Hecq – Avenger

• Hecq . Avenger
• 2011 . Germany
• IDM.glitch.d’n'b.jungle.orchestral

Je to snad dva roky zpátky, co jsme si všichni navzájem dávali na zeď ono ultra cool video s bandou dětí hrajících si na vojáky se stříkacíma pistolema. Že vám to nikdo na zeď nedal? Tak to máte kamarády idioty.

Tehdy si hodně lidí říkalo, co je to ten Hecq, ty vole, to je dobrý a všichni si mysleli, že je to nějakej novej kapr v rybníce, ale Hecq tehdy vydával pátou desku (asi, tak nějak, netuším) a s Abletonem byl tak zběhlej, že by dokázal vykouzlit song i kdyby jen potřel instalační cédéčko Abletonu svým spermatem (počkat, cože?).

Klíčový slovo je IDM, ať se to občas zdá jako blbost, ale je to tak. I když je pravdou, že Hecq si ve svých tracích (tracích? jebe ti?) často odskočí do naprosto jiných vod. Občas na moment, občas na delší dobou. To platí i pro jeho albovou tvorbu jako celek, která skrývá IDM masakr Steeltongued nebo na druhou stranu dark ambient/neo-classical Night falls, kterou Hecq věnoval svýmu tátovi.

Hecq (aka “chtěl jsem se jmenovat hell, ale hell je klišé, tak jsem si říkal heck jako what the heck, ale to je taky docela klišé, tak jsem změnil k na q, krutý ne?) je Ben Lukas Boysen a loni vydal cd Avenger a letos hraje v Prahe a to hned za pár dní na Lančmítu. To je to maso, který vám vaše máma dělala, když nebylo co žrát a vy jste se pořád ptali “kde je Azor?”

Hecq hraje Lančmít v Meet Factory v sobotu od půl jedný, jestli se nepletu. Ale je možný, že se pletu, páč já se pletu dost často.

Důvody, proč tam zajít jsou nasnadě. Avenger. Tahle loňská placka je totiž vynikající. Jestliže Spheres of fury (to je ten song s pistolkama) byla našlapaná jak prase, pak Avenger je jako prase, ve kterým je našlapaný a zašitý další prase – a to je našlapaný jako prase. Říkáte si: proč já kurva vůbec na tuhle stránku chodím? Nedivím se vám.

Avenger pokračuje ve vzestupnosti BPM, který Hecq nasadil středně vysoko se Spheres a následně zrychlil a pomačkal na geniálním EP Sura. Sura, to je ta písnička, která proslavila trailer na Assassin’s Creed Revelations a vice versa. Jestli vám to žádnej kamarád nedal na zeď…

Jak to asi tak zní, říkáte si že? Vemte epickou hudbu, která dokáže shrnout všechny emoce v jedné minutě. Něco na způsob trailerových hig-end orchestrálek a lá X-Ray dog, Immediate music nebo Two steps from hell. Tyhle pasáže dejte na začátek, kousíček do středu a na konec. Zbytek vyplňte třeskutým IDM, d’n'b, glitchem, noisem, čímkoliv. Musí to třískat, lámat se, být taneční ale zároveň nemocný. 50% Aphex Twin, 30% Amon Tobin, 20% Black Sun Empire. Kapišto? A taky, každých třicet sekund drop, jinak se to nebude nikomu líbit (viz tenhle smutný obrázek). Avenger je tahle formulka praktikovaná po prakticky celou čtyřicetiminutovou stopáž, umně přecházející z minulosti (fakt, že Hecq vyrůstal v období Aphexe a Mouse on Mars je velmi citelná) míchající především dřevní IDM a jungle, (Prodigy “Jilted generation” style) do budoucnosti, která je tu je reprezentována formou a odtažitostí.

Na geniální album je ještě ale času dost. Pořád je dost jasně slyšet, že Hecq je velmi silný v přechodech a momentech, ale v celkové kompozici a tvoření atmosféry to přece jen trochu kulhá. Není divu, že podstatnou část jeho práce tvoří “kratší” zvukový doprovody pro reklamy, přehlídky, filmový festivaly – na malým prostoru je Hecq se smyslem pro detail nekorunovaný král.

No a tenhle kluk bude v sobotu v Meet Factory. Kapišto? A je z Německa, takže tam možná bude i Benda!!!

