo říkat narkomani a poté, co trávila víc a víc času na turné (Lykke Li support) a do Montrealu se vracela s otevřenýma očima, realita/pohádka se začala rozpadat. “The main reason I moved out of Montreal is because I just needed to get away from the drugs and stuff. When I return to Montreal I’m like, totally addicted to speed and I’m sick all the time.” Kdo ví, jak moc je tohle líbeznej kec pro časopisy a jak moc je to pravda, každopádně stěhování z Montrealu vedlo k bohatšímu zvuku, daleko živějšímu pojetí a dospělosti. Což je Visions, v porovnání s předchozími pokusy. Nahráno za tři týdny.

Visions jsou vrstevnatým dílem, které se při každém poslechu tváří naprosto jinak. Ať už je to intimita nebo extrovertní proplutí minulým stoletím, pokaždé se objeví něco jiného. Hranice balastu a umění je tenká. Dá se říct, že Visions vcelku úspěšně mapují svého stvořitele. Claire je fanouškem sci-fi a svoje videoklipy by ráda udělala ve stylu Pátého Elementu, Ghost in the Shell a Duny. Wtf? Stejně tak je velkým fanouškem videoher (kdo z vás by si vytetoval Zeldu na tělo?), kultury středověku (její závěrečná práce byla o svaté Hildegardě), pověr a mýtů. Když tyto přísady smícháte s její vrozenou ztřeštěností (“i like twitter cuz u can just say things and lots of ppl will read it. shit shit shit shit cunt cunt cunt cunt), dostanete Visions – složeno přesně z těchto atributů, začněme u cover artu a skončeme u textů, všechno zapadá do rovnice kde se sci-fi/synth mlátí se středověkem/witch, kde se pověry bijí s kulturou ulice a DIY scéna to všechno sleduje z jejího Venušina pahorku, protože slovo feminine je sakra in.

Toto jsou důvody nejen toho, že album zní jak zní, ale taky toho, proč oslovilo tolik lidí. Jakýsi popisek říkal “flexible and evolving”. Visions se stali něčím jako rejstříkem vaší minulosti, protože jestliže jste stejná generace, plus minus si v těch desítkách souvislostí váš mozek najde něco, co zaútočí na vaše vzpomínky. Říkejme tomu chemie.

Claire vystoupí v Praze v rámci Electronic Beats festivalu (+ Mike Skinner, + Woodkid atd.), její deska zní skvěle, lístek stojí skoro hovno, je to v pátek = víte co máte dělat. Neočekávejte zběsilou show. Vlastně očekávejte, ale zběsilost synth-glitchové abstrakce, kterou si představíte, když slyšíte Visions, nahraďte minimalistickým a syrovým vystoupením, kde má hlavní slovo sampler, klávesy a šílená holka, s mikrofonem přilepeným k jedné ruce, zatímco druhou kreslí šílená gesta do svých křehkých textů.

PS: Nezpívá německy, takže Benda free akce!

 

 

 

Hecq – Avenger

• Hecq . Avenger
• 2011 . Germany
• IDM.glitch.d’n'b.jungle.orchestral

Je to snad dva roky zpátky, co jsme si všichni navzájem dávali na zeď ono ultra cool video s bandou dětí hrajících si na vojáky se stříkacíma pistolema. Že vám to nikdo na zeď nedal? Tak to máte kamarády idioty.

Tehdy si hodně lidí říkalo, co je to ten Hecq, ty vole, to je dobrý a všichni si mysleli, že je to nějakej novej kapr v rybníce, ale Hecq tehdy vydával pátou desku (asi, tak nějak, netuším) a s Abletonem byl tak zběhlej, že by dokázal vykouzlit song i kdyby jen potřel instalační cédéčko Abletonu svým spermatem (počkat, cože?).

