Vood – Dealer of illusions
- Vood . Dealer of illusions
- 2010 . Russia
- dub.experimental.minimal techno.dubstep.witch
Kabanjak – Tree Of Mystery
Oficiální prohlášení Wwwaru: Dendva možná lije jako prut, ale pro pořádek zde uveďme, že zbylá část redakce má k podobným přehmatům dál než pan Gott k noisu a rozhodně podobné chování neschvaluje ani netoleruje. Dendva byl jednohlasně a po vší zásluze potrestán důtkou a po celý týden nesmí vycházet v našem novém, mimochodem velice slušivém redakčním svetru!
Kabanjak – Tree Of Mystery/ 2010/ downtempo, dub etc.
Kabanjak je německej hudebník, dj, producent a půlka německých alt. hoperů Ancient Astronauts. Tree of Mystery je jeho sólo album, který se vznáší někde mezi downtempem, hip-hopem, dubem a dokonce i reagge. Sám si nahrál kytary, basy, klávesy, kalimbu, flétnu a melodiku (to foukací s klávesama).
▲
Pro velký úspěch změna programu
Forest Swords se zalíbili. A jak bylo psáno, loňské EP vyšlo i v limitované edici, která obsahuje 6 bonusových tracků (Fjree Feather EP) , 4 remixy (phariah etc) a třiadvacetiminutovou remixtape (dema a reworks). Aby toho bylo dost, přihodíme Rattling Cage EP (2 songy)
- Forest Swords . Fjree Feather EP
- Forest Swords . Remixes
- Forest Swords . Remixtape
- Forest Swords . Rattling Cage EP
Forest Swords – Dagger Paths
- Forest Swords . Dagger Paths
- 2010 . United Kingdom
- Olde English Spelling Bee label
- psychedelic dub.witch house.ambient. drone. lo-fi. dubstep
Forest Swords. Jméno, který se ke konci roku začalo hodně skloňovat. On tomu docela pomohl i fakt, že tuhle one-man-show Fact magazine vyhlásil jako absolutního frajera za rok 2010. A Fact magazine,to není nějaká lecjaká stránka na rohu internetu, to je něco jako pičfork pro slow-tuc-tuc hipstery.
Ta věčná přeháňka slov originální, vyjímečné, to tu nikdy nebylo – ta je tentokrát trochu na místě. Forest Swords vypadají jako extrakt witch house smíchaný s psychedelic dubem, lo-fi folkem a…RnB. Něco jako How to dress well pro intelektuály s žlutýma brýlema a taškou Converse. Možná základ novýho, bambiliontýho žánru?
Každopádně, co dělá Forest Swords tak vyjímečným je jeho schopnost navození intimity naprosto neintimními prostředky. Zatímco Burial, na kterého si vzpomenete hned při úvodní Miarches (efekty prohnané vokální samply), těžil především z odtažitosti a ocelového chladu svých úderů, FS se vydává přesně na opačný pól pocitů – lo-fi kytara navozuje domácí atmosféru, field recordings, drone a postupy typické pro ambient doom metal tu působí spíš jako záludné mimikry, které jen občas protne zapamatovatelný beat (o to působivěji).
Ve výsledku tu pak máme co dočinění s minimalismem, s prapodivnou verzí všech temných a smutných žánrů, které samply a kytara táhnou na opačnou stranu pocitů. Samozřejmě, tohle je dost subjektivní, ale šance, že to ve vás vyvolá jiné pocity než 99% witch house desek je velká.
PS: První verzi Dagger Paths má na starosti NY label Olde English Spelling Bee, který, pokuď vyhledáváte “trochu jinou electronicu”, by vás mohl dosyta nařezat zajímavými počiny. Třeba jen loni: James Ferraro – Last American Hero, Julian Lynch – Mare, Autre Ne Veut – Autre Ne Veut nebo Stellar OM Source.
Blackfilm – Blackfilm
- Blackfilm . Blackfilm
- 2008 . United Kingdom
- dub. dark ambient. electro. jungle. cinematic hell
Vyniloví magoři do pozoru. Denovali sbírají další plusový body. Totiž, Blackfilm a jeho debut je zase on sale. Předchozí první a jediný, dva roky starý vydání na malým labelu kdesi v zemi, kde mají všichni černý vlasy, 6000 euro měsíčně a zasranej hic bylo vyprodaný dřív než bys řekl Řecko.