L4k1 M3r4 – Th3 Prox1m1ty 3ff3ct

• L4k1 M3r4 . Th3 Prox1m1ty 3ff3ct
• 2011 . Scotland . Just Music
  
• electo . trip-hop . female vocalist
• buy

song z předchozího EP

Amon Tobin – Remixes

• Amon Tobin . Remixes
• 1996 – 2011

Na tuhle kolekci jsem narazil náhodou a byla by věčná škoda ji sem nehodit. Někdo si dal tu práci a posbíral všemožný remixy a edity za posledních patnáct let, který vyšly buď na výběrech, singlech, nebo nikdy. Celkově to vypadá takto:

• Baby Fox – Ladybird [Cujo Remix]
• Cujo – Trespassing [The Chalice Mix]
• Cujo – Northstar [Road To Dubland] [Remix by Baby Fox]
• Flavornaughts – Bulawayo [Cujo Remix]
• Gak Sato – Hip Wagging, Foot Shuffling [Amon Tobin Remix]
• Ponga – Pick Up The Pieces Of Saturn [Mosh Mix] [Remix by Amon Tobin]
• Cujo & Superstars Of Rock – Apollo [Adam Goldstone Edit]
• Airto Moreira – Chicken In The Mind [Amon Tobin Remix]
• Bebel Gilberto – Samba da Bencao [Produced by Amon Tobin]
• Bonobo – Scuba [Amon Tobin Remix]
• Etienne Daho – San Antonio De La Luna [Amon Tobin Mix]
• Foetus – Cirrhosis Of The Heart [Amon Tobin Mix]
• Red Room – Easy Smoky Way [Re-Bass Mix By Amon Tobin]
• Baikonour – Coca Sun [Bhangratronic Mix] [Remix by Amon Tobin]
• Amon Tobin – Trickstep [Pacific Rift Remix]
• Omar Faruk Tekbilek – Aksak [Amon Tobin Remix]
• Noisia – Machine Gun [Amon Tobin Remix]
• Amon Tobin – Bloodstone [King Cannibal Remix]
• Amon Tobin – Foley Versions [Kronos Quartet Interpretation]
• Amon Tobin – People Like Frank [Upoint Remix]
• Amon Tobin – 4 Ton Mantis [Unreleased Remix]
• Amon Tobin – Mighty Micro People [Unreleased Remix]

Kangding Ray – OR

• Kangding Ray . OR  /  Kangding Ray . Pruitt Igoe EP
• 2011 . France
• glitch. minimal techno. electronic. industrial. ambient
• BUY!!!

Víte, jak se občas někdo neobratně snaží vysvětlit zvuk tím, že tvoří sexuální dvojice? Tohle album zní, jako kdyby Iggy Pop a Britney Spears měli divokej sex a pak si šlehli marcipán. Něco v tomhle smyslu. Nový Kangding Ray zní jako by měli grupáč Moderat, Burial a Scuba. A všichni tři si plivali na žaludy. A byla tma. A fackovali se. A jejich péra byly z kovu. A Apparat to všechno natáčel na kameru.

Nový Kangding Ray je album roku. Už zase. Většinou vyjde alb roku za rok třeba deset, to je vcelku normální. A jestli ne album roku, tak je to pořád asi patnáctkrát lepší než masturbace. Vaše masturbace.

Už úvodní tóny uhrančivé pecky Athem přinášejí definici chladu a oceli. Robotické pokládání emocí vedle sebe. Or (francouzsky zlato) je deska, která je tak chladná, že by se dala v létě prodávat jako nanuk. Odtažitá, nepřístupná až nelidská.

Pokud jste slyšeli EP Pruitt Igoe (mimo jiné obsahuje verze od Alva Nota a Bena Frosta) jste doma. Pokud jste slyšeli Automne Fold tak přihořívá – Or je daleko víc systematické, nespoléhá tolik na samply a ambientní plochy. Spíš se tu objevují náznaky minimal techna, glitche a dupstepu. Každý z těchto žánrů v těch nejminimalističtějších polohách. Odřený na kost.

Or je album roku. Protože Athem, Odd Sympathy, Pruitt Igoe, Or a Leavlia Scheme, to všechno jsou tak zatraceně cool songy, až to není hezký.

Cool. To je to slovo.

Free2: Svetlana Industries label

Svetlana Industries . Fret004

Včera jsem se zlil jako prut, mám průjem, horečku, migrénu, gangrénu a mozek stále ještě odloženej na nočním stolku, takže stručně: Svetlana Industries je relativně novej label založenej v Serbii, což je prý, podle wikipedie, nějakej stát v Evropě, ale těžko tomu věřit. Svět Lana (což by byl mimochodem skvělej název pro obchod s provazama) má aktuálně v portfóliu celkem deset artistů, takže to už vystačí na malej cirkus. Na jejich posledním free sampleru se každý prezentuje nějakým tím songem, a nutno říct, že prakticky bez vyjímky to jsou věci, za který se není třeba stydět. Největší zastoupení: dupy dupy dub step, 2step, wonky (jako, sem tam, nic hroznýho), electro, glitch a další srance aka Autechre vaří guláš s Kode9. Prostorově skrz Maďarsko, Bulharsko, Anglii, Tramtárii a Eldorádo.

