Mewithoutyou – proč je (ne)mít rád

• mewithoutyou . A to B life
• 2002 . USA
• post-hardcore. indie. post-grunge

Znáte mewithoutyou? Bývala to dobrá kapela. Měli kytary a bubny a zpěváka a tak. Jenže tomu zpěvákovi postupem času mrdalo víc a víc až mu mrdlo definitivně a tenhle jev je hmotnej, je to čtvrtý album a na světě je, kromě fanatických křesťanů z Alabamy jen jeden další člověk, kterýmu se líbí. Dá se to vysvětlit zřejmě jen nadměrným pitím whiskey, jinak nevím.

Rozeberme si to všechno v klidu.

Mewithoutyou a jejich první deska. Jmenuje se A – B life a když si ji pustíte, můžete si nachystat žiletku a hadr, protože vám z winampu vyteče tak 20 litrů zoufalství. Tohle zoufalství je čistě osobního rázu. Nevíra v sebe sama, ponižování vlastního ega, rozpaky, ego výlevy a útoky vůči lásce. Tohle jsou texty, které se v menší nebo větší míře vyskytují v každém druhém rock bandu, kde mají kluci ani né pětadvacet a logicky tou dobou procházejí prvními solidními zářezy v utopii zvané vztahy. A protože jsou povětšinou mladí cápci píčusové, vztahy končí špatně a tenhle ventil je víc než logický. Je to upřímný ventil, je to společenská norma a zároveň tabu. Něco, co můžete aplikovat na sebe a když ne, i tak moc dobře pochopíte, proč a co se zpívá. Aaron Weiss se zde neprofiluje jako nějaký neuvěřitelně obratný řečník ( čti – texty nejsou nic, co by ze sebe nevyplivnul zkušenější pisálek jeho věku), leč vše dopadá na neuvěřitelně uvěřitelnou půdu, protože zkazky o neschopnosti tu podporují dva velmi důležité elementy: hudba (surprise!) a Aaronův vokální projev. Jeho křik a řev je patetický, psychopatický,emotivní i milosrdný. Je to jak zmar tak vzdor, co žene toto album kupředu. Nejlépe je to slyšitelné v post-hardcore vypalovačce Gentlemen, která může sloužit jako stěžejní bod alba.

Ale abychom zůstali u samotného Aarona a pochopili, co vedlo k tomu, kam se mewithoutyou posunuli. Je důležité vědět, že Aaron byl vychován v rodině protestantky a žida. Protestantka později konvertovala k judaismu, oba rodiče později přesedlali na súfismus (mystická forma Islámu). Tohle vám prostě v hlavě naseká paseku. Aaron nikdy nepotvrdil, že by byl křesťan (dokonce prohlásil, že jeho kapela nehraje christian music), potvrdil ale, že věří v Boha

“If you really want to just try to follow a path to God, I don’t believe you need anything beyond [Jesus Christ], but it’s just the idea that you’re fixed on the only way and that everybody else is just completely misguided… that is a sort of obtuse attitude that can hurt your own spirit.”

Co se týče náboženství, zůstávalo první album takřka nedotčeno vnějšími vlivy. Když nepočítáme citaci súfiského básníka z třínáctého století Rumiho v The Cure for the pain, Weiss čerpal především ze svých vlastních zkušeností, nebo z kultovních literárních kousků, ať už šlo o Vonneguta (Everything was beautiful and nothing hurt) nebo Johna Donnea.

Citace, to je další bod, který se postupem času měnil. Citace Weiss používá velmi často a pakliže vás několikrát při poslechu napadlo, že je nějaký obrat opravdu vyjímečný, jedná se s velkou pravděpodobností o citaci. Opravdový odklon k „náboženskému“ poselství přišel už s druhou deskou Catch for us the foxes (název ze Solomonovy písně, 2:15), která je citacemi přímo prošpikovaná. Třeba jen úvodní Torches Together čerpá z Petra (2:4-5), Matěje (5:14, 11:16-17) a Lukáše (11:33). O co se tu jedná? Opět o beznaděj. Weiss přechází z pubertální naivity pevněji ke své víře, ale nevěří si, připadá si nicotný a naprosto bezvýznamný (“overfed, unconcerned, and comfortably numb” existence). Následující January 1979 (datum Weissova narození, které tehdy bral jako bod, kdy jeho život přestal dávat smysl) a Tie me up! Untie me! (Matěj 23:11) jen prohlubuje myšlenky na sebevraždu, ale zároveň i dalšími citacemi z bible a Rumiho ukazují, že se Weiss nevzdává a hodlá najít svého Boha, což vede jak cestou pokání, tak odmítáním sedmi smrtelných hříchů ( Disaster Tourism – smilstvo, The Soviet – pýcha etc).

