Son Lux – Claws
Na prvním místě mého last.fm se toho děje asi tolik jako v hlavě Ivety Bartošové. Hned na začátku se tam usadili BATS, protože desky jako Red in tooth and claw nikdy neomrzí. Jenže Son Lux je trvalka. A jsem na něj úchyl, to vím. Sice bych mu neprovedl felaci, ale třeba pusu bych mu dal.Jeho At war with wall and mazes (tady!)je neskutečná deska a jestli se mnou někdo nesouhlasí, ať si vypne internet. Teď je na prvním místě a protože, nevím, jestli to víte, a proto to píšu, abych věděl, že víte a zároveň i já budu vědět, že všichni víme, že mu vyšla nová deska. Jmenuje se We are rising ( v překladu Jsme rozinky) a někde po netu se už válí cca týden, propagovaná stejnojmenným singlem. Son Lux ji dělal v rámci RPM Challenge, což znamenalo nahrát komplet album za týden. (video).
We are rising se povedla, což si ostatně můžete přečíst i v novým Full Moonu, kterej vydává stará Jamesonová, takže se k tomu tady vyjádřím jen zběžně: víc instrumentace, víc aranží, víc nálad, víc veselí ale zároveň i smutku. První půlka alba se bije s vším tím květnatým zvukem aby na konci spadla do melancholického blouznění, kterému zase velí kapitán vokál a neskutečně jednoduché texty, které jsou tak miniaturní, že by booklet klidně mohl být ve tvaru tic tacu. Zářným příkladem budiž zřejmě nejtemnější song na desce, Claws - temná verze už tak negativního Blakea, klávesy a smrad dubstepu. Neskutečně povedená věc!
Dost k Son Luxovi. Postup – stáhnout Claws. Poslechnout si. Poděkovat mi. KOUPIT SI VINYL. Vytetovat si na čelo Bukkake.
Son Lux/Album-in-a-month
Son Lux mě svojí první deskou dostal, přiznávám. Má to všechno, co potřebuju. Silný melodie, emo-hlas, glitchové elementy, nápad. Křehkost sama. Takže když jsem se dozvěděl, že letos vydá druhou desku, fakt jsem se začal těšit. A když jsem se dozvěděl, že na začátku února přijal The RPM Challenge, ve které jde o to, že zvládne natočit album za měsíc (minimálně 35 minut, všechno komplet nový materiál), byl jsem ještě víc spokojenej. Pro případ, že jste věděním nepolíbeni a nesledujete jeho pravidelné aktualizace na blogu NPR music v podobě fotek, popisků “jak jsem co udělal aby to znělo jak to zní” a samplů, tady je pár teaserů.Hlavně beat v posledním videu je vážně awesome, jak říká sám Son Lux.
Son Lux – At War LP / Weapons EP
- Son Lux . At War with Walls and Mazes
- 2008 . USA
- IDM.ambient.indie.classical.trip-hop
To, že jste jméno Son Lux ještě třeba nepostřehli neznamená, že jste se s ním ještě nesetkali. Tenhle třicátník už má za sebou hromadu složené hudby pro různé taneční soutěže nebo televizi. Taková ta krásná nicneříkající podvědomá výtahová složka všednosti. Background music pro jednohubkový plebs. Nicméně, kromě téhle vaty umí taky solidně na bicí, klavír, kytaru atd atd, ale jestli chcete mluvit o nějaké přednosti, jsou to žesťové a dechové nástroje. Ty nejen, že hodně tlačí do vlastní tvorby ( to je tak, když vás vychovávají pomocí klasiky), ale i tu a tam nahraje něco pro někoho jiného. Takže pokuď jste trochu hype, modern a cool, určitě jste se s ním už letos setkali na novém a hodně ceněném albu Hidden od These new puritans, kde měl na starost veškerou klasickou složku ( nahranou loni v Praze s přispěním pražského orchestru). Každopádně, zpěk k tomu, o co tady jde. Tedy k sólovce. Ta vznikla v roce 2008 pod dohledem anticonu, kterej, a to se nedá popřít, má prostě čuch. Son Lux navíc na sebe už předtím dost výrazně upozornil jak remixy (Beirut, Radioheat, Anathallo, MBD) tak živými vystoupeními (těžká improvizace). Na debutovku pak naházel svůj roky pilovanej a v šuplíku dopracovávanej mišmaš poskládanej z elektroniky, nějakých těch indie vlivů a klasiky. Recenze se rozcházely. Někoho album nadchlo, někdo mu vyčítal neschopnost vytvořit písničku – Luxova předchozí tvorba, plná cinematických melodií aneb úvod-stať-zesílit-zeslabit prostě nešla popřít. Ale i tak se tu objevily kousky, které poukazovaly na zjevný talent. Jedním z vrcholů alba byla bezpochyby píseň Weapons, čehož si byl velmi dobře vědom i sám autor a tak se k ní o rok později vrátil a vo a lá – Weapons EP bylo na světě. Weapons tu dostávají šest různých podob ale mluvit o striktně remixovým albu tu není na místě. Stejně jako Jon Hopkins (který mu má hudebně docela blízko) tu přináší jakéhosi následovníka, který je nahlížen z jiných úhlů pohledu. Třeba hned Weapons II je čistě neo-classical kousek, který na minutě a půl ohlodává původní linku na kost, pětka si zahrává s celkovou stavbou a polámané beaty směřují až kamsi k pop-punku. Jak to tak u umělců anticonu bývá, i tady došlo na kolaborace. Hned tři písničky z šesti obstarali Nick Muhly (to je hodně zajímavej chlápek), Alias a Polyphonic. A každej přidal, co je mu vlastní. Muhly nádherně podpořil instrumentální party, Alias si zarapoval, polyphonic si zapolyphonicoval. Celkově jde o velmi vydařenej kousek, druhá deska Son Lux by mohla být hodně velká událost.
Recent comments