STNNNG – Dignified Sissy, Fake Fake

• STNNNG . Fake Fake
• USA . 2006
• noise-rock.post-hardcore
• for fans of: Pixies, Shellac,
• Jesus Lizard, Black Flag etc..

 

 

 

 

 

• STNNNG . Dignified Sissy
• USA . 2003
• noise rock. post-hardcore

 

 

 

 

 

 

STNNNG. Zapamatujte si to slovo. Vyslovujte Stunning. Zapamatujte si
to všechno. Další řádky jsou o hovnu, jako vždy, ale tohle si
zapamatujte. Bude se vám to hodit, až se vás někdo zeptá “hele, a z
který kapely sis naposled nasral do kalhot?”

Já si nasral. Přiznám to všechno, každej ulomenej chlup v hurikánu
střev. Psal jsem to nedávno, vím o tom (Sightings akce), ale tohle je
úplně novej level. Jako když před vás někdo položí placku, na kterou
jste celej život mysleli a netušili, že by fakt mohla existovat a že
by mohla bejt přesně tak zábavná, jak vy chcete. Epik Fejl!

Důvod, proč to poslední dobou na tomhle blogu vypadá tak jak vypadá je
ten, že mě hudba přestala bavit. Nebo spíš hledat ty meze
slyšitelnosti, mezery v mezích mezer, kde se skrývají kapely, který za
to stojí. Je to jako nekonečná honička. Droga. V podstatě jde o to, že
jsme všichni závislí. Né na hudbě, ale na tom kolotoči, kdy se střídaj
objevy jako děvky po dešti, kdy každý ráno další běhna opouští vaše
doupě, smočený péro, nejlepší sex života, o dům dál. Ve skutečnosti,
mluvíc pravými jmény, brodíme se po uši v hovnech abychom našli lepší
kapely, než ty nejlepší kapely všech dob, protože prostě musí
existovat a né že ne. Něco jako jet na benzinu s plnou nádrží. Nebo
říkat Marku Vašutovi, že je skvělej herec. Nesmysl.

A pak přijde zase ta stará dobrá záludná a zkurvená facka. STNNNG jsou
ten nejvíc nedoceněnej band na světě ever všech dob ty vole, a tak ať
si klidně apačka přepíše v diáři ty mclusky (ostatně STNNNG už odehráli hafo koncertů s Future of the left, takže tu asi čelíme nějaký konspiraci) , protože tohle je teda větší nefér. Epik Fejl! Tihle kluci by měli bejt na tričkách jako
Black Flag, měli by nahradit všechny ty připosraný dětský mikiny v New
Yorkeru s vytahanými Ramones přes prsa. Epik Fejl! To že vyhráli letos
loni nebo tak někdy cenu pro jednu z nejzásadnějších mineapoláckých
kapel poslední dekády v mineapolským deníku na tom nic nemění. Pořád
to znamená to, že vás doceňuje míň lidí než Gustu Bubníka.

A to jsou na scéně už osm let. Osm let, tři placky, víceménně stejný -
ale hlavně, kvalita nejde dolů a to si kurva kluci laťku šoupli dost
vysoko. Protože už první zářez Dignified Sissy zní jako ta
nejšťavňatější emulze sestavená z ejakulátu starýho dobrýho Rollinse,
psychopatů všech zemí, dekadence krystalicky čistého literárního
nano-archo-rachot punku generace, která potřebuje novou hymnu. Hymnu,
která si na skok pár slok ukradne pro věci, o kterých se nemluví. Když
Bessinger křičí, co a komu nová hymna říká, dejte mu všechno co máte,
oblečte se, protože tohle je na husinec. Bessinger to se slovy umí a
to se cení v době, kdy je největší dilema v punkové písni fakt, že nám
zase zdražili McBacon. Wordsmiths tepe a křičí, přechází v mluvené
slovo, cituje nálady The Fall, odráží šílenství ranných mewithoutyou.

Jako by někdo zabalil nejzábavnější anarchistické poučky do parního
válce, rotujícího si to přes všechny ty nanicovaté idealisty a
samohonící nacionalisty. Kytara podladěná přeladěná úplně mimo. Agrese
i v polovičním tempu. Zběsilé, hutné a valící se bicí Michaela Warda,
nerespektující formu a level pádu. Katarze hluku směřující do čistě
punkového smradu, dva v jednom proti lupům.

Citelně je to slyšet třeba v Explosive, More Intense , ve které se
hračičkování zvuku mění v jakousi fun verzi free punku s tím, že se to
všechno děje na popředí energického a negramotného hlavního riffu,
který zní jako dědeček toho, co o pár let později v slow-motion verzi vymejšlí
Jamie Hince v The Kills. STNNNG zní jako vše v jednom. Jako vývar
Jesus Lizard smíchaný Rollinsovým pozdním nedělním odpolednem.

Fake Fake, druhá, prostřední v pořadí – nic netratí. Grand Island,
Neb.  První kontakt a hypnotizující atmosféra paranoii, kterou tvoří a
kroutí uchlácholující špinavej riff. Text odřvaný, odkňučený,
odpovídaný – to podle okamžiku, Bessingerem, popisující příběh magora
stavícího si uprostřed americké pouště ponorku, to pro případnou
invazi. Slova, která Bessinger umně skládá v mikropříběhy šílenství a
konfliktů jsou hlavní devízou STNNNG. Když na konci minutu řve Row!
Keep rowing! , byl bych rád za nějaký antidepresiva. Projev to
umocňuje k neskutečným výšinám. Přechválil jsem je? Napsal jsem hafo
zamrdaných přídavných jmen? Ne, ano. STNNNG jsou něco, co vás buď
povalí a uzemní, nebo vás budou celou dobu jen a jen otravovat. Něco
jako s The Paper Chase. Emotivní, neuposlouchatelná verze pop songů z
pekla, plná šílených lidí, kňučících kytar hledajících riffy,
přeafektovaný vokál, silné texty. Teď když to The Paper Chase
zabalili, je čas najít novou nejlepší kapelu všech dob. Domluvil jsem.