Black Swan – Aeterna
A máme tu další album roku. Což není nic šokujícího, protože každý rok se urodí tak 40 alb roku. Tentokrát je tu ale vážná šance, že tohle album až do konce roku zůstane opravdovým albem roku, co se žánru DRONE týče (drone jsem napsal tiskacím, protože jsem chtěl, abyste věděli o čem bude řeč, protože vím, že pro drtivou většinu vás, kulturních barbarů, je drone asi tak zábavný jako sledovat čtrnáct dní starou skvrnu od paštiky na podlaze), páč v podstatě všechny recenze obsahují slova jako MASTERPIECE, BEST, SHIT MY PANTS. Jestli si teď říkáte „ok, kurva, to teda bude fakt skvělý“, nezapomínejte, že většině z těch bloggerů je 17 let, mají na obličeji uher velký jako zadek JLo a pravděpodobně do svých 22 let spáchají sebevraždu, protože je nikdo nemá rád. Což samozřejmě neplatí pro mě, jelikož já mám 60 centimetrový penis, boží tělo a 2, slovy dva, kamarády.
Black Swan vydal svoji novinku In 8 movements někdy v roce 2010 a i když tam ještě byly slyšet určité rezervy, byla dobrá. Loni vydal druhou desku The Quiet Divide a ta byla ještě lepší. Letos vydal třetí desku Aeterna a ta je nejlepší. Není jednoduché být hudebním publicistou. Chce to dřinu, shánění informací a odříkání.
Black Swan je na informace dost skoupý. Nikdo pořád neví, kdo to je (ani jeho nejbližší přátelé nemají tucha, jak se jednou svěřil), což je prý proto, že by jakákoliv informace mohla vést k odvedení pozornosti od samotné hudby, blá blá. Nicméně, ve třech rozhovorech co jsem četl se ani jednou nezmínil o Berlíně nebo Bonusovi, takže jedno každopádně víme jistě – Lukáš Benda to není.
Důvody proč je Aeterna zatím jeho nejlepším dílem jsou jednoduché. Black Swan přetavil rovnici nudy a napětí a smíchal je dohromady s citem hodným Caretakera a melancholií Willamette. Tyhle dvě jména se mi v hlavě točí pořád dokola zatímco hraje Aeterna a je to právě minimalistická kombinace základních prvků těchto projektů, která do alba vnesla “život”, náladu a hlavně kurevskou porci atmosféry.
Dalším bodem úspěchu pak je jasná a citelná gradace, která se skrz šum a desítky nuancí stále více blíží bodu varu. Gradace ve formě samplů, které jsou znečištěny, znásilněny, pohozeny vedle hlavního proudu zvuku. Klavír, vylézající odnikud a zase padající dlouhou cestou zpět. Staré časy, romanci ale zároveň i nejistotu a primární smutek vyvolávající chorál v podbízivé Variation, 618. To, že album má jednotnou linku, která celou dobu stoupá vzhůru a nabaluje se jako sněhová koule je pak efekt, který nejenom, že funguje na výbornou ve smyslu budování atmosféry, ale i ve smyslu katarze, která pak přichází v podobě 23 minutového eposu Dying God. V jedné ze zahraničních recenzí se objevilo: the world’s first epic-drone track and possibly one of the most incredible things you’ll ever hear . Podepsat, vytisknout, zarámovat. Neuvěřitelný, epický, šílený.
Aby to všechno fungovalo, musíte Aeternu poslouchat v celku a užít si tu nádhernou cestu delíriem a temnotou od začátku do konce. V ten moment se Dying God a vlastně celé album přetaví v jednu obrovskou cinematickou koláž, která velmi snadno zasáhne vaše základní pocity – strach a smutek. Když se to povede, konečně pochopíte, že drone není sprosté slovo, že drone má smysl, že drone dokáže vyvolat emoce stejně snadno a inteligentně, jako „normální“ hudba. A to je na Black Swan to největší plus. Přistupnost nepřístupného.
Mixtape: ValkyR – The Misshapen
Mixtape: ValkyR – The Misshapen
ValkyR je francouz jak poleno jménem Marius Kovacs. Žije v Paříži, má rád drone, dark ambient, dubstep a klasiku. Vydává na netlabelu Pavillon 36. Tohle je jeho rok a něco stará mixtape, která se taky objevila na jeho domovském netlabelu a kterou Vám doporučuji stáhnout, pokud u vás nastane jedna z následujících situací:
- pracujete v Guantanamo bay
- chcete, aby vaší přítelkyni praskl mozek a vytekl okem na podlahu.
Ano, je to velmi příjemný poslech. Šilaut, jak by řekl Robert Reichel.
Fabio Orsi – Wo Ist Behle?
- Fabio Orsi . Wo Ist Behle?
- 2011 . Italy
- minimal. IDM. drone. ambient.
EmptySet – Demiurge
- EmptySet . Demiurge
- 2011 . United Kingdom
- techno. noise. drone
Není to tak dávno, vlastně to je docela chvíli, co se tady objevila debutová placka od projektu EmptySet a už se mi ani nechce hledat, co jsem vyplodil za sračku jako popisek, ale tuším, že tam bylo jen něco jako techno vole tuc tuc, nebo tak něco.
Co jsem nečekal a netušil, že EmptySet má v rukávu novou desku, kterou vysypal letos v létě a je všechno, jen ne tuc tuc techno vole. Novinka je svině. Těkavá, nestálá, agresivní, špinavá svině.
Skok. Obrovskej skok. Jako by tu první desku někdo zabalil do obrovské hromady noisu. Vlastně, celé album zní – víte jak zní Frostův Killshot? Tak víte, v jakým duchu se nese nová placka EmptySet. Není to příjemný, není to na tancování, holkám se to nelíbí, je to hlasitý, bolí z toho uši, je to až nepříjemný – a působivý. Samozřejmě, s tímhle konceptem se snadno stane, že se začnete opakovat.