Klíčový slovo je IDM, ať se to občas zdá jako blbost, ale je to tak. I když je pravdou, že Hecq si ve svých tracích (tracích? jebe ti?) často odskočí do naprosto jiných vod. Občas na moment, občas na delší dobou. To platí i pro jeho albovou tvorbu jako celek, která skrývá IDM masakr Steeltongued nebo na druhou stranu dark ambient/neo-classical Night falls, kterou Hecq věnoval svýmu tátovi.

Hecq (aka “chtěl jsem se jmenovat hell, ale hell je klišé, tak jsem si říkal heck jako what the heck, ale to je taky docela klišé, tak jsem změnil k na q, krutý ne?) je Ben Lukas Boysen a loni vydal cd Avenger a letos hraje v Prahe a to hned za pár dní na Lančmítu. To je to maso, který vám vaše máma dělala, když nebylo co žrát a vy jste se pořád ptali “kde je Azor?”

Hecq hraje Lančmít v Meet Factory v sobotu od půl jedný, jestli se nepletu. Ale je možný, že se pletu, páč já se pletu dost často.

Důvody, proč tam zajít jsou nasnadě. Avenger. Tahle loňská placka je totiž vynikající. Jestliže Spheres of fury (to je ten song s pistolkama) byla našlapaná jak prase, pak Avenger je jako prase, ve kterým je našlapaný a zašitý další prase – a to je našlapaný jako prase. Říkáte si: proč já kurva vůbec na tuhle stránku chodím? Nedivím se vám.

Avenger pokračuje ve vzestupnosti BPM, který Hecq nasadil středně vysoko se Spheres a následně zrychlil a pomačkal na geniálním EP Sura. Sura, to je ta písnička, která proslavila trailer na Assassin’s Creed Revelations a vice versa. Jestli vám to žádnej kamarád nedal na zeď…

Jak to asi tak zní, říkáte si že? Vemte epickou hudbu, která dokáže shrnout všechny emoce v jedné minutě. Něco na způsob trailerových hig-end orchestrálek a lá X-Ray dog, Immediate music nebo Two steps from hell. Tyhle pasáže dejte na začátek, kousíček do středu a na konec. Zbytek vyplňte třeskutým IDM, d’n'b, glitchem, noisem, čímkoliv. Musí to třískat, lámat se, být taneční ale zároveň nemocný. 50% Aphex Twin, 30% Amon Tobin, 20% Black Sun Empire. Kapišto? A taky, každých třicet sekund drop, jinak se to nebude nikomu líbit (viz tenhle smutný obrázek). Avenger je tahle formulka praktikovaná po prakticky celou čtyřicetiminutovou stopáž, umně přecházející z minulosti (fakt, že Hecq vyrůstal v období Aphexe a Mouse on Mars je velmi citelná) míchající především dřevní IDM a jungle, (Prodigy “Jilted generation” style) do budoucnosti, která je tu je reprezentována formou a odtažitostí.

Na geniální album je ještě ale času dost. Pořád je dost jasně slyšet, že Hecq je velmi silný v přechodech a momentech, ale v celkové kompozici a tvoření atmosféry to přece jen trochu kulhá. Není divu, že podstatnou část jeho práce tvoří “kratší” zvukový doprovody pro reklamy, přehlídky, filmový festivaly – na malým prostoru je Hecq se smyslem pro detail nekorunovaný král.

No a tenhle kluk bude v sobotu v Meet Factory. Kapišto? A je z Německa, takže tam možná bude i Benda!!!

V Lese! Zítra!

 

Nechci být spammer, ale prostě si myslím, že to zítra bude dobrý. Ani jeden z kluků teda není Bob Dylan, ale mezi náma, dva jsou pořád víc než jeden.

 

Všechno začíná kolem osmý hodiny, ale bude lepší, když přijdete dřív, protože se můžete před tím trochu opít a kromě toho, že uděláte dobrej skutek a zvednete příjemný kavárně tržbu tak si navíc ještě polepšíte i vy, protože každej koncert je lepší, když jste na maděru. Ne?

