Kary-Light / Wintersleep – s/t

Wintersleep - s/t

Kary - Light

O některých věcech se píše strašně snadno, protože všichni víme, že jsou skvělý, nebo že stojí za starou Bélu, ale psát o guilty pleasures, to je jako za trest. Celou dobu máte na jazyku, že “tohle se vám teda jako může líbit ale taky nemusí” a to si pak hned nejste jisti v kramflecích. Wintersleep jsou přesně tenhle případ. Snad nikdo na světě neřekne, že je to nejlepší kapela všech dob, ale špatná taky není. A má svoje kouzlo.

To kouzlo spočívá v tom, že v nich hraje chlápek Paul Murphy, a ten tam teda kromě toho, že brnká na kytaru i zpívá a to je hlavní tažná síla Wintersleep, protože ten hlas je tak melancholickej, že by dokázal zpomalit první podzimní padající sníh do bullet-timeu a ještě k tomu telepaticky uvařit grog.

Ale aby jsme v tom měli nějakej systém, vezmem to od začátku. Wintersleep s/t vyšlo v roce 2003 a byla to lokální senzace. Kdo s Wintersleep začíná nebo by chtěl začít, měl by to vzít odsuď, protože, ušima člověka, co ty placky protočil milionkrát, tohle je jejich nejlepší (spíš se hodí nejsilnější) deska. Kapela ještě nechala všechny experimentální instrumentace v šatně a přišla s obyčejným, indie rockovým albem, který postavila na velmi strohých melodiích, které do jedné mají vlastnosti hypnotického plíživého groweru, které doplňuje Murphy, většinou zpívající pouze minimalistické texty, o pár řádcích, refrén co minuta. Co tohle album dělá vyjímečným, to je atmosféra zimního srubu a chmurných kanadských nocí, kterými tohle album narvali od začátku do konce. Sore, Snowstorm, Avalanche, Wind atd jsou písničkářský perly. A pak taky Orca, snad jejich lejlepší song to date.

Dvojka se nesla ve znamení přitvrzení (kéž by to tak měla každá kapela) a větší slovo dostali i experimenty s formou, jako třeba Nerves normal, breath normal. Samozřejmě, nečekejte nějakej krautrock nebo tak něco, všechno v limitech indie rocku. Textově opět zasazují háky do zad minipovídky o několika řádkách, opakované a zdůrazňované každou další minutou. Jednoduché, strohé, pravdivé a básnické. Danse Macabre rulez.

S trojkou přišel první velký televizně/rádiový hit Weightly Ghost, což je věc, která je hezká, zpěvná, ale tupá a primitivně indie líbivá, takže pokuď vám je patnáct, hned si ji stáhněte, pokud je vám třicet, rozhodně se ale neseznamujte s Wintersleep tímhle flákem, asi by jste kapelu zhledali nezajímavou. Na trojce je pak už do dokonalosti vybroušená hranice mezi zpěvnou, rádiovou hitovkou a vlastním ksichtem. Drunk on aluminium jasně vede. Astronaut je jasná rádiová pecka. I přesto hoši pořád nechtějí udělat definitivní skok do nerozlišitelného mainstreamového pop/rocku, takže Miasmal Smoke ukáže, že teda jako pořád umí.

A jsme v současnosti. Z malé, lokální senzace je hvězda kanadský scény (Juno pro nejlepší kanadské cd roku, předskakování McKártnymu atd) která vydává čtvrtý cd, New Inheritors, na kterou jsem si dělal zálusk, že ji tady zrecenzuji a konečně si tu guilty věc hodím na blog, ale zatím jsem ji slyšel jen párkrát a moc nadšenej teda nejsem, protože to zní jako kříženec Placeba + dalších 6 miliónů kapel, který se vám líbí, ale vůbec vás nezajímají.

Důvod, proč teda nakonec na Wintersleep došlo je ten, že kluci jsou chytří a nedělají ze svý “domovský” kapely mišmaš a tak si na všechny svoje ambice zakládají vedlejší projekty, což je asi tak otravný jako knírek Karla Šípa, ale budiž.

Prvním z nich je Kary a to je věc, která tu musí být. Kary je místo, kam Wintersleep, respektive Tim D’eon a Paul Murphy utíkali, když měli náladu hrát daleko tvrději a experimentálněji než ve Wintersleep. První placka zněla jako kanadská variace na stoner rock s dozvuky RATM, dvojka, Light, je pak skvělým křížencem tvrdého zvuku s tajemnem prvních radioheadovských nahrávek. Water rocks, Fire burial, to jsou všechno věci, který se vám pomalu zadřou pod kůži a už je z ní nedostanete.

Post-data jsou pak domácí výroba, bratři Murphyové a jejich pomalé folk-rockové ploužení se Halifaxem. No a abych nezapomněl, ještě mají prsty v Borcherdtovým Holy Fuck. Ale ty asi všichni znáte.

Stahujte debut, protože to je jedno z nejsilnějších  podzimních alb všech dob a pokuď mě rozum neplete, tak je před náma akorát podzim. Navíc je to deska, do který se vaše stará při sexuální večerech zamiluje a vás neurazí. A je tam Orca ty vole! Stahujte Kary, pokuď máte rádi hardrockový jamování s nádechem RH.