Hecq – Avenger
- Hecq . Avenger
- 2011 . Germany
- IDM.glitch.d’n'b.jungle.orchestral
Je to snad dva roky zpátky, co jsme si všichni navzájem dávali na zeď ono ultra cool video s bandou dětí hrajících si na vojáky se stříkacíma pistolema. Že vám to nikdo na zeď nedal? Tak to máte kamarády idioty.
Tehdy si hodně lidí říkalo, co je to ten Hecq, ty vole, to je dobrý a všichni si mysleli, že je to nějakej novej kapr v rybníce, ale Hecq tehdy vydával pátou desku (asi, tak nějak, netuším) a s Abletonem byl tak zběhlej, že by dokázal vykouzlit song i kdyby jen potřel instalační cédéčko Abletonu svým spermatem (počkat, cože?).
Klíčový slovo je IDM, ať se to občas zdá jako blbost, ale je to tak. I když je pravdou, že Hecq si ve svých tracích (tracích? jebe ti?) často odskočí do naprosto jiných vod. Občas na moment, občas na delší dobou. To platí i pro jeho albovou tvorbu jako celek, která skrývá IDM masakr Steeltongued nebo na druhou stranu dark ambient/neo-classical Night falls, kterou Hecq věnoval svýmu tátovi.
Hecq (aka “chtěl jsem se jmenovat hell, ale hell je klišé, tak jsem si říkal heck jako what the heck, ale to je taky docela klišé, tak jsem změnil k na q, krutý ne?) je Ben Lukas Boysen a loni vydal cd Avenger a letos hraje v Prahe a to hned za pár dní na Lančmítu. To je to maso, který vám vaše máma dělala, když nebylo co žrát a vy jste se pořád ptali “kde je Azor?”
Hecq hraje Lančmít v Meet Factory v sobotu od půl jedný, jestli se nepletu. Ale je možný, že se pletu, páč já se pletu dost často.
Důvody, proč tam zajít jsou nasnadě. Avenger. Tahle loňská placka je totiž vynikající. Jestliže Spheres of fury (to je ten song s pistolkama) byla našlapaná jak prase, pak Avenger je jako prase, ve kterým je našlapaný a zašitý další prase – a to je našlapaný jako prase. Říkáte si: proč já kurva vůbec na tuhle stránku chodím? Nedivím se vám.
Avenger pokračuje ve vzestupnosti BPM, který Hecq nasadil středně vysoko se Spheres a následně zrychlil a pomačkal na geniálním EP Sura. Sura, to je ta písnička, která proslavila trailer na Assassin’s Creed Revelations a vice versa. Jestli vám to žádnej kamarád nedal na zeď…
Jak to asi tak zní, říkáte si že? Vemte epickou hudbu, která dokáže shrnout všechny emoce v jedné minutě. Něco na způsob trailerových hig-end orchestrálek a lá X-Ray dog, Immediate music nebo Two steps from hell. Tyhle pasáže dejte na začátek, kousíček do středu a na konec. Zbytek vyplňte třeskutým IDM, d’n'b, glitchem, noisem, čímkoliv. Musí to třískat, lámat se, být taneční ale zároveň nemocný. 50% Aphex Twin, 30% Amon Tobin, 20% Black Sun Empire. Kapišto? A taky, každých třicet sekund drop, jinak se to nebude nikomu líbit (viz tenhle smutný obrázek). Avenger je tahle formulka praktikovaná po prakticky celou čtyřicetiminutovou stopáž, umně přecházející z minulosti (fakt, že Hecq vyrůstal v období Aphexe a Mouse on Mars je velmi citelná) míchající především dřevní IDM a jungle, (Prodigy “Jilted generation” style) do budoucnosti, která je tu je reprezentována formou a odtažitostí.
Na geniální album je ještě ale času dost. Pořád je dost jasně slyšet, že Hecq je velmi silný v přechodech a momentech, ale v celkové kompozici a tvoření atmosféry to přece jen trochu kulhá. Není divu, že podstatnou část jeho práce tvoří “kratší” zvukový doprovody pro reklamy, přehlídky, filmový festivaly – na malým prostoru je Hecq se smyslem pro detail nekorunovaný král.
No a tenhle kluk bude v sobotu v Meet Factory. Kapišto? A je z Německa, takže tam možná bude i Benda!!!
Amon Tobin – Isam
Scéna vypadala nějak takto.
Jeli jsme…
Nezáleží, kam jsme jeli. Já a Evelyn, slyšíme hučení, auto jede kolem sto čtyřiceti a kouř, který se snažíme pootevřenými okénky dostat ven nejde ven, stejně tak popel.
