Fabio Orsi – Wo Ist Behle?

• Fabio Orsi . Wo Ist Behle?
• 2011 . Italy
• minimal. IDM. drone. ambient.

Fabio Orsi je ital, co se narodil ve stejný vesnici jak Quentin Tarantino (Taranto) a kterej vypadá jako čtenář J.R.R.R.R.Tolkiena, což je hned po “posluchač Boba Marleje” druhá nejhorší možná nadávka. I přesto, že je ital a vypadá jak vypadá – nezatracujte ho (viz grafické zpracování níže). On totiž umí dělat hudbu. Říká se tomu drone.

Drone v podání Fabia ale nejsou nekonečné hluky, které někdo pomalu zesiluje, ale elektronická hypnóza (kterou někdo pomalu zesiluje). Abych byl úplně stupidní – pamatujete si, když začínalo Drive a Chromatics a jejich Tick of the clock dobrých pár minut bublala pod povrchem? Tak v tom případě se zamilujete hned do prvního Loipu.  Jeho nová deska Wo Ist Behle?, což v překladu znamená “Uzené s rýží”, je složená z pěti takových, krátkých, ale i dlouhých mechanických pasáží minimal techna, které se škrábe v hypnotických smyčkách na povrch. Může za to zima a Berlín, protože když je zima a žijete v Berlíně, co jako budete skládat? Sludge metal? Wo Ist Behle? se hodí ke všemu. K sledování mlhy, masturbaci (doopravdy) nebo k přistání kosmické lodi. Je jen na vás, co si vyberete.

Raein – SULLA LINEA D’ORIZZONTE TRA QUESTA MIA VITA E QUELLA DI TUTTI

• Raein . SULLA LINEA D’ORIZZONTE TRA QUESTA MIA VITA E QUELLA DI TUTTI
• 2011 . Italy. diy
• hardcore, screamo

taliánský melodický vícehlasý optimistický náser udělej si sám screamo. pro mnohý top letošního Fluffu.

 

 

 

 

Squadra Omega – Tenebroso

• Squadra Omega . Tenebroso
• 2009 . Italy. Holidays Records/Clinical Archive
• Vinyl, 12″, Single Sided, Etched
• Post-Rock, Free Jazz, Krautrock, Noise

Nikdy jsem nezažil lepší zahájení koncertu, když tenhle rok v žižkovským Finálu spustili už v zákulisí a oblečení v černých kápích napochodovali jako řada krysařů až na pódium. Zážitek to byl vskutku italskej, trochu filmovej i na kníry došlo. Na desce je jeden singl (19:52) nahranej na osmistopej kazeťák.

Butcher Mind Collapse – Night Dress

• Butcher Mind Collapse . Night Dress
• 2011 . Italy
• noise rock. stoner rock. psych rock.garage.post-punk
• BUY!
• 90%

Kdyby mi někdo před lety řekl, že budu už druhej rok po sobě považovat za jedno z alb roku album italský kapely, asi bych tomu člověku dal nějaký peníze, aby si šel koupit mozek.  Nechápejme se špatně, Itálie dala světu dobrý věci, jako třeba špagety, pizzu a mafii, ale co se týče kapel a hudebního vkusu, to už je na tom snad líp i Bolívie.

 

Loni jsem si stříkl do kalhot z Tsigoti. Někde tu jsou, jestli vás to zajímá. Tsigoti hráli divnou kvazi rockovou patlaninu plnou kabaretu, free jazzu, punku a podobných věcí. Ta nová věc, z který teču letos se jmenuje Butcher Mind Collapse a hrají něco velmi podobného.