Novej mazel má 180 gramů, krásný desky, krásnej design, co víc si sakra přát. A že jste o Blackfilm ještě neslyšeli, to je úplně jedno, klidně si to rovnou kupte. Debut je totiž narvanej od konce až do začátku neskutečnou cinematickou temnotou, protkanou pomalými beaty, hororovými pazvuky a dojmem velmi, velmi, velmi pozdního popoledne.
Moc se toho o Blackfilm napsat nedá. Navíc to není projekt, kterej by kolem sebe onanoval informace. Promo kecy obsahují pořád ty stejný šlemy o jedinečnosti, genialitě, vzorech a idolech, o nepřekonatelné funkci tvořivosti. Přirovnání k Aphex Twin, Portishead, Tobinovi a podobným. Pod čarou: daleko blíž je fantazie utvořená mixem nedávného Krenga a Buriala. Nebo Buriala, něco jako jeho předzvěst, něco, jako kdyby Burial pořád nevěděl, co má vytvořit. Jak se ten styl jen kurva jmenuje. Cinematická temnota, pomalu bublající. Tak nějak. Sluchátkové album, bez debat. Stalingrad vrcholem.
Blackfilm have used to compose this accomplishment, consisting of (and amongst others) dampened drumming, drowned piano keys, various brass instruments and fleeting passages of cello, which are almost light habouring, throughout the dark journey. Simple yet effective samples are used throughout the album, the most memorable being a child finishing her passage with the words “tomorrow may never come”
David M.
Deepchord presents Echospace: Liumin
- Deepchord presente Echospace: Liumin
- 2010 . USA
- ambient.minimal.dub techno.field recordings
- BUY!
Abych řekl pravdu, dub techno, minimálni minimal a field recordings, to nejsou věci, s kterýma bych si často potykal. Všechno je to tak tak na hraně velkýho útesu nudy. Objevovat v tom ty kousky, ty malý vyčnívající nuance a “umění” dá zabrat a kdysi se mi to snad i povedlo, když jsem se po několik posleších první “profláklý” desky The Coldest Season přiřadil na stranu fanoušků.
Echospace je detroitský label založený nikým jiným, než modlami místni minimalistický dub techno scény Rodem Modellem (deepchord) a Stevenem Hitchellem ze Soulteku. První akvizice labelu šli na “trh” v minimálních nákladech a museli jste znát lidi, kteří znají lidi, aby jste se k nim vůbec dostali.
Nová placka už je úplně jiná liga. Díky úspěchu, který zařídila zmíněná The Coldest season se už nedá mluvit o undergroundu, ale o dlouho očekávaném nástupci, protože kdo jiný by měl posouvat hranice tohoto žánru, než tihle dva.
Liumin vyšel před měsícem a zcela upřímně vám říkám, že o tom všem vím hovno. Teda, kromě toho co jsem napsal vím ještě tohle:
- Liumin má celkem devět tracků, z toho pod devět minut jdou jen tři z nich
- velkou část atmosféry tvoří autentické nahrávky Tokya pořízené v rozmemí dvou let
- pak tu máme dost synťáků a hlavně ambientních ploch
- a těch ambientních ploch s minimalistickými pasážemi a jemně vystupujícími beaty je tu tolik, že budete muset poslouchat a poslouchat a poslouchat
-a taky vím, že to hodně z vás může nudit
Liumin je pohoda, náročná pohoda. Minimal, ambient, čajíček, podvečer. Brian Eno převtělený do elektronky.
King Midas Sound – Waiting for you
- King Midas Sound . Waiting for you…
- 2009 . United Kingdom
- dub.minimal.trip-hop.dubstep
King Midas Sound je projekt, který má na svědomí Kevin Martin , člověk který:
-začínal jako novinář
-v začátcích kariéry silně ovlivněn industriálním hip-hopem a jazzcore založil Techno Animal a spolupracoval například s dälekem
-dalším projektem Ice zkoumal svoji lásku k jazzcore a avantgardě,spolupracoval například s Blixou Bargeldem (EN)
- a hlavně člověk, který se nakonec malinko sklidnil, objevil pro sebe grime a dancehall a za album London ZOO, které vydal pod hlavičkou projektu The Bug sklidil snad milion pozitivních recenzí ( 12. místo v pořadí Nejlepších desek dekády podle ratingu Metacritic, 90%).
