MT2

Sarah Jaffe model 2010

Začněme dost v minulosti. Air Conditioning jsou dost minulost, vzhledem k těm ostatním srajdám, o kterých tu bude řeč. Tahle “písnička” jménem Peace and Quiet je z jejich desky , která vyšla v roce. Piece and quiet je jediná věc, kterou mohu přihodit do mixtape, protože další kousky nejdou pod 14 minut. Taky se pamatuju na doby, kdy jsem věci jako je tohle přecházel s tím, že je to prostě sračka. Něco tam vrčí, nic se tam neděje, vo co tam jako sakra jde, vždyť to není ani hudba. Ono asi všechno platí doteď. Jen jak jsem starší a už tolik nemasturbuju před spaním a navíc i vím, kdo je Vít Bárta a jakou hromadu peněz stojí máslo, mám daleko víc času a předpokladů podlehnout tomu disturbing efektu. V případě Air Conditioning je masivní. A nebo víte co, stáhněte si to celý tady.

+++++

Tuhle placku jsem, mimochodem, našel na blogu nějakýho emeričana jménem Justin Marc Lloyd. A věřte, že bych vás s touhle debilní a nicneříkající informací nezatěžoval, kdyby jeho blog nestál za to. Pro lidi, kteří věří v hluk a bolest mají rádi (a taky jsou svým způsobem blázni), to může být docela užitečná studna.

+++++

Další placky jsou na světě. Třeba Sarah Jaffe. To je holka, která má kytaru a…no a to je asi tak všechno. Ještě loni teda vypadala jako docela tlustá šedá příšera (ale i tak byla ještě o něco hezčí než Adele), letos už by se dala i zpískat. To je taky pozitivní zpráva. Její nový EP je logickým pokračováním debutu. Logickým, když vezmeme v potaz, že debut se povedl, že bude mít víc peněz, že dospěje, že si bude víc hrát se zvukem a celkově ten svůj sound obohatí o něco víc než zasranou zvonkohru. Povedlo se to – to se rovná je to inteligentní indie pop. Tak si pak jako nestěžujte, že to není metal vole, nebo tak něco.

Jaffe model 2011

+++++

No a aby mě někdo nenařknul, že tady není vůbec řeč o nizlech, IconAclass vydal svojí debutovou desku. Abych citoval neznámého španělského bloggera: ” Del icono del dälek como solista. dälek o mejor dicho IconAclass muestra sus hokus pokus glóbus fočus. Jo, ten z dälek.Nějaký beaty, hodně instrumentálna, los sampleos a tak. For the ones se to jmenuje. Je to abstrakní a docela nizlovský. Nepouštějte si to v noci, nebo nic neuvidíte.  el o el

+++++

V Praze byli ti Melvins. Od pohledu divná grupa. Jeden vypadal jak ten záporák ze Simpsonů, druhej jako Zach Galifianitikritikidis, no a na bubny sám Hitler. Mě se tam moc nechtělo, ale tak bylo to přes ulici a prej se znali s Kombajnem, tak jsem šel, že jo. Apačka nekouří, ale chutná ji becherovka. Celkově to byl nějakej magickej večer, páč jsem se na ni občas podíval, stála pěkně z profilu a byl vidět obrys prsou a snad i zhubla nebo co. Vypadala jak holka. Taky se mi strašně líbil ten její upřímnej přiblble hezkej úsměv, když sledovala, že akce jede a funguje a lidi jsou šťastní. Já jsem za svůj život už asi jednu, maximálně dvě holky přivedl k orgasmu, ale tenhle hezkej výraz jsem ještě neviděl. I když, jedný jsem jednou koupil kabelku ze zlata a to jsme se docela přiblížili.

+++++

Jo a Vojtovi jsem dal šest nula. Miluju Bayern.

+++++

Wu Lyf jsem docela dlouho ignoroval (asi měsíc, což je tak polovina životnosti podobných kapel), ale Dirt je pecka. Velká, třeba jako z broskve. Zbytek alba už je menší pecka, třeba jako ze švestky, ale taky pořád hezký. Snad si to stihnu pustit ještě jednou, než to bude z módy. Rekomando.

+++++

Taky jsem se v týdnu upsal a místo Malá strana jsem napsal Hala strana a našel jsem díky tomu nějakou kapelu, co se tak jmenuje. Docela užitečný typo. Hala strana je nějakej hudebník z , kterej si bere co ho napadne z evropskýho (balkánskýho) folku a lidovek a dělá z toho docela povedený písničky, co spíš než evropsky zní docela jako americky. Takže až se vás bude někdo ptát, kdo vymyslel žánr european americana, byl jsem to já.

+++++

Hala Strana mi, občas, připomene Woven Hand a Woven Hand, ti vydávají 14 listopadu novou desku, The Black of the Ink. A abych nezapomněl, keep your eyes open:

• 20/10 A Journey Down the Well – How little can be…
• 24/10 The Field – Looping State of Mind
• 25/10 Blacktusk – Set the dial
• 25/10 Russian Circles – Empros
• 25/10 Skinny Puppy – Handover
• 31/10 Starkey – Open the Pod Bay Doors EP
• 01/11 Pianos Becomes The Teeth – The Lack Long After
• 01/11 Mike Patton – The Solitude of Prime Numbers
• 04/11 Animals As Leaders – Weightless
• 05/11 Part Chimp – Split (with Torche)
• 07/11 Ben Frost – Sólaris (with Daniel Bjarnason)
• 14/11 65daysofstatic – Silent Running

+++++

Za posledních čtrnáct dní jsem na jednom dost provařeným španělským blogu zahlédnul Půlnoc, na nodatě se objevil novej Floex a Deverova Chyba to dotáhla až na slavnej Shiny Grey monotone, což jsou guruové veškerých kytar (pokud hledáte všechny živáky Nirvany, Melvins, Jesus Lizard, Shellac a podobnejch břídilů, najdete tam snad i to, co se nikdy nenahrálo). Takže dobrý.

