Archív | Sarah Jaffe RSS for this section

Sarah Jaffe – Suburban nature

Sarah Jaffe vydala tenhle debut už na začátku roku 2010 a pamatuju si dost jasně to nutkání ho sem švihnout hned zkraje. Jenže jsem se styděl. Alternativa vole, alternativa, nemůžem tam dávat mladý uplakaný američanky, co si brnkaj ty svoje tři akordy zatímco pláčou nad zastydlou láskou, v malých obměnách prakticky song od songu.

Je to tak. Sarah není bratr revoluce nebo sestra evoluce. Její rodiče nejsou progrese, nebo kreativita. Všechno co má je teta melancholie, kterou rozřezala na malý kousky a nastrkala její vnitřnosti a kosti a maso do všech těch ukňouraných balad, který, pokud vám je devatenáct a na zdi máte plakáty s kobylama, vám můžou propuknout srdce. To je jako když pukne a někdo ho zároveň prostřelí. Propuknout.

Jenže, braňte se tomu, když je to vážně za a) dojemný a to my jako máme city, né že ne, a za b) chytlavý. V podstatě to samé, desetkrát identické, pokaždé rozeznatelné. Clementine je hit jako hrom, kdyby si toho všiml nějakej koumavej producent a střelil to na soundtrack od nějakýho primitivního indie filmu o lásce se Scarlett prasečím rypákem Johansson, tahle mladá hvězdička by byla rozhodně dál než teď je. A zasloužila by si to.

Už i za to, že nezklouzla k žádným sentimentálním nedospělým klišé, jako její ostatní kolegyně a drží se na hranici poslouchatelnosti i-kluk-to-přežije. Když si k tomu připočteme, že momentálně venku sněží a mrzne, je tahle dávka sentimentu docela ok.  Jo a má skvělej hlas. Viz video.

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.