 

Jen připomínám. Tom Morris z Her name is Calla. Úžasnej hlas, a tím myslím úžasnej hlas. Dobrý songy. Stripped down verze od calla, taky, tuším. Navíc je to hezkej kluk.

Travis O’Neill – dřív metal, teď country – kompromis. Influenced from everything from early Dylan and Cash, to Black flag and Black Sabbath, Slayer all the way through to Christy Moore.

Moving from the Farm in Ireland to singing in Rock bands all over the world. For fans of honest music such as Woven hand, William Whitmore, Dylan and Tom Waits.

Vstupný bude sympatický. Všechny užitečný informace, jak se k nám dostat a tak, najdete na FB stránce café v lese nebo tak.

 

Doufám, že se tam uvidíme. Kdo nepřijde, toho budeme pronásledovat dokud ho nevysledujeme a pak ho upálíme na vatře udělané z cédéček Hany zagorové.

England vs. Ireland

Děcka, né že bych byl ňákej kouzelník, ale přece jen se mi vobčas i něco povede. Tudle hráli v Prahe ti vogaři z Englandu Her name is Calla a bylo to moc dobrý. Dokonce to bylo i tak dobrý, že zahráli na Moravě, v Brně, to je to jediný město na východ, kde je obchodní středisko a mekdonald. Dokonce byli i v televizi!

Ten Morris, co té grupě šéfuje, teď valí na sólo turné a apačka alias axe alias 220 dalších aliasů mi ho tak nějak přihrála, jestli mu prej nepomůžeme v Prahe vyprat prádlo a tak. Všechno šlo oukej, takže se potkáme někdy koncem června v Café v Lese (není to v lese, aby vás to pražáky nemátlo). Todle jako není to co se mi docela povedlo, to se povedlo spíš apačce, já sem spíš ten slepej s houslema.

Ale jeden večer jsem si dal voraz od masturbace a procházel bandzone (takže prašťjakuhoď, trvá to pět minut, nikdo vás při tom nesmí přistihnout a nakonec se vám z toho chce brečet), jako že najdu nějakej vhodnej support (čti slepou holku s kytarou, kterou bych pak po koncertě mohl zneužít a vohnout), a místo toho jsem narazil na Travise O’Neilla, a to je to, co se mi povedlo, protože kdo by to byl řekl, že se takovej cápek objeví na druhým nejhorším serveru na světě.

Tak nastal ? a pak přišel ! a výsledkem je, že Travis si zahraje v Café v Lese s Morrisem. Takže né jeden kluk s kytarou, ale dva. A bude to skvělý, protože ten jeden je smutnej, hodnej a tak jako britsky nenápadnej, zatímco ten druhej má víc kérek než apačka, je to metlákovej countrista a navíc je to Ir (a navíc jak axe dobře poznamenala, má na zádech vytetovanej pentagram!). Tohle nemůže bejt špatnej večer. To nebudete potřebovat ani krek! Ireland vs. England!

Myslím, že jsme uplácali i nějakej plagát, měl by tu někde bejt, takže tam asi najdete víc info než kolik ho mám ve svým mozku. A protože kluci na kytary fakt umí, tak by ste měli přijít. Protože když nepřijdete, tak tam logicky nebude. Což logicky dává logiku a mezi náma, je to dost nelogický tam logicky nebýt. A jestli nevíte, dole jsou nějaký písničky.

Jo a oba dva maj pěkný péro!

Taky jsme připravili skvělou akci! Kdo nám koupí panáka Jamesona, ten od nás dostane panáka Jamesona – ZADARMO!

Nejlepší promo všech dob? Si myslím.

Tom Morris + Travis O’Neill / 29.6.  20:00 / Café v Lese

Links: Last.fm event / Travis bandzone / Her name is Calla / Café v Lese

Download: Her name is Calla – Maw / Travis O’Neill – My Heart