+++++

Teď jedno obrovský koncertní doporučení. Sole and the Skyrider band budou hrát za necelej měsíc na Sedmičce. Jako bonus vystoupí Bonus. Ano, je to, jako by vám někdo řekl, že jste vyhráli sto milionů liber tři a půl minuty před tím, než do země udeří meteorit. Zatím nebylo oznámeno, že Bonus bude dělat show kompletně bez zvuku, takže si připravte regulátory šišlání. Jo a Soleho najdete tady. Má venku sice novou desku, ale Plastique je povedenější.

+++++

Jo a ještě dovětek, kulturní barbaři. V Luxoru na Václaváku se stal nějakej zázrak nebo co, ale když se budete pozorně koukat, najdete tam i zlevněnou knížku jménem The Vulture od Gilla Scotta-Herona. Knížky jsou ty hranatý věci co se čtou. V originále, za necelý dvě kila.Dnes jsem si ji nesl domů tak, aby to všichni viděli. Dva černoši mi chtěli dát heroin zadarmo.

+++++

No a nejdebilnější mixtape tracklist všech dob, obsahující hip-hop, indie, folk, witch, noise-rock.

MT2

• WU LYF – Dirt
• IconAclass – Crushed
• Sole and the Skyrider Band – D.I.Y
• Foot Village – Where ever the fuck Arnold Schwarzenegger’s from
• Houston Swing Engine – Good Boy
• Hala Strana – Alate
• Sarah Jaffe – Shut it down (Drake cover)

Anticon: Sole – Nuclear Winter Volume One

• Sole . Nuclear Winter Volume One
• 2009 . USA
• mixtape.underground hip-hop

Piece together beats taken from the likes of Kanye’s “Heartless”, Soulja Boy’s “Turn My Swag On” and Rick Ross’ “Every Day I’m Hustlin”, and a wide critique of social, political and world issues. Add Sole’s distinctive rap style and voice, and what have you? It’s Nuclear Winter, Sole’s first in an upcoming series of mixtapes. On it, he makes a plea to our president and he covers the evil side of the PR game, the state of health care and gentrification. Nuclear Winter features Sole rapping over guilty pleasure pop music beats with backing raps done expertly by Jared Paul, Solillaquists of Sound, Astronautalis, Ceschi Ramos, & Bleubird among others. “Similar to the folk music tradition, where songs are passed down and adapted over years, nuclear winter doesn’t waste any time on the analogue methods; last weeks problems, last months hit, have become today’s epic poem on modernity. This is Sole at his most bombastic, his most political, he pulls no punches, and manages to pull off one of his most listenable, fun & surprising releases of all time.”

Sole and the Skyrider Band – Plastique

• Sole and the Skyrider Band . Plastique
• 2009 . USA
• abstract.experimental, alternative hip-hop.

• Sole and the Skyrider Band . Battlefields EP
• 2009 . USA
• abstract.experimental,alternative hip-hop

Tahle banda momentálně za svoje působiště uvádí LosAngeles,  kam se na dva roky vypařili William Ryan Fritch, John Wagner a Bud Berning, čekajíc, až se frontman a mozek kapely Sole vyblbne v přírodě, kam na dva roky utekl. Takže zatímco Sole někde šmíroval veverky, WR Fritch využil tuhle pauzu k práci na filmové hudbě, zbylí dva členové Wagner a Berning zase založily společně s Telefon Jim Jesus projekt Furious Stylz, který sice zní moc hezky, ale v budoucnu asi nikam nepovede. (každopádně 4 písničkový výsledek na netu for free)

Každopádně, jen co se Soleho přestalo bavit sbírat borůvky a pít vodu z horských pramenů a vrátil se domů, kapela se vrhla do studia a koncem roku 2009 se objevila jejich třetí placka Plastique, na kterém Sole vyjádřil frustraci ze všeho, co ho za poslední roky sralo. Však to znáte, naštvanej poeta, přírodní týpek, co se musí konfrontovat s gps navigací, dálkovejma ovladačkama, to nedělá dobře. Takže sedl, všechno to vypsal, všechnu tu blbost, kterou skrývá civilizace, zbrojení, války, ropa a bla bla a výsledek je překvapivě výborný. Výborný až tak, že Plastique byla zvolena 21 nejlepší deskou loňského roku podle Sputnik music, nemluvě o tom, že se jim podařilo ukecat i frontmana německých Notwist ke spolupráci. Celý tenhle výborný dojem z “trochu jiné hip-hopové desky” pak korunuje výborný singl Battlefields (na epíčku zremixovaný třeba Tobaccem) podpořený sympatickým videoklipem.

“White is the color of death, charred black is the new spring condominium.”