Sperm2

Sobota začla hned líp, protože mi u vchodu dali takovou tu dementní kartičku na krk, takže jsem si připadal jak majitel. Navíc Jiří říkal, že když byl na Cokovoku, že tam na to holky docela letěly! Joo, tak ty píšeš do novin jo? A takový ty tlachy. Jiří je hezčí než já, to je fakt, ale já mám zase větší bouli mezi nohama, tak to třeba bude fungovat taky, sem si říkal.

V osm jsem byl na place, kolem zase byli jenom vyžírači jednohubek a jejich ceasar salát gesta z kavárny slávie. Chtěl jsem dneska outfitem zapadnout, ale nenašel jsem doma žádný oblečení, který by bylo starší třiceti let a v kterým bych primárně vypadal jako imbecil. Tak jsem si vzal aspoň barevný žabky. Krutý ne?

V osm jsem na place a v big hall mají hrát Napszyklat, což je polská verze WWW/däleka/cLOUDEAD, kterou v česku, kromě Olomouce a Ostravy, zdařile ignorujeme. Vona je zase pravda, že ten jejich jazyk zní fakt debilně. Ale i tak, naživo byli vynikající, expresivní a v mnoha ohledech minimálně evropští. Mají venku nový album, je na něm i dalek a i rozhodně by jste si ho měli poslechnout (i když je v polštině a frontman má hlas jak ten příšláplej idiot ze Cypres Hill).

Chvilku jsem se díval na Pjoniho , Inka a Midgeta, jsou vážně moc malí. Pořád jsem přemýšlel, jestli jdou třeba po setu hned spát, nebo si ještě někam sednou a dají si limonádu. Jejich set byl vynikající, možná i proto, že vokály zanikly v tom nánosu filthstepu. Když by je osekaly úplně, rozhodně by to bylo ještě lepší. Na druhou stranu, jestli začnou mutovat, mohlo by to být dost zajímavý. I bez efektů.

Kate Wax jsem si všiml hned jak přicházela, protože si nejde nevšimnout malý rozcuchaný tibeťanky, která vypadá jako Björk, ale má daleko hezčí zadek. Hrála dobře, dostatečně temný electro-pop ale kurvil nevím jakej problém, kterej ikskrát způsobil, že jsme nazvájem jen tak na sebe čuměli a čekali, až se počítače (Apple!!!) umoudří. Ale vůbec to nebylo na škodu, protože kdo může říct, že viděl, jak si Apple zatrucoval? Ha.

Brandt Brauer Frick byli děsivý. Vzhledem. Jeden z nich, a chtěl bych vypadat vzdělaně, ale fakt nemůžu dohledat, kdo je kdo (přiznávám, ani jsem se o to nesnažil), s knírkem a brýlemi vypadal jako ta nejhorší variace němectví. Kdyby před něj někdo postavil nahou žensku, z fleku by jste měli ten nejperverznější porno film. Techno v jejich podání bylo skvělý, hlavně proto, že kluci jedou většinu songu live, bicí, klávesy a tak. Bop nebo Mi Corazon jsou pecky.

No a pak jsem musel jít domů. Což je dobře, protože se mi už vůbec nechtělo psát tenhle zbytek reportu.

Sperm1

Sperma pátek

Žít v Praze má pár pozitiv. Na pivo to máte vždycky maximálně padesát metrů, ať už jste kdekoliv. Značná část lidí na ulici neumí česky, takže nemusíte nechtěně uchovávat v hlavě tolik zbytečných přes rameno zaslechnutých keců. A tak dál a tak dál.

Jedním z plusů je i fakt, že se tu děje docela dost, pokud se zajímáte o hudbu. Dost myšleno v porovnání třeba s Litomyšlí nebo Golčovým Jeníkovem. Že bych si zase každej večer trhal vlasy (haha) kam dřív skočit, to taky ne. A protože je tady moc akcí, je tady moc webzinů a dalších podobných mrdek a všichni chtějí nějaký reporty, takže když nejste úplnej trotl, po čase se vám musí podařit projít skrz gate s press páskou na hnátě. Mě se to povedlo o víkendu se Spermem.