King Midas (Hyperdub) je jeho spolupráce s dalším vyjímečným chlápkem Rogerem Robinsonem, toho času (a teď to přijde) básník a profesionální hráč amerického fotbalu. Kombinace jako lusk.
I když Martin utekl z Ninja Tune k Hyperdub a i když se občas u Waiting for you objevuje označení dubstep, nic není tak jasného jak se zdá. Spíš než k familiérnímu zvuku tohoto labelu, který šíří Kode9 nebo Burial má tenhle chlápek k ušmudlanému minimalistickému dubu, jako by ho někdo vytáhl ze sedmdesátých let a ty retro kořeny pořádně nezastřihl.
S trochou představivosti by jste to mohli popsat jako mix Burialových linek ošizených o samply Christiny Aquilery vláčených hustým dýmem pomalých a minimalistických ploch, které jako by vypadly z Bristolu devadesátých let.
Jak už jsem napsal, samply a la Burial tu nenajdete, poetický vokály má na starost Robinson a perfektně jimi dokresluje tuhle černou (černou myslím jako tu černou, né tamtu černou) záležitost, i když je pravda, že v působivé Cool Out jde tak trochu off-beat, hanba!!(to jsem si přečetl na internetu)
Faktem zůstává, že vokály jsou tu plně podřízeny náladě, která se táhne celým albem. Nenajdete tu hity, žádný vyčnívající šlágry ani desetiminutovou vatu. Celé album pluje jako jeden celek a rozhodně si ho víc užije ten, kdo to bude akceptovat.
Jo a Waiting for you (song) je samozřejmě pecka.
Necro Deathmort – This Beat is Necrotronic
- Necro Deathmort . This Beat is Necrotronic
- 2010 . UK
- experimental electronic.doom.dark.dub.
Od doby, co jsem objevil (a stříkl si do gatí) Teargas and Plateglass už uběhl snad i nějakej ten rok a narazit na podobnou, temnou a hutnou, hutnou, hutnou elektronickou sebevražednou masáž se mi nedařilo.
Hledání je minulostí, protože přišli AJ Cookson (sol Invicto) a Matthew Rozeik (astrohenge), kteří dali dohromady projekt s výmluvným názvem Necro Deathmort a připravili pořádnou dávku temné elektrodeprese.
O tom, že tohle album rozhodně nebude příjemným soundtrackem pro nedělní popíjení čaje a luštění křížovek už ostatně hodně napovědělo bio obou zainteresovaných. Cookson se už dříve realizoval v hodně temných industriálních Medes, výborně pak zvládl i dva remixy pro NIN. Rozeik zase vedl post-metalovou Astrohenge, ve které je velmi citelně znatelná jeho láska k elektronice a sludge.
I jejich společný album This Beat is Necrotronic je velmi silně prošpikováno temnými sludgeovými kořeny, cinematickou epičností položenou na velmi tíživých a občas i polámaných beatech, které se táhnou od pochmurných trip-hopových ploch až k náznakům doom metalu. Zní to krutě. Kdo ale zná teargas and plateglass, ví o čem je řeč. Necro Deathmort vám nedarují ani sekundu na nadechnutí.Jak se jednou potopíte, už jste tam.
“Heavy, deep and moody… the mixing of electronics, beats and doom metal is entirely sucessful. I wish this album were longer. All future experimental dub metal artists should look to this album to see how to get ’er done.” -Decibel Magazine
“Album that every death metal idiot was too clunky, too loud and too lumpen to make, this is the album that Nick Cave should play at home” -Unpeeled
“For fans of acts such as Earth, Growing and Jesu, This Beat is Necrotronic is likely to be a hugely enjoyable purchase. . . a splendid debut turned all the way up to eleven, and one which deserves your attention.” – Bearded magazine
Recent comments