Matana Roberts – COIN COIN Chapter One: Gens de couleur libres

• Matana Roberts . COIN COIN
• 2011 . USA
• free jazz. avantgarde jazz. spoken word

Nejdřív si řekneme o čem to všechno je a vy si pak řeknete, jestli do toho jdete, domluveno?

 

Před váma je totiž další deska, co má větší ambice než pásek Jarka Šimka.Tenhle opus pojednává o historii Louisiany, přesněji o historii mezi daty 1742-1830. Na mušce, středobodem a hlavním tématem je především život Marie Therese aka “Coin Coin“. Tu si na trhu (no řekněte, nebyly to úžasný časy, když jste si mohli na trhu koupit ženskou?) vyhlédl francouzský obchodník Claude Métoyen. Po pár letech ji ale nakonec propustil z otroctví, páč si našel jinou buchtu. Za to, že Coin Coin celou dobu bez odmlouvání dělala nádobí, žehlila a jen tak mimoděk odrodila deset dětí ji nakonec dal 68 akrů půdy a nějaký ty alimenty. Vím co vás teď napadlo, mě to taky napadlo… jak sakra jezdili na rodinný pikniky, když tehdy ještě neexistovaly autobusy?

 

Tahle ženská ale byla šikovná, takže se brzy vyprofilovala jako zdatná obchodnice s olejem a tabákem, který vyvážela do New Orleans. Ale o to tady nejde. Ta nejdůležitější věc je, že dala dohromady komunitu kreolú v Louisianě a začátkem 19. století založila první kostely, kam mohli chodit černí i bílí i červení, koně, lišky atd atd..

 

V kostce bychom tedy měli, o čem je valná hromada textů a co se nám album snaží vyjádřit. Tak co, jdete do toho? Jo a abych nezapomněl, celý album je avant-gardní free jazz. Ha!

 

Matana je totiž jedna z nejlepších jazzových saxofonistek současnosti. Najdete ji i v takových těch žebříčcích jako třeba 25 nejlepších jazzových muzikantů v USA. Tahle deska, řekněme první, opravdová, kde je Matana hlavní hvězdou a lodivodem, je její hledání kořenů. Už slyším, jak se desetitisíce jejich českých fanoušků co čtou tenhle časopis bouří: Louisiana? Vždyť se narodila v Chicagu, to ví snad každej!

 

Narodila, ale její rodina a její kořeny se táhnou až do Lousiany. Víte jak se v Evropě říká, že všechny cesty vedou do Říma? Tak v Americe se říká “Každá babička je z Louisiany”. True story. Zpět. Měla to být intimní zpověď jedné rodiny a hromady generací, ale Matana nakonec sáhla po širších souvislostech. Hodí se to. Kór když máte po ruce tak romantický příběh, jaký prožila Coin Coin. Ta osudovost a historie se skvěle doplňuje s výrazy a hudbou, která by jinak musela být více decentní. Takhle mohla sáhnout po všem, co jí napadlo.Piano, housle, trumpeta, tenor saxofon, doudouk (čti píšťala, s kterou arménci pasou ovce), kontrabas, bicí, kytara, cello…Bonus: orchestr navíc netvoří bezejmenní umělci, ale docela zajímaví lidé, třeba saxofonista Fred Anderson, nebo členové kapel Prefuse 73 a Tortoise.

 

Tortoise? Další zajímavý fakt – Matana je upsaná labelu Constellation records. Což znamená kromě toho, že její vinyl dostanete v krásné krabičce a s ručně napsaným poděkováním, že hodně času tráví v Montrealu a když nemá co dělat a venku třeba prší, hostuje všemožným post-rockovým kapelám na deskách. Silver Mt. Zion, Tv on the Radio, HRSTA, GY!BE a tak. Jo, já vím, že TV on the Radio nejsou post-rock, dejte mi klid.

 

Zpět. Coin Coin je jedna z nejlepších free jazzových desek tohoto roku a to můžu říct s naprostým klidem, protože jsem letos slyšel už dvě free jazzový desky! A je jedno, jak moc se toho žánru bojíte nebo jestli přivozuje noční můry. Tohle není free jazz, který by nechával veškerou imaginaci na vás. Spíš přešlapuje, ukazuje nahotu melodie ale nesklouzává v exhibici. Bonus: občas udeří formou nebo vrstvami, které byste na free jazzové desce nečekali.

 

Už třeba úvodní Rise spíš připomíná Stockhausena, strukturou a labilitou. Jen je hrána jazzovými hráči. Následná Pov Piti je zase na free jazz až moc ponurá a klaustrofobní, asi za to může onen apatický řev-zpěv, který není pro podobné kousky tolik typický. A když jsem u toho zpěvu – pokaždý je radost Matanu slyšet. Když občas vykoukne z disharmonie, můžete vsadit boty, že vás okouzlí, protože ať už jde o mluvené slovo nebo různé asociální běsnění, pokaždé dokáže vyvolat emoce. Ale je tu mnohem víc. Třeba její sólo na saxík končící Song for Eulanie. Nebo vynikající Kersaia, která přejde až nebezpečně volně z naprosté kakofonie potříštěné mluveným slovem v obskurní valčík. Jestli hledáte hranice, kde se boří a vytváří melodie, bude vás to bavit. Tady je všechno organické a živé, i když vám nikdo nehodí pod nohy rytmus, do kterého si máte vyklusávat. Vrcholem je ale jednoznačně desetiminutová I am, kde se Matana už natvrdo stylizuje do Coin Coin a převypráví svůj život, který si s radostí moc nepotykal.

 

Matana vytvořila vynikající album. Můžete se hádat, že free jazz a avant-garde jazz jsou blbosti jako hrom a že znám takových lidí, ale tohle je důkaz, že všechno jde, když se chce. Je to, jako by někdo hodil Stockhausenovy noční můry do pytle s Maxem Roachem, Keithem Tippettem a Johnem Coltranem. Žádnej úsmev, žádná radost z volnosti. Žádné klišé a atributy, které si představíte pod desetiminutovým vzduchem načichlým sólem bicích. Tady je free jazz ponurý jako sama historie.

 PSÁNO PRO FULL MOON MAGAZINE.