Není problém se na sekundu zastavit a říct si počkat vole, vždyť je to vlastně pořád dokola to samé… hutnej, pomalej beat protkanej efektem, rozpláclej do nekonečna a zavalen industriálním prachem, rozboostrovaným šílenstvím, které není ani trochu soft, tak soft, jako když se řekne techno.
Už se tomu nedá říkat techno. Lidi občas přijdou s tím, že tohle je kříženec tam toho a tak. A tohle zní přesně tak, jak by znělo techno, kdyby týdny a týdny šukalo s noisem. Není to ani jedno ani druhý a zároveň je to oboje. Znásilněné pomalým tempem a pohřbené špínou.
“….somewhere between drone, techno, noise, power electronics and the very outer limits of dubstep: in other words, audio porn for the more serious soundboys and girls among you. The duo’s reliance on stomach-aching subs and ear-grazing blasts of static make clear their love of, and debt to, the work of Mika Vainio and Pan Sonic, and ‘Void’ reminds us of last year’s blink-and-you-missed it Suum Cuique record: electronic music with real physical presence. ‘Point’ and ‘Function’ wrestle a kind of juddering techno groove out of jagged comper shrapnel, reminding us of the Raster-Noton bods like Byetone, Ikeda and Alva Noto at their most brutal and direct.”
The Haxan Cloak – The Haxan Cloak
- The Haxan Cloak . The Haxan Cloak
- 2011 . United Kingdom
- drone.modern classical.ambient.dark.cinematic
Nedávno jsem narazil na nějaký rozhovor s The Haxan cloak. Stálo tam něco v tomhle smyslu: “No mě je 23 let a páč studuju nějaký píčoviny na nějaký škole, tak sem musel udělat research vohledně drone a tak, a jak sem tak researchoval, tak jsem začal nahrávat nějaký věci, páč blah blah blah. “
Ten rozhovor měl asi tak dvě stránky a pokračoval všema možnejma klišé jaký si dokážete představit. Jako “prostě chci něco vyjádřit, miluju skládat hudbu, hudba je boží, baví mě hledat limity, vyjadřovat emoce, ať si v tom posluchač najde svoje pocity, meh meh meh”.
Právě jsem vám ušetřil tak osm minut života. Až budete příště honit, tak si na mě vzpomeňte, to já jsem vám na to poskytl čas.
Ty důležitý fakta ale známe. The Haxan Cloak je mladej cápek, co má doma strašně moc kytar a bicích a houslí a kontrabasů a tak – no a dělá drone. Ale jeho drone není žádná šestnáctiminutová valba jednoho zasranýho tónu, ale spíš mix modern classical a dark ambientu. Něco jako kdyby se členům Sigur Rós rozbilo auto a oni museli jít patnáct kilometrů pěšky a byli by z toho dost smutní. Tak nějak to zní. Prostě pokud vás baví věci který vydávají Bedroom Community (aka Frost,Bjarnason,Sigurðsson atd), rozhodně vás bude bavit i Haxan. No a samozřejmě je to jedna z nejlepších desek roku.
Valet – Naked Acid
Valet - Naked Acid
- Valet . Naked Acid
- 2008 . USA
- Kranky
- experimental . noise . drone
Honíte nad Grouper? Já teda jo. Dokonce bych s ní chtěl chodit a nosit jí snídani do postele. Hehe. No a pak je tu ještě Valet. Tu taky miluju. Ale zatim jí moc neznám.
Jistý je, že Valet zní podobně jako Grouper. Teda zní. Prská, šumí a předkládá nám hlasy z jiných světů. Je dobrý, že se holky věnujou noisu.
aTelecine – A Cassette Tape Culture
- aTelecine . A Cassette Tape Culture
- 2010 . USA
- Pendu Sound Recordings
- drone.noise.experimental
aTelecine je projekt Sashi Grey a několika multiinstrumentalistů. Ano, čtete správně, je to ta Sasha Grey, z který nám všem tuhnou klobásky.
Ale zpět k muzice. Pokud jste aspoň trochu neo-nerd hipsteři, tak se vám tohle v pořadí druhý LP bude líbit. Noise, experimental, post-whatever, yadda yadda.
Sasha se nedávno na péčko vyprdla a vydala knížku svejch fotek, která se jmenuje Neu Sex, což je narážka na výbornou krautrockovou kapelu Neu!.
Taky si zazpívala s Current93 na albu Aleph at Hallucinatory Mountain, a to už vás snad konečně přesvědčí si tohle album poslechnout.
Yellow Swans – Going Places
- Yellow Swans . Going Places
- 2010 . USA
- Type Recordings
- ambient.drone.experimental.noise
Yellow Swans bylo noisový duo Peta Swansona a Gabriela Salomana z USA. V roce 2008 ohlásili konec a v roce 2010 se s fanouškama rozloučili albem Going Places.
Málokterá kapela dokáže v nejlepším přestat. Klukům z Yellow Swans se to povedlo dost pompézním stylem. První tři skladby nás nenápadně posouvaj k vrcholu alba, kterym je monstrózní Limited Space. Následuje krátký zvolnění (New Life) a zasloužená katarze v podobě Going Places, která vás utvrdí v tom, že Yellow Swans vám budou fakt chybět.
K Going Places vyšlo ještě bonusový album Being There, který má pravděpodobně fungovat jako sůl na otevřený rány (poslechem Foil zjistíte, že Limited Space bylo jenom čtvrtinový šílenství).
Pete Swanson tvoří dál (album Feelings in America). Můžeme jenom doufat, že se dá s Gabrielem zase dohromady.
Recent comments