The Caretaker – Patience

• The Caretaker . Patience
• 2011 . United Kingdom
• ambient. drone. field recordings. jazzy zazz haunted

Verze pro debily: Kdo se ještě nesetkal se Caretakerem, ten nemusí zoufat. Všechny jeho alba zní naprosto stejně.  Novinka Patience je další z řady haunted vizí starých časů, kde se praskající gramofon mlátí s duchy – tentokrát ale přidal trochu šumu, takže to vypadá, jako že celou dobu prší. Voala, to je prakticky vše.

Abych to ale tak neodflánul, tady je přepis exkluzivního rozhovoru, který poskytl žákům gymnázia z Vysokého Mýta:

Co jste dělal, než jsem přišel k nám na gymnázium, pane školníku?

Tak pět let jsem byl u policie na hospodářské kriminalitě. Ještě před tím jsem dělal pár let družináře. Ale vzhledem k tomu, že u policie je hrozně malý důchod a já mám dvě děti, šel jsem raději dělat školníka, protože i ti mají více peněz.

 Líbí se vám tady, pane školníku?

Rozhodně se mi tady líbí. Už jenom kvůli tomu, že studenti jsou na určité výši. Ještě aby nebyli, když jsou na gymnáziu, ale přeci jenom u některých by mohla být ta morálka trochu lepší.

Co byste tady změnil, pane školníku?

Jéje, toho by bylo hodně. (pan školník si dělal legraci) “Takhle škola má solidní zařízení a to i přesto, jak je stará. Učebny jsou slušně vybaveny. A navíc 90% studentů této školy se dostává na vysoké školy.

Co jste říkal na minulého školníka, pane školníku?

Tak pro mě neudělal prakticky nic. Když jsem poprvé přišel, ani mě neprovedl po škole, prakticky všechno jsem musel zařizovat a objevovat sám. A navíc jsem kvůli němu zbytečně ztratil čas přehrabáváním pískoviště, do kterého stejně nikdo nechce ani stoupnout a to díky jeho pejskovi ,který do pískoviště močil. Navíc každý věděl kudy prošel, nechával za sebou aromatickou cestičku. Jejich přezdívka byla Jake a Tlusťoch.

Co vy a sport, pane školníku?

No, to je otázka pro mě. Mám rád fotbal, stolní tenis a samozřejmě i hokej. Na Slávii nedám dopustit. A i tenis, díky kamarádovi Miloši Macákovi z Chocně, mám rád. Ale rozhodně nejlepším sportem pro mě jsou sportovní hasiči.

Do rozhovoru se nám vložila i paní uklízečka.

Jak se vám líbí vozíček na uklízení?

Pan školník: “Mě se líbí. Je hezky praktický i třídit se s ním dá.”

Paní uklízečka: ” Mě by se líbil, ale odmítají mi koupit Pulirapid, i když vědí, že je nejlepší.

——————————————————————————————————

Školníkův opus magnum již na WWWAR.

The Caretaker – Persistent Repetetion of Phrases

• The Caretaker . Persistent repetetion of phrases
• 2008 . United Kingdom
• HAFV records
• dark ambient.haunted.big band.noise.field recordings

Leyland Kirby nebo taky James Kirby, nebo taky The Caretaker, nebo taky V/Vm. Pod tou poslední přezdívkou začínal, založil stejnojmenný label a vydával obskurní electro/drone/field recordings sračky. Zažil i chvilky slávy (což je vzhledem k tomu,jakou hudbu produkoval docela bizarní). To když mu ujela jeho tendence krást cizí počiny a udělal ujetou cover verzi De Burghovy Lady in red. Nebo když na svůj první dvanáctipalec nahrál prasata při krmení a takoví ti šašci, co se pořád starají o zvířátka tvrdili, že jsou zabíjeny. Aby přilil olej do ohně, občas vystupoval s prasečí maskou a protožekolikrát nic neviděl, často se na pódiu i zranil.

Bylo by strašně jednoduchý hodit Leylanda do jednoho pytle se všemi těmi magory, které denně v hudební branži nacházíme. Faktem ale je, že v první řadě je Leyland umělec, až pak hudebník. V roce 1999 vydává pod nickem The Caretaker první desku, opus magnum, důvod svého vzniku - Selected Memories from the haunted ballroom. Aby jsme byli v obraze: důvod, proč Kirby odstartoval tento projekt byl jednoduchý – byl naprosto fascinován legendární scénou z Kubrickova Osvícení, kdy se Nicholson ve své tiše bublající agónii přimotá k probíhajícímu bálu, prohodí pár slov s barmanem a pak je konfrontován s Caretakerem na záchodě, přemýšlejíc, jestli má zabít svoji rodinu nebo ne. Pamatujete si tu éteričnost, při které Kubrick nepatrně navodil pocit vědomí i nevědomí podpořený absolutní ztrátou pojmu o čase? Kirbyho fascinovala ta znepokojivost, kterou tahle scéna vyvolávala. Neschopnost rozlišit, co je realita, co ne, jaký je čas, jaký je datum.

Selected memories byl šestidiskový opus, který vyvolával přesně stejné pocity. Proposlouchat se jím je neskutečně těžké a křehké zároveň. Při třetím disku začnete mít pocit, že jste všechno už slyšeli. Deja vu, které vás vede do strašně nepříjemného podvědomí. Kirbyho zvukové koláže můžou, pokud se nesoustředíte, působit jako jedna a ta samá vata, ale pod tím vším je schovaný velmi důsledný a nenápadný experiment, hrající si s vaší myslí a pamětí.

Skočíme v čase a máme tu poslední desku, Persistent repetetion of phrases. Kirby se posunul a soustředí se už jen výhradně na práci s lidskou myslí, se stavy vědomí a nevědomí. Persistent je v mnoha ohledech velmi podobná začátkům Caretakerovy tvorby,hlavně co se týče atmosféry. Snová a zároveň divná, kouzelná a zároveň znepokojující atmosféra, ideální soundtrack pro Osvícení. Tentokrát studující paměť, echa, jemné nuance pocitů. Kirbyho hudba je nepříjemná.

Persistent je v podstatě ambient, ale rozhodně né ten ambient, jaký jste si teď představili. Prim tu hraje pojem haunted. Někdo tuto desku oslavuje jako bibli hauntologie? Kirbymu k tomu stačí: rozladěné nebo podladěné piáno, praskající šum gramofonu, field recordings, big band, hrající jako by náhodou v pozadí. Občas prostupující nenápadný beat. Všechno tohle jsou komponenty, které z tohoto alba dělají nepříjemně příjemnou cestu, která vás bude neustále držet na hraně, zda je to sen, či realita.

Neexistuje lepší album, které by jste si mohli pustit v pátek večer sami doma. Tohle je album, které hraje ve vašich snech celý život a nejste si schopni si ho zapamatovat. Soustřeďte se, poslouchejte ty jemné free jazzové a big bandové jazyky a když budete opravdu, opravdu pozorní, po čase přestanete vnímat realitu.