Ten Kens – Ten Kens

• Ten Kens . Ten Kens
• 2008 . Canada
• noise-pop.alt rock.garage.psychedelic

Některý kapely to mají ze začátku těžký. Nedaří se zaujmout, šéfy labelů musíte nahánět po všech možných restauracích a obědech, nikdo je ale nechce. A pak jsou tu další kapely, který mají to štěstí (protože jsou tak dobrý?), že se chytnou hned. To je případ i Ten Kens.

Tihle mladíci z Toronta se stali první kanadskou atrakcí, po který šáhl slovutný Fat Cat Records, objevitel takových jmen jako Sigur Ros, No Age, Frightened Rabbit nebo Max Richter. Inu, jde vidět, že lidi z Fat Cat ví co dělají, když vás vyšťourají z lokální scény, kde prezentujete jen pár pecek, který jste si sami produkovali a nahráli někde v garáži.

To byl konec roku 2004 a Ten Kens měli před sebou turné s A Place To Bury Strangers (velmi úspěšný) a ambice nahrát konečně plnohodnotnej debut. Jenže se jim to všechno rozleželo v hlavě, kdo ví co za tím bylo, a tak utekli zpátky do Kanady. Tam se upsali neméně slavnému Last Gang records (Metric, Crystal Castles, Mother Mother), sehnali producenta Colina Stewarta (Black Mountain, Destroyer) a v roce 2008 konečně dodělali debut. A je extrémně dobrej.

Na stejnojmenném debutu Ten Kens přináší hodně živelný mix popu, psychedelic a noise rocku. Sice se všude objevuje alt rock, ale je to především kombinace těchto tří žánrů, které hrnou album dopředu. Jako by Ten Kens převzali schopnost Franka Blacka napsat špinavé, syrové a otrhané popové songy tvořené post-punkovými riffy.

Ten Kens uvádí Pixies za vzor a hned po úvodních songách vám dojde, že víc než moderní trendy noise pop kapela jako inspiraci doluje pozdní osmdesátky a devadesátky. A člověk jim to prostě sežere! Garážové etudy se tu prolínají s psychedelií šedesátek, tady máš noise-rockovej bridge a jako refrén šup, co třeba těžce návykovej popovej popěvek?

Ten Kens nejsou ničím novým, progresivním nebo extra originálním. Jenže občas to stačí. Občas se vám to prostě povede, smíchat všechny ty věci, který “šlapou” v jeden ambiciózní mix, kterej o hlavu převyšuje všechen ten módní plevel. A ještě další plus má tahle deska. Zatímco většině dochází v druhý polovině dech, Ten Kens s každou písničkou valí líp a líp.

Jestli hledáte solidní noise-garage-psychedelic-punk popovou desku, Ten Kens jsou jasná volba. A v srpnu je tu druhá deska, For Posterity, a to mám tucha, že bude ještě lepší než tahle.

Digg it vole!