Napsal jsem idiotskej mail do všech redakcí a některý řekly ano. Na Sperm jsem dostal almužnu od Poslouchej.net, což je takový ten blikající barevný druh webu, který vás ničím nepřekvapí. Ale co už. Pro vás jako “redaktora/přispěvatele” takového webu to znamená, že holt musíte psát čitelně, slušně, úhledně, bez zjevných adjektiv směrem k umělcům nebo čůrákům, na které prostě na větších akcích narazíte. Všechno musí být srozumitelné i člověku, který neumí číst. Složité obraty a expresivnost nechte doma, při konfliktu s článkem o lady Gaga to pere do očí.

Proč jsem se tohle celý rozhodl začít psát byl fakt, že jsem přišel o hodinu dřív (nevím proč) a celou tu hodinku jsem si prožil před vstupem do Meetfactory, kde sedělo dalších cca asi třicet pisálků a lidí, kteří vypadali jako obří barevné nafukovací balónky. Připouštím, že jsem si připadal jako idiot, že mi nikdo neřekl, že dress code je osmdesátková patina, čím barevnější tím lepší, v drtivé většině zaměřeno na hnus. A snad všichni měli kratší nohavice než Havel!

Ale už k věci: být press je kurvárna. Viděl jsem to. Všechny ty hyeny (jako já), co tam stojí a čekají, až se budou moct zadarmo nažrat hudbou. Až si, díky pár debilním odstavcům jako je tento, namlsají ty svoje intelektuálský ega, aniž by zaplatili korunu. Samozřejmě, že mezi takovými lidmi je iks lidí, kterým by nedělalo problém zaplatit, pokud by neměli akreditace, ale celkově se toho pocitu jakési smetánky a nadřazenosti nedokážu zbavit. Všichni sedí jako francouzi, motají slova a vlasy z vlnek jako filozofové, kroutí prsty a další podobný pražský kavárenský gesta a sračky.

K hudbě: Forma byla vynikající. Hlavně jejich blondýnka. Je blonďatá a hraje na basu, nebo co to kurva bylo. Jejich Erotikon byl vynikající. Směs ambientu/drone/akustiky/elektra, tepající do každé emoce, která se odehrávala na plátně. Rozhodně rekomando.

Candát Sysel, nebo tak nějak se jmenovat ten tureckej maglajz, byli dobří, ale po chvíli začali nudit. Jejich hrátky s prostorem byly vynikající, ale hudební doprovod až moc připomínal almanach “ty nejzažitější klišé při tvoření noisu”. Ale i tak, respekt. Problém je, že s projekcí jejich typu se nedá stavět představení delší než půlhodinové, aniž by se nesklouzlo k repeté ideí.

Sperm je fajn, ale co je fakt na piču je jídlo. Já vím, že všechno je teď super zdravý a extra zelený, ale aspoň jeden pořádnej párek by tam mít mohli. Dal jsem si bůhví co složený z řepy, švestek, tofu, leča, psích chlupů a svěcený vody a mezi náma, na langoš to prostě nemá.

Zbytek vezmu jenom hopem, protože další kapela pro mě byla synonymem pekelné brány. The Russian futurists je ten nejunylejší indie-pop, jakej lze najít. Sympaticky nesympatický frontman říká obligátní věty o trávě, lásce a tak, bicman jede pořád to samý a naivní to je, až by z toho jeden zvracel. Netuším, co napíšu do reportu, aby to prošlo. Vtipný bylo, když před předposledním songem řekl, že ho všichni musí znát, protože je to jejich největší fucking hit – a hned na to začli hrát po osmý zase ten samej song co celej večer.

Architecture in Helsinky byli očividně o několik levelů jinde než Russian futurists, ale zase byli docela gaj. Falsetto gaj léto je tady, něco v tom duchu. Nevím, já na to moc nejsem. Ale pořád jsem to ustál líp než Hot Chip loni.