Budiž vám jako představa poslouží toto video .

Minilogue – Animals 2CD

• Minilogue . Animals 2CD
• 2008 . Sweden
• tech-house.minimal.downtempo.microhouse
• Official site

Na letošním festivalu elektronický hudby Mutek, kterej se koná rok co rok v kanadským Montrealu (škoda, že je to tak daleko, line-up byl neuvěřitelnej) Minilogue vyhráli v hlasování návštěvníků kategorii Nejlepší performance whatever etc. A to už je, v konkurenci Frosta, Actress, Hopkinse, Midas a spol, slušná vizitka.

Tihle dva švédští mágové minimalu, Marcus Henriksson a Sebastian Mullaert na sebe výrazněji upozornili už v roce 2006, kdy do světa vypustili Leopard EP. Pak přišlo Elephant’s parade a v roce 2008 všechny ty zvířecí inspirace našlapali do jednoho obrovskýho, 26 tracků čítajícího LPíčka, nazvanýho logicky Animals.

26 je dost že? Ale nudou to tu nezavání, nebojte (i když, někomu přijde veškerej minimal jako jedna dlouhá vata). První disk nese přívlastek Dance a druhej zase Ambient, ale než definici žánrů to berte jako definici nálady. Takže zatímco první disk se nese v rytmu minimalu, electra, tech-housu a progressive housu, dvojka je poněkud volnější (a temnější), narazíte tu jak na downtempo, tak záblesky trip-hopu, ambientu, ale i na několikaminutové soundscapes prtonuté živým hraním.

Co je na tom všem nejlepší, je fakt, že Minilogue tohle všechno pojí elegantně dohromady, slyšíc ozvěny Swayzak, Herberta, Plastikmana a spol netvoří žádný otravný crossovery, ale táhnou vás skrz žánry a jejich echa jako velká encyklopedie několika odnoží moderní elektronické hudby. Co je důležitý, všechno funguje.

Kdo má rád minimal aneb “co bych si tak v noci pustil, když nevěnuji pozornost tomu co poslouchám a nechci vzbudit děti, Minilogue jsou skvělá předehra, ozvěna a kompilace hypnotických acid-techno 90′ dozvuků nahraná s rozumem 21. století.

Baths – Cerulean

• Baths . Cerulean
• 2010 . USA
• ambient.lo-fi.glitch-pop.experimental electro

Před pár měsíci tu byl anticon týden, možná si někdo vzpomene. Dendva do vás ládoval rapery a hihoprapery a prapodivný indiehiphoprapery (Sole je dodnes jeden z nejnověších postů, komu utekla jeho Plastique, měl by to napravit) a všichni byli šťastní a žili blaze až do smrti.

Anticon opět. Tentokrát to ale nebude žádný vodrapovaný poselství, ale příjemná procházka letní zahrádkou. Baths je Will Wiesenfiled, drahnou dobu hrával v klubu Low End Theory v Los Angeles, schovával si nápady, no a teď je tady , se svým debutem se vynořil z nevědomí jako blesk, flying lotus leží s monclem v rohu a pánové v anticonu si mnou ruce, protože alespoň co se přijetí u kritiků týče, ta jejich sázka na introvertní intelektuály, co lámou beaty trochu jinak a z elektra si dělají stodolu začíná vycházet…

Jako, už předtím se tenhle label zaskvěl, vždyť mají ve stáji třeba Why? nebo Dosh(e), jenže to bylo pořád “nevím, asi jo, asi ne”, zatímco Baths se přiřítil s plackou, která vás prostě pohladí po duši, přitom vás ještě stihne překvapit a na závěr jako bonus vám vším tím hračičkováním zamotá hlavu, že spokojenej musí bejt vlastně každej.

Experimental electro je věc ošidná, to víme všichni. Když je těch experimentů moc, jste magor, když málo, jste nudnej. Pak je to moc chladný a odtažitý, nebo teplý a gay, každej si na vás prostě něco najde. Ta hranice mezi kvalitním albem a pseudo-brakem je v tomhle žánru fakt mizerně označená.

Baths si to žene celou dobu pěkně po ní. Popové tracky znásilnil a rozškubal a pak je zase slepil, takovým divným způsobem, že působí jako hlen Lady Gaga uprostřed muzea Moderního ambientu. Těch věcí, který tu stojí za to zmíňit je moc. V tom albu je toho totiž fakt kupa a víc než jindy tu prostě platí, že to musíte točit, točit a zase točit. Pak si možná v tom všem experimentování najdete ten toužebnej cukrkandl, tu osvícenou líbivost violy, kontrabasu, stříhajících nůžek, nebo jen obyčejné tekoucí vody.