Ale dost k rozboru Catch for us the foxes. Album stále funguje. Post-hardcoreových vlivů sice ubylo a místy se jedná o tvrdší odnož indie rocku, ale stále nad tím vším ční Aaronův projev. Všechny složky tu zapadají jedna do druhé. I přes silné náboženské konotace a náboženské indície zaházené špínou kytar album nepůsobí jako laciná agitka nebo PR materiál nejbližšího kostelíčka.

To co jsem tu popsal je potřeba vědět, aby vás změna na čtvrtém albu nepraštila do nosu. Čtvrté album It’s All Crazy! It’s All False! It’s All a Dream! It’s Alright ( sufi Bawa Muhaiyaddeen) je totiž agitka od začátku do konce.(There’s a love that never changes, no matter what you done – Allah Allah Allah)

Důvod proč to nemůžu vystát? Ano. Weiss už přešel z citací do obyčejného přezpívávání starých bajek a pohádek (“The Fox, the Crow, and the Cookie” a “The King Beetle on a Coconut Estate“ jsou pouze poupravené verše už zmíněného Bawa Muhaiyaddeena), budiž. Jenže i po hudební stránce mewithoutyou zapluli do zákoutí, která: nejsou ničím objevná, ničím překvapující, ničím zajímavá. Post-hardcore se tu přetavil v raggea indie-pop, který sice mává před nosem použitím miliónů hudebních nástrojů (zvonky, harfa, akordeon, triangl, housle, etc), ale jejich instrumentace je přinejlepším průměrná. Na takovém základě můžete postavit průměrné album. Průměrné, které neurazí, ale které ani nenadchne. Pokud na to všechno ovšem nasadíte těžkotonážní palby z bible a súfismu, stanou se dvě věci: věřící vás budou zbožňovat, nehledě na to, že hudba je barokní popovej balast. Ateisté z vás budou zvracet.

Příklad za všechny? A Stick, A carrot and String.

Bring low the hills that the valleys might be filled (Lukáš 3:5)

Goats = sinners (Matěj 25:31)

Deep cried out to deep (žalm 42:7)

The disciples fast asleep (Marek, Lukáš 22:45-46)

This cup might pass (Lukáš 22:42)

Crushed bebeath the foot (Genesis 3:15)

Sám Weiss se za roky od křesťanství odklonil daleko více k pantheismu (víra, že je bůh ve všem kolem nás) („In everyone we met, in everything we see, in every blade of grass“) a já mu to moc přeji, ale za A) nemám rád reggae B) jako ateista nemám rád „věřící“, kteří mi svoji víru cpou pod nos. Weiss se stal jakýmsi uřvaným poblázněným kazatelem, takový, jako stojí u autobusových nádraží a křičí, že když přijmeš Boha, tak ho můžeš uvidět ještě dnes. Že ty jsi Bůh a Bůh tě miluje a podobný sračky. Vrcholným příkladem je třeba song Every Thought a Thought of You (kde you znamená God), což vlastně už ani není song, ale plnohodnotná modlitba.

Kde je ta hranice, kdy se protivní Jehovisté zvonící vám na dveře změní v modly? (he’ll make right what man made wrong – A stick, a carrot and string). Stačí k tomu zvonky, akustická kytara a agitační texty, plné přímých odkazů, které si na první poslech vlastně ani neuvědomíte? Jsou to metafory (foxes, snakes, sheeps, crows etc), které vás obalamutí a vy si myslíte, že vlastně posloucháte něco strašně příjemného? Weiss s tím vším pracuje a předhazuje svoji víru. Samozřejmě, neříká, že je nejlepší nebo jediná správná (ještě to tak), ale působí jako sestřelená srnka, která vstala a teď běhá po lese a křičí, že mluvila s Bohem. Není na tom nic špatného. Ale pokud vám toto nic neříká, je to těžce iritující. Nechci podkopávat, že Weiss je zřejmě úžasný a milující a hodný člověk (“I feel embarrassed buying food when it’s being thrown away everywhere I look! And dressing up in new clothes every day, trying to look attractive or desirable and stay clean and respectable—it’s a lot of effort, and I don’t have it in me anymore. When I see people with their hair done and make up and stylish clothes, it looks silly to me now, like a costume.”). Ostatně, když si přečtete desítky diskuzí a komentářů, naleznete v každé z nich adorace na jeho postavu. Na to, že někomu po vystoupení dal své oblečení nebo sušenku nebo svoji colu. Weiss určitě nedělá tyto činy s vyšším plánem pojistit si své postavení nového Ježíše, každopádně s k tomu jeho obraz velmi blíží, což mě opět o trochu víc straší. S trochou nadsázky se dá napsat: “Aaron said: I am the way, the truth, and the life. No one comes to the Father except through Me. (John 14:06)“

Takže jsme zase na začátku. A vy si můžete vybrat. Buď si pustíte první album. Je to post-hardcore, je to kick ass, je to emotivní a upřímný.

A nebo si můžete pustit poslední album. Je to reggae indie verze Bible, agitující za každý slunečný den, říkající vám, že jste všichni úžasní, že vás všechny miluje, že všechno je Bůh.