MT2

Sarah Jaffe model 2010

Začněme dost v minulosti. Air Conditioning jsou dost minulost, vzhledem k těm ostatním srajdám, o kterých tu bude řeč. Tahle “písnička” jménem Peace and Quiet je z jejich desky , která vyšla v roce. Piece and quiet je jediná věc, kterou mohu přihodit do mixtape, protože další kousky nejdou pod 14 minut. Taky se pamatuju na doby, kdy jsem věci jako je tohle přecházel s tím, že je to prostě sračka. Něco tam vrčí, nic se tam neděje, vo co tam jako sakra jde, vždyť to není ani hudba. Ono asi všechno platí doteď. Jen jak jsem starší a už tolik nemasturbuju před spaním a navíc i vím, kdo je Vít Bárta a jakou hromadu peněz stojí máslo, mám daleko víc času a předpokladů podlehnout tomu disturbing efektu. V případě Air Conditioning je masivní. A nebo víte co, stáhněte si to celý tady.

+++++

Tuhle placku jsem, mimochodem, našel na blogu nějakýho emeričana jménem Justin Marc Lloyd. A věřte, že bych vás s touhle debilní a nicneříkající informací nezatěžoval, kdyby jeho blog nestál za to. Pro lidi, kteří věří v hluk a bolest mají rádi (a taky jsou svým způsobem blázni), to může být docela užitečná studna.

+++++

Další placky jsou na světě. Třeba Sarah Jaffe. To je holka, která má kytaru a…no a to je asi tak všechno. Ještě loni teda vypadala jako docela tlustá šedá příšera (ale i tak byla ještě o něco hezčí než Adele), letos už by se dala i zpískat. To je taky pozitivní zpráva. Její nový EP je logickým pokračováním debutu. Logickým, když vezmeme v potaz, že debut se povedl, že bude mít víc peněz, že dospěje, že si bude víc hrát se zvukem a celkově ten svůj sound obohatí o něco víc než zasranou zvonkohru. Povedlo se to – to se rovná je to inteligentní indie pop. Tak si pak jako nestěžujte, že to není metal vole, nebo tak něco.

Jaffe model 2011

+++++

No a aby mě někdo nenařknul, že tady není vůbec řeč o nizlech, IconAclass vydal svojí debutovou desku. Abych citoval neznámého španělského bloggera: ” Del icono del dälek como solista. dälek o mejor dicho IconAclass muestra sus hokus pokus glóbus fočus. Jo, ten z dälek.Nějaký beaty, hodně instrumentálna, los sampleos a tak. For the ones se to jmenuje. Je to abstrakní a docela nizlovský. Nepouštějte si to v noci, nebo nic neuvidíte. el o el

+++++

V Praze byli ti Melvins. Od pohledu divná grupa. Jeden vypadal jak ten záporák ze Simpsonů, druhej jako Zach Galifianitikritikidis, no a na bubny sám Hitler. Mě se tam moc nechtělo, ale tak bylo to přes ulici a prej se znali s Kombajnem, tak jsem šel, že jo. Apačka nekouří, ale chutná ji becherovka. Celkově to byl nějakej magickej večer, páč jsem se na ni občas podíval, stála pěkně z profilu a byl vidět obrys prsou a snad i zhubla nebo co. Vypadala jak holka. Taky se mi strašně líbil ten její upřímnej přiblble hezkej úsměv, když sledovala, že akce jede a funguje a lidi jsou šťastní. Já jsem za svůj život už asi jednu, maximálně dvě holky přivedl k orgasmu, ale tenhle hezkej výraz jsem ještě neviděl. I když, jedný jsem jednou koupil kabelku ze zlata a to jsme se docela přiblížili.

+++++

Jo a Vojtovi jsem dal šest nula. Miluju Bayern.

+++++

Wu Lyf jsem docela dlouho ignoroval (asi měsíc, což je tak polovina životnosti podobných kapel), ale Dirt je pecka. Velká, třeba jako z broskve. Zbytek alba už je menší pecka, třeba jako ze švestky, ale taky pořád hezký. Snad si to stihnu pustit ještě jednou, než to bude z módy. Rekomando.

+++++

Taky jsem se v týdnu upsal a místo Malá strana jsem napsal Hala strana a našel jsem díky tomu nějakou kapelu, co se tak jmenuje. Docela užitečný typo. Hala strana je nějakej hudebník z , kterej si bere co ho napadne z evropskýho (balkánskýho) folku a lidovek a dělá z toho docela povedený písničky, co spíš než evropsky zní docela jako americky. Takže až se vás bude někdo ptát, kdo vymyslel žánr european americana, byl jsem to já.

+++++

Hala Strana mi, občas, připomene Woven Hand a Woven Hand, ti vydávají 14 listopadu novou desku, The Black of the Ink. A abych nezapomněl, keep your eyes open:

20/10 A Journey Down the Well – How little can be…
24/10 The Field – Looping State of Mind
25/10 Blacktusk – Set the dial
25/10 Russian Circles – Empros
25/10 Skinny Puppy – Handover
31/10 Starkey – Open the Pod Bay Doors EP
01/11 Pianos Becomes The Teeth – The Lack Long After
01/11 Mike Patton – The Solitude of Prime Numbers
04/11 Animals As Leaders – Weightless
05/11 Part Chimp – Split (with Torche)
07/11 Ben Frost – Sólaris (with Daniel Bjarnason)
14/11 65daysofstatic – Silent Running

+++++

Za posledních čtrnáct dní jsem na jednom dost provařeným španělským blogu zahlédnul Půlnoc, na nodatě se objevil novej Floex a Deverova Chyba to dotáhla až na slavnej Shiny Grey monotone, což jsou guruové veškerých kytar (pokud hledáte všechny živáky Nirvany, Melvins, Jesus Lizard, Shellac a podobnejch břídilů, najdete tam snad i to, co se nikdy nenahrálo). Takže dobrý.

+++++

Teď jedno obrovský koncertní doporučení. Sole and the Skyrider band budou hrát za necelej měsíc na Sedmičce. Jako bonus vystoupí Bonus. Ano, je to, jako by vám někdo řekl, že jste vyhráli sto milionů liber tři a půl minuty před tím, než do země udeří meteorit. Zatím nebylo oznámeno, že Bonus bude dělat show kompletně bez zvuku, takže si připravte regulátory šišlání. Jo a Soleho najdete tady. Má venku sice novou desku, ale Plastique je povedenější.

+++++

Jo a ještě dovětek, kulturní barbaři. V Luxoru na Václaváku se stal nějakej zázrak nebo co, ale když se budete pozorně koukat, najdete tam i zlevněnou knížku jménem The Vulture od Gilla Scotta-Herona. Knížky jsou ty hranatý věci co se čtou. V originále, za necelý dvě kila.Dnes jsem si ji nesl domů tak, aby to všichni viděli. Dva černoši mi chtěli dát heroin zadarmo.