MT3
Shlohmo – Bad Vibes
- Shlohmo . Bad Vibes
- 2011 . nevím asi z ameriky
- glitch, wonky honky tonky. blues. brutal metan
Řeknu vám, včerejšek byl dost na píču. Vstal jsem se šíleným sušákem a bolestí hlavy. V koupelně jsem sebou jebl na zem při čištění zubů. Na registraci u doktorky jsem zjistil, že moje levá koza je větší než pravá, mám začínající skoliózu a chronickou rýmu. Doktorka sice byla mladá a pěkná, ale to mi může být jedno, s těma svýma asymetrickýma kozama můžu jít akorát tak lopatovat velbloudí hovna do cirkusu, páč to není ani na freakshow. A varlata mi taky nechtěla zkontrolovat. Nejspíš si myslela, že si dělám srandu. Ze svých varlat si já ale srandu nikdy nedělám. A vůbec, ona o nich začala mluvit jako první.
Dál. Moje tzv. ‚přítelkyně‘ se mi už třetí den neozvala. Čímž ji pozdravuju. A vkazuju, že mě začína pěkně srát. Pod tím oslabeným svalovým korzetem, abnormálně vystouplýma lopatkama a nerovnýma prsama se totiž skrývají taky city. A ježíš, jo, já vím, že bych se třeba mohl ozvat já, ale když já volám pokaždý. A ježíš, jo, já vím o čem mám psát, dyť už se k tomu dostávám.
No. Takže. Tímhle tklivým úvodem jsem chtěl říct, že ten den mohl být ještě posranější, kdyby jakejsi cápek (Henry Laufer prej) odněkud z LA nebo podobný prdele nevydal před pár měsíci nový (a svoje první) album a já ho minulej týden někde nevyhrabal. Ono to totiž vyšlo sice už v červnu, ale mnohem líp to funguje v tyhle zatažený podzimní dny, kdy už nemůžete mít pořád otevřený okno, protože je už moc velká kosa, ale taky ho nemůžete mít pořád zavřený, protože pak se v tom vašem kamrlíku nedá dejchat a do nosu vás mlátí ty ponožky, který nosíte už tejden, protože jinej stejnej pár najít nemůžete a tyhle na sobě mají jen jednu díru. Ve dny, kdy přijdete domů po odběru krve, kterej ste v první řadě vůbec nečekali, jinak byste deset hodin před ním nedělali panáky vodky. Nebo co to vlastně bylo, dyť to stejně všechno chutná stejně. Ve dny, kdy stojíte doma před zrcadlem, zkoumáte si prsa a přemýšlíte, proč tu asymetrii nevidíte a ta mladá, pěkná doktorka, co se ze slušnosti smála na vašich vtipech, jo.
Shlohmo je taky mladej, možná i relativně pěknej, nevím, a víc než svým albem je známý svým remixem Buriala a tím, že ho Daedelus pouští během svých DJ setů (vony to totiž DJ sety sou. Dyť na tom pódiu dělá úplný hovno). To znamená, že dokonce nemá ani vlastní stránku na Wikipedii, což je škoda, protože bych strašně rád věděl, proč píše jak retard. Už dlouho se mi nestalo, že by mi z něčího Twitteru bylo fyzicky špatně. Ale třeba mu jen křivdím, já sice uměl číst v pěti, ale do první třídy sem si nedokázal sám vytřít zadek. Jednou si rodiče jen tak odešlí zatímco sem seděl na záchodě. Haha, kolik já toho tenkrát nabrečel…
Taky to znamená, že mi jeho debut až doteď unikal, stejně jako nejspíš doteď unikal vám, a to je strašná škoda. V komentářích na UTube sice najdete napsaný, že to je dubstep a wonky a milion podobných sranců, není to ale ani jedno. Teda jako, tohle může mít nulovou výpovědní hodnotu od člověka, kterej považuje za jedinej pravej dubstep Buriala a pod wonky si představí liliputa se zelenýma vlasama, ale Shlohmo se fakt nikoho nesnaží přechcat co nejdunivější, nejšpinavější, conejvícwobblewobblepyčo subbasou. Nikde tam ani není clap rozmrdanej tak, že vás z něj po minutě začne bolet hlava. A žádnej 127/8 takt taky neslyším.
Henrymu jde totiž (narozdíl od těch mladých sráčů koncentrujících se na Brainfeederu) mnohem víc o to, aby tracky fungovaly jako celky, aby se každá složka neprala s tou nad/pod ní, aby se v jeho hudbě dalo vnímat i něco jinýho než rytmus (což se mu teda povedlo na výbornou, páč nejlepší skladba na albu, Trapped in a Burning House, je úplně bez bicích a víc než kohokoliv jinýho mi připomněla Bena Frosta). Shlohmo jako jeden z mála po dlouhý době pochopil, že jeden FlyLo stačí, a tak se každý kousek skládá z nahuštěných, vazbících ploch, vysamplovaných strun, vokálů, malinkých glitchů. Skvělý. Fakt.
Kdybych to album měl k něčemu přirovnat, jako první mě napadnou Flying Lotus (a ne, tohle si NEPROTIŘEČÍ s tím, co sem napsal v předešlým odstavci), My Bloody Valentine a TOKiMONSTA (ještě pořád si to neprotiřečí). Tohle všechno, plus sedativa, plus něco navíc. Kdybych to měl nechat úplně na volné asociaci, jako první slova mě napadnou Amsterdam, bouřka a káva. Nevím proč, dyť je to volná asociace.
No ale, Bad Vibes není dokonalý, průlomový ani nějak hypervyjímečný album. Pár skvělých tracků, pár dobrých tracků, nějaká vata. Shlohmo nezapře z jakýho místa a doby pochází a i když se snaží, jistá generičnost tam prostě je. Tracky jako It Was Whatever, (už zmiňovaná) Trapped in a Burning House nebo poslední Your Stupid Face jsou ale moc, moc, moc zajímavým příslibem líp znějící budoucnosti. A přidat tam nějaký to recitování s reverbem doprava, můžou si je klidně půjčit Slowdive (to abych zas nemluvil o MBV. Poslední dobou o nich mluvím pořád).
Modeselektor jsou už staří a vyčpělí, DJ Shadow senilní, Apparat si zas myslí, že umí zpívat. Shlohmo mě jako jedinej svým novým albem nenasral. A i kdyby nic jinýho, aspoň na chvíli se mu povedlo donutit mě přestat myslet na moje kozy, na moji ‚přítelkyni‘, na to, že mám na boku novou podlitinu, na tu posranou zimu a vůbec, na to, že mě všechno sere a mám hlad.
A vo tom to je.
Recent comments