Nejsem gay. Ale jak to slyším, klidně bych si lehl na louku s kolouškem a chytal motýly.

Amorphous Androgynous – LEOPSAVTTS EP

Amorphous Androgynous – Lets Eat Our Psychedelic Shit And Vomit Through The Sky EP

WWWar.2010

psychedelic.experimental.prog-rock.electro.bejtblížbudhovi

“Tenhle svět se řítí do sraček, přes sračky, nad sračkama a zase zpátky do sraček zvuk x světlo rychlostí. Vidíme to všude. Lidi ztratili pokoru. Drzost internetových uživatelů již nezná hranic. Vostnatej drát na ně! Oni nejenže stahují desky z netu bez placení, ale ještě si pak z těch desek dělají pirátské rádobycool kompilace a nadšeně je házej na svoje lástka, twitry nebo blogy. Jo a blogy, to Vám je další takové svinstvo. Jednou jsem takhle najel….”

Je nám velice líto, že tento zajímavý dopis, který nám oddaný fanda vlastnoručně donesl až pod dveře redakce již zde končí. Druhá půlka dopisu byla odtržena. Dráha poškození však prozrazuje stopy škubanců a rychlých pohybů směrem dolů. Papír byl navíc podivně zkroucen a zvláštně voněl..Jestli pořád netušíte, tak dalším poznávacím znamením jsou hnědé ďubky a cákance, které nám pěkně lemují celý zbytek dopisu. Abych to řekl úplně naplno. U nás v redakci záchod samozřejmě máme, jenže my jsme humanisti až do morku kostí. Jak známo my totiž hovna netýráme toaletním papírem (protože i hovna plakaj). Což berte jako varování i vy. Toaleťáky nevedeme! Avšak i tento napůl již použitý vzkaz jsme ihned pochopili. Rukavice byla hozena do ringu a my jsme nezaváhali. Tak a tedy bez dlouhého otálení!

Dámy a pánové, dovolte abychom Vám představili nejvíc rádobycool kompilaci roku (potlesk kurva) ! Lets Eat Our Psychedelic Shit And Vomit Through The Sky !

Motto: “Jestliže MacGyver uměl udělat z tužky letadlo, Dvojitý áčka ti udělají z macgyverovýho soplu Hvězdu smRti, která tě rostřílí na částice částic.”

Říkejte si jim jak chcete. The Future Sound Of London, Humanoid nebo tihle Amorphous Androgynous. Pořád jsou to ty samý lidi, kteří pro dnešní progresivní muziku znamenají to samý, jako co Honza Rosák pro Bingo. Přitom právě  2A z těch všech projektů nejvíc vyvíraj napovrch a mají největší zálusk na nemilosrdném rozsračkování tvýho mozku. Díra ze země plná lávy, beatů, scitaru a Alenky z říše divů.  V jejich hudbě se dá nálezt v podstatě cokoliv. Od techno-clubovek přes ztripovanej Mars v budhově mysli, až po Nicka Drakea (viz poslední song na EP).

Tak ale aby to nebylo tak divoký, rozhodl jsem se udělat takový malý výběr. Nachází se tu v rámci možností poměrně umírněný, skoro až reprezentativní vzorek jejich tvorby (něco jako partymix od Franka Zappy). To sem si to navíc ještě ztížil specifičtějším zaměřením. Rozhodl jsem se udělat výběr, kde se od nich budou vyskytovat především “kytarové” (možná spíš strunné by bylo přesnější)  songy. Přičemž kytarové berte hodně s rezervou. Když pominu všechnu jejich bezbřehou různorodost, je to primárně psychedelická hudba a její úplně jedno jakých výrazových prostředků k tomu používá.

První část epéčka dá jistě vzpomenout na Asian Dub Foundation. Jenže mnohem promyšlenější, experimentálnější a vlastně i nářezovější. Při The Prophet to by mohl někdo vyštěknout The Herbalisérs. Jenže zase. Tahle banda (Garry Cobain a Brian Dougans) je o krok napřed. Pak následuje skvělý číslo. High and Dry vás vrátí o 45 let zpátky, vrazí do ruky zapalovač, pět gramů marihuany a vstupenku na Woodstock. Další Guru song je pak trip-hop navrženej pro budhistický mnichy v chrámu pod Čumulungmou. Prej se jim přitom songu líp prochází přes zeď. A já se klukům budhistickým vůbec nedivím. Tohle je duševní námrd. Mohl bych pokračovat ještě až do konce epéčka, jenže to by bylo už jen plejtvání místem a zadržování ejakulace. Ještě bych se taky mohl dostat k Flaming Lips nebo Gong, postěžovat si jací žabaři to oproti těmhle štikám jsou, a to nechci (nebo si to nechám na jindy).