We are the world – Clay Stones

• We Are The World . Clay Stones
• 2010 . USA
• electro.experimental.minimal techno.art techno
• 100%

Jo, s tou Emily Wells to byly velký řeči. Symphonie jsou nádherný album a ona je skvělá jak svíčková s brusinkama, ale přeci jen to není tak převratnej moment v dějinách hudby, jak jsem si myslel..a to sem si ještě říkal, když jsem to slyšel prvně a díval se na video s otevřenou tlamou, že už nebudu nikdy poslouchat nic jinýho. Pár dní se s pár dnama sešlo a všechno to co jsem žehnal a laskal Emily ať jde do hoven, mám něco lepšího a to tak asi patnáctinásobně. We are the world a ať mě posere jelen, jestli se pletu, že tohle je zatím nejlepší electro album tohoto roku. Nasrat na všechny ty provařený vyhypeovaný mrdky co to tlačí na 60 bpm, kam se teď člověk podívá, je to samej dajedálus, glitč co nikdo ani neví co to je, nebo four tet, kteří zní, jako kdyby za mixpultem museli vyplňovat daňový přiznání.

We are the world jsou v tomhle ohledu naprostým zjevením, kde nic tu nic, na konci března uteklo jejich debutový album Clay stones do světa a vy, jako příkladní zloději, by jste si ho měli poslechnout co nejdřív, protože za chvilku se budou vyskytovat na každým druhým blogu až to začne fšechny srát. To si teda myslím a jestli se pletu, ať někomu jelen posere hlavu.

We are the world jsou čtveřice z Los Angeles a jak už jsem napsal, tohle je jejich prvotina, kterou Robbie Williamson a Megan Gold mazlili k dokonalosti něco kolem roku. Nezapomínat na další dva členy, jejichž jména jsem zapomněl a nechce se mi je hledat, z nichž jeden stojí za kostýmy a vizuální stránkou věci, zatímco druhej za choreografií. Choreografie? Kostýmy?

Jo, We are the World jsou tak trochu circus jak zpívá Britney Spears, v tom dobrým slova smyslu.  Zabaleni v nejrůznějších podivných kostýmech, maskách a plachtách křepčí po pódiu jako magoři, zatímco k vám doléhá jejich art techno, tak dokonalé, že ho určitě zakážou hrát v pražských kavárnách, protože by po něm řeckej salát chutnal jako naspeedovaná houba. Nabitá tou nejryzejší energií, která z electra utekla před roky, nabitá politickou agitkou, tancem a přímočarostí, futurismem i jednoduchostí.

Samozřejmě, říkal jsem si, to bude jako s Emily. Jsem z toho odvařenej a pak mě to přejde. Ne. Prověřeno provařeno vyvětráno, tohle je zatím nejlepší electro  album tohoto roku, vedle kterého se všechny ty opusy velkých jmen krčí jako připosraní králíci.