Profil: Lydia Lunch

Lydia Lunch? Je hodně pravděpodobný, že po přečtení toho titulku reakce zní nějak “kdo to kurva je?” takto. Takže, aby jsme se nějak uvedli do obrazu, zkusím třeba tuhle větu: Lydia Lunch spolupracovala se Sonic Youth (vokál v Death valley 69′), Michaelem Girou, EP s Thurstonem Moorem, epizodka s Birthday Party, společný alba s Rowlandem S. Howardem, dejmu pánbů věčnou slávu, a koho tu máme na závěr, Omar Rodriguez Lopez. Jo a abych nezapomněl, ENeubaten a Foetus. Mezi náma, to je sbírka jmen, ze který by si měl slušný člověk minimálně uprdnout respektem. Už vás ta ženská začala zajímat že?

Lydia Koch prej často kradla obědy, ujídala hranolky a tak asi, takže dostala přezdívku Lunch. Lydia Lunch. Takhle to v sedmdesátkách všechno začalo. Lydia se poflakovala zasmrádlým New Yorkem, rock’n'roll začínal být pasé a zatuchlina v barech pomalu naznačovala, že následující roky budou patřit lidem, co s těma kytarama hážou trochu jinak, pogo pogo dup. Věděl to i Brian Eno, takže koncem 70′ vydává kompilaci mapující avantgard-no wave scénu kolem Harlemu a jednou z účínkujících tohoto sampleru je i kapela Teenage Jesus and the Jerks, první věc, ve který Lydia znásilňovala svoji kytaru, na kterou, když měla dobrou náladu, natáhla maximálně tři struny.

Lydia Lunch a Rowland S. Howard

Kompilace slavila úspěch. A mašina Lunch se rozjela. Za chvilku byla venku sólovka Queen of Siam a po ní si tahle divoženka mohla dovolit prakticky cokoliv, protože underground ji ležel u nohou. Takže tu byla druhá kapela, Beirut Slump, a pak další sólovka, 13.13, kterou dodnes zkouší překonat. Ne, špatně to píšu. Tohle není one-hit-wonder článek. Jde o to, že 13.13 je strašně specifická placka, navíc dost zkultovněla a Lydia prostě už něco podobnýho nenahrála. Vždyť bylo tolik co objevovat. A s takovejma kumpánama ve studiu, to prostě nejde zůstat u jednoho zvuku. No Wave, post-punk, avant-punk, punk jazz, experimental rock, cokoliv je libo. A navíc – Lydia je hyperaktivní a to nejen na hudebním poli. Takže už o pět let později si zakládá vlastní label, jmenuje se Widowspeak Production, což ji dává možnost vydávat vlastní spoken word pokusy, a to jako že ujetý. Nicméně, i v tomhle ohledu se stala uznávanou kulturní ikonou, která si později střihla i spolupráci s Henry Rollinsem nebo Hubertem Shelby Jr. (to je ten chlápek, co napsal Requiem za sen).

• Lydia Lunch . 13.13
• 1981 . USA
• no wave.gothic-punk

Kromě nahrávání tu pak bylo i docela dost filmových rolí, řekněme tak třicet, ale vypisovat nebudu ani jednu, protože se jednalo o těžkej underground, nezávisláky a art filmy (čti snuff), který navíc byly tak malonákladový, že šance, že je někdy uvidíte je skoro nula. Za zmínku snad stojí Fingered, film jejího známýho Richarda Kerna (většinou hrála jen ve filmech známých, kteří znají známé, kteří znají známé), což je dost výrazná osobnost NY undergroundu, videoklipy pro Mansona a Sonic Youth… Každopádně, jak už sám název filmu napovídá, Lunch si tu střihla nehraný vyprstění a spoustu další švandy natvrdo. O tom, jak takovýhle experimenty vypadají si můžete udělat představu když si pustíte tenhle krátkej úsek filmu The Right Side of my Brain, kterej měl na svědomí taky Kern. Vězte nevězte, ten chlápek s bambitkou je Norman Westberg, aka kytarista Swans.

Poslední roky se samozřejmě hodila trochu do klidu. Její poslední řadovku Smoke in the Shadows, kterou tady najdete, vydala v roce 2004 a po nějakým gothic-no wave punku by tu člověk čmuchal marně. Jak člověk stárne, tak..jazz. No jasně. Tam jednou skončíme všichni. Je tu všechno, co by měl správnej noirovej kousek mít. Plus vibrafon, cymbály, hip-hopový beaty a trip-hopový jazzy loopy. Lydia prostě zvládne cokoliv. Navíc je skvělý sledovat, jak ji celá tahle hra baví a podřizuje jí cokoliv. Citelná inspirace? Levný brakový porno a béčkový horrory. Smutní detektivové, sjeté prostitutky, ujetý artworky. Nic mezi tím. Prášky, prášky, prášky. Lydia nikdy nebyla hybatelem a pachatelem hudební evoluce, ale když se v osmdesátkách a devadesátkách rodila síla noise-rocku, ona tam vždy byla a se všema si kurva zazpívala. Tyhle zkušenosti, pokuď nejste idiot, pak prostě musíte prodat. A jí se to se Smoke in the Shadows povedlo.

• Lydia Lunch . Smoke in the Shadows
• 2004 . USA
• jazzy.noir.experimental.trip hop

No a co na to Carla Bozulich? Co s tím má společnýho?