Scéna vypadá tak, že je asi třicet stupňů a každá maličkost, kterou v tom autě máme se při delším zadívání změní na nanuk.
Evelyn je propocená a nevyspalá. Cítím její pot a svůj pot, ale jedeme moc rychle, aby mě to obtěžovalo. Pokaždé, když se rychlost dostane nad sto, začnu v autě uvažovat o nekončícím nebezpečí a zmačkaném plechu a dvou sekundách.
Dvě sekundy. A konec.
Aby scéna dávala smysl. Na cestách je nejděsivější uvědomění si, že každý další metr může být váš poslední. Sleduji auta, která se k nám blíží a snažím se zahlídnout obličej řidiče, pro případ, že by strhl volant a jeho světla by se střetla s našima. Chci ho vidět, na tu sekundu, než mi páteř vyletí z těla.
Můj život, moje studia, moje práce, moje lásky, moje nedokončený spisy a rozdělaný úkoly a nepolíbený babičky a špatný nálady, všechno tohle může kdokoliv z vedlejšího pruhu okamžitě ukončit.Stačí zvednout telefon. Špatně si kýchnout. Ohnout se pro cigaretu. Okřiknout děti. Na dvě sekundy usnout. Dvě sekundy.
Každý tenhle moment, o kterém vy nerozhodujete, může ukončit vše, o čem rozhodovat chcete. Každý je potenciální vrah, který čeká na svůj moment nepozornosti. Tváří v tvář, plech v plech. To jsme my a jedeme sto třicet a Evelyn se potí a je nevyspalá a když už se zdá, že nás nikdo dneska nechce zabít, když už se zdá, že nikdo nemá tolik odvahy na chvilku nesledovat cestu, v ten moment Evelyn převrací pravidla hry.
Ucítil jsem hrbol dělící můj život a jejich život. Zvedl jsem oči a podíval se na rodinku proti mně. Byli veselí a snad si i zpívali. Scéna: představte si typickou americkou rodinku v americkým seriálu s americkým osudem, jak si zpívají americkou hymnu. Vypadali přesně takhle, jen zpomalení. Moje oči sledovali každou poslední sekundu jejich životů a oni nedělali nic jiného, než že celý ten osud ignorovali.
Dvě sekundy. A konec.
Ve výsledku je Evelyn vlastně vítěz, protože spala a nebyla myslí u toho, když její lebka narazila na spojnici vlevo nahoře a praskla jako plastová židle. Tohle jsou okamžiky, který si nikdy nevybavíte, když vám někdo řekne: Vybavte si něco. Za ty dvě sekundy se v to ospalé odpoledne, kde se každá setina vlekla jako roky a kdy se už hodiny nic nestalo, jen cesta a cesta a cesta, v ty dvě sekundy se toho stalo opravdu moc. Neviděl jsem moji nohu, ale cítil jsem, jak se otočila, jak praskla, jak praskla znovu a výš, jak se trhá a opouští mě a já se tomu můžu jen smát. Viděl jsem dítě, jejich dítě, americký dítě s malou barevnou knížkou, jak letí přímo proti nám, jako by chtěla políbit Evelyn. Jenže trefuje vrchní část předního skla a střecha našeho malého, útulného a bezpečného Fiatu ji skalpuje. Skalpuje její nádherný blonďatý vlásky, který na fotkách každý chválí.
Plech praskal a křičel a svíjel se a smál a my jsme byli přímo uprostřed toho zvuku. Naše auta vůbec nezajímal náš křik Hlavní role a vedlejší role byly rozlosovány. Scéna: v momentě, kdy vaše věc, kterou jste roky milovali a roky umívali a hladili a leštili, vaše věc, váš Fiat se najednou na nic neptá a řeže.
Jako čtyřnohý rodinný přítel rotvajler Ben, který se z ničeho nic rozběhne a vaší dceři ukousne kus obličeje. Tak nějak bych tuhle nemohoucnost definoval.
Scéna: a teď, uprostřed všho toho hluku a transformace a energie a pokřivení, u toho všeho hraje novej Amon Tobin, jako ideální soundtrack kinetiky a ocelového chladu.
Jen si to představte. Zvuky rozložené na momenty a pocity. Nedávají smysl, roztříštěné na tisíc kousků. To je nový Tobin a jeho práce definovaná na Foley Room dovedená k dokonalosti. Každá sekunda je důležitá a poslední věc, kterou ucítíte je atmosféra. Není to na škodu. Zdá se to tak, ale proč vyžadovat od alb atmosféru a pospolitost a “vtáhnutí do děje” a podobný nesmysly. Proč, když každá sekunda ve vašem životě je důležitá. Piece of paper, Bedtime Stories, všechno tohle jsou kousky, které vám musí vnutit všechny efekty. Efekty vašeho života, efekty zvuku prodané hladce ale agresivně. Plech ohýbaný plechem. Kov v těle.
Tak nějak zní nový Tobin. Bible pro Transformers a účastníky dopravních nehod. Žádná těla. Žádný rozuzlení. Tobin nepředkládá pocity, ale jejich mechaniku. Evelyn se boří přístrojová deska do těla. Diody a ukazatele nahrazují střeva a jícen. Isam funguje na podobném principu. Rozložený organický kus hmoty, postupně pomalu skládaný dohromady na automatické lince.
Rozčiluje mě, když k tomu někdo přistupuje jako k tragédii. Nic se nestalo. Jen se pomačkalo několik věcí. Nežijeme, a nejsme ani vcelku. Naše části se pomíchaly a leží na silnici a mrkají na sebe. Dvě sekundy, jedna sekunda, jeden zvuk. Zvuk kovu.
Amon Tobin – Remixes
- Amon Tobin . Remixes
- 1996 – 2011
- Baby Fox – Ladybird [Cujo Remix]
- Cujo – Trespassing [The Chalice Mix]
- Cujo – Northstar [Road To Dubland] [Remix by Baby Fox]
- Flavornaughts – Bulawayo [Cujo Remix]
- Gak Sato – Hip Wagging, Foot Shuffling [Amon Tobin Remix]
- Ponga – Pick Up The Pieces Of Saturn [Mosh Mix] [Remix by Amon Tobin]
- Cujo & Superstars Of Rock – Apollo [Adam Goldstone Edit]
- Airto Moreira – Chicken In The Mind [Amon Tobin Remix]
- Bebel Gilberto – Samba da Bencao [Produced by Amon Tobin]
- Bonobo – Scuba [Amon Tobin Remix]
- Etienne Daho – San Antonio De La Luna [Amon Tobin Mix]
- Foetus – Cirrhosis Of The Heart [Amon Tobin Mix]
- Red Room – Easy Smoky Way [Re-Bass Mix By Amon Tobin]
- Baikonour – Coca Sun [Bhangratronic Mix] [Remix by Amon Tobin]
- Amon Tobin – Trickstep [Pacific Rift Remix]
- Omar Faruk Tekbilek – Aksak [Amon Tobin Remix]
- Noisia – Machine Gun [Amon Tobin Remix]
- Amon Tobin – Bloodstone [King Cannibal Remix]
- Amon Tobin – Foley Versions [Kronos Quartet Interpretation]
- Amon Tobin – People Like Frank [Upoint Remix]
- Amon Tobin – 4 Ton Mantis [Unreleased Remix]
- Amon Tobin – Mighty Micro People [Unreleased Remix]
Gold Panda – Lucky Shiner
Možná jste na něm byli před pár dnima v Akropoli, my ne, a co, dobrý?
Gold Panda – Lucky Shiner/ 2010/ Chelmsford, UK/ house, abstract, IDM, downtempo iamgoldpanda.com
▲
U.N.K.L.E. – diskografie
25.3.2011 přijedou do Prahy U N K L E.
Je asi nemožný nějak popisovat tenhle amorfní band. Vznikl v roce 1994 v Londýně. Základním kamenem je James Lavelle, kterej vedle sebe má vždycky nějaký muzikanty, který s nim dělaj ať už celý album (DJ Shadow, Kudo, Tim Goldsworthy, Pablo Clements, Josh Davis, Richard File) nebo se jako hosté objevujou jen na jednotlivejch songách (Thom Yorke, Mark Lanegan, Mike D, Josh Homme, Robert Del Naja, Autolux, Sleepy Sun …). Těžko v tom všem najdete jakejkoliv znatelnej rukopis, tajný poznávací znamení – ale právě ta nevypočitatelnost mě na nich baví. Každopádně co song to hit …
z Where Did The Night Fall (Unkle + Black Angels):
z Where Did The Night Fall (Unkle + Big In Japan):
z War Stories (Unkle + Duke Spirit):
.
2008 End Titles… Stories For Film
Access to Arasaka – Oppidan
- Access to Arasaka . Oppidan
- 2009 . USA
- Tympanik Audio
- IDM. ambient. glitch
Access to Arasaka by rád zůstal nadosmrti anonymní. Takže jeho jméno psát nebudeme. Jen snad, že je to newyorkčán jako poleno. Za deset let od d’n'b přes breakcore k IDM. K IDM tak solidnímu, že debut Oppidan vyšel na prestižním Tympanik labelu ( Displacer, Flint Glass, Subheim, Tapage etc). Oppidan je postaven jako fiktivní soundtrack k nikdy dokončené povídce o dívce, ztrhnuté epicentrem války gangů. IDM více či méně odkazující k lásce jménem Aphex Twin. Hecq verze ve slow motion aka IDA, intelligent dance ambient. Surreálný svět poničených beatů a samplů budoucnosti, rozkládaný každou sekundou.
Christian Albrechtsen – I wish all my songs were about the sea
- Christian Albrechtsen . I wish all my songs were about the sea
- 2010 . Denmark
- Dynamophone Records (US)
- IDM.ambient.electro.folk.
- for fans of: Björk, Sigur Rós, CocoRosie
Po určitý době psaní podobných hovadin o hudbě jako tu píšu já se dostanete do bodu, kdy si při poslechu říkáte, k čemu to sakra přirovnat, aby ty hrušky co vo tom nikdy neslyšeli měli představu, jak to sakra zní.
Tahle práce vám při seznámení s debutem Christiana Alberechtsena naprosto odpadá, protože už po pěti minutách máte jasno: Tohle je pokračovaní, alter-verze, kopie nebo dovětek éterického pokusu Medülla od islandské divoženky Björk (aneb pusťte si Get on board a najděte deset rozdílů).
Řekněme, že není zrovna nejjednodušší vtrhnout na toto území, kde jsou hrátky s hlasem prvním a posledním základním kamenem, každopádně Albrechtsen to zvládl na výbornou. I Wish All My Songs Were About The Sea je koncepčním albem, albem o moři a o fascinaci, kde je moře každým momentem, každým krabem a mrtvým tuleňem, metaforou a posunkem.
Nutno dodat, že to není prázdná fráze nebo pouhý bohapustný přání autora, ale ono to tak opravdu zní. Jako ospalý nedělní odpoledne se šnorchlem na kraji Chorvatska. Albrechtsen, toho času dánský poeta, sochař, hudebník a kdovícovšechno tu namíchal působivý mix Jónsiho vokálního stylu, který je převracen, obrácen, zrychlován a zpomalován, tak, aby strhával veškerou pozornost v moři ambientu tvořenýmu samply a až do IDM sklouzávajícímu podkladu (tady je zase jasně čitelný album Homogenic a jeho minimalistická nálada).
A tam kde nám nestačí electro šoupneme prapodivný extrakt španělského folku, jen tak nenápadně, harmoniku a flétničku, zavoláme kámoše loop, pitch, echo a reverb, fascinující svět za plexisklem s harpunou vytvořen.
Takže, pokuď jste fanouškem Sigur Rós, Björk a islandské hudby jako takové, tohle je ultimátní povinnost. Pokud máte rádi falsetta a při obrázkách mořských koníků ejakulujete, tohle je vaše album roku.
Modern Institute – Excellent Swimmer
- Modern Institute . Excellent Swimmer
- Italy . 2006
- IDM.modern classical.ambient.electronic
Modern Institute jsou další kapelou, o které jste (pravděpodobně) nikdy neslyšeli. Jo, je jich moc. V tomhle případě si ale žádný rany bičem přes záda nedávejte, protože povšimnout si tohoto projektu, který jednorázově ožil a zahynul v roce 2006, bylo nad síly většiny.
Ve skutečnosti je to bokovka, kterou má na svědomí Teho Teardo (spolupracoval například s Nurse With Wound, Scorn nebo Lydií Lunch, takže to asi nebude nějaký lokální béčko) italskej guru filmový hudby, což je docela dost znát i tady. Zatímco jeho filmové příspěvky dostávají někdy až abstraktní IDM rezonance (za zmíňku stojí třeba skvělý soundtrack k výtečnýmu filmu Il Divo, ano, i mimo Ameriku se točí filmy) a ambient polštáře, na sólovce jde spíše do chilloutu. Samosebou, jako vždy všude plno modern classical. Tu přichystala druhý půlka projektu, Martina Bertoni a je to právě tahle chemie, tanec akustických nástrojů na downtempových základech, které vás budou bavit (měly by bavit).
Pak je tu druhej pohled na věc, a pokuď někdo řekne, že je to frigidní neškodná background music na plese pro bohatý majitele kosmetických firem, nemůžu se zlobit.
Recent comments