Nedry – Condors

• Nedry . Condors
• 2010 . United Kingdom
• IDM.electronic.downtempo.post-rock.trip-hop

Čerstvý leaky letošních desek tady nenajdete moc často (ten Flying Lotus prostě musel bejt), ta pozornost kterou to přináší není moc žádaná a navíc – všechny tyhle hodně očekávaný pecky člověk najde prakticky ihned kdekoliv jinde. Nedry jsou další vyjímka. Jejich debut je totiž fakt dobrej.

Už když jsem ho slyšel prvně, cítil jsem, že je tam něco malinko jinak. Jakoby definovali jakýsi crossover mezi laptop popem, trip-hopem a post-rockem. Bylo to prostě hravý, kouzelný, smutný, ojetý i nový zároveň.

Moje nadšení teď potvrzují nadšený recenze (BBC 80%, Uncut 80%,All Music 80%) takže tak nějak stručně:

Nedry vznikli už koncem roku 2007, to když si Matt Parker a Chris Amblin vyměnili tuny nápadů přes skype a mail. Časem se sešli, všechno to nahráli a aby tomu vnukli nějakou tu duši, tak si přizvali zpěvačku Ayu Okakitu, která hlasově připomíná klon Beth Gibbons, Björk a Katky Winterové. A jako obvykle, celá deska na ní stojí a padá. Tahle holka vás protáhne všemi škatulkami, do kterých se Nedry snažili dostat. Ať už tu člověk narazí na dubstepové spodky, trip-hopové rytmické a uhrančivé bicí, nebo akustický kytary v až post-rockových vodách, vše působí právě díky Ayo Okakitě (?) organicky, symetricky a přirozeně. Je těžký tohle album jednoduše smáznout ze stolu nálepkou “další trip-hop z Anglie, bože já už myslel, že ten styl je mrtvej”. Nedry ty hranice žánru zase malinko posunují, umí při tom být temní a nepřístupní, stejně tak hraví a veselí. Každej si tu něco najde. Na někoho tu toho ale bude až moc. Pokuď ovšem máte rádi experimenty a nevadí vám kytary v čistě elektronických věcech, budete příjemně překvapeni.

“There are shades of Plaid, Ades, Portishead, and Thom “The Eraser” Yorke in the down-tempo to dream-to-nightmare vibe and edgy electronic patter, but the band develops its own breathtaking, subdued-yet-intense sound that jettisons the listener into a spacious, but non-complacent atmosphere. A laid-back flow of guitars and sustained, airy sonics is juxtaposed with complex, jittery electronics and occasional guitar grind while Ayu sings in a yearning, breathy tone.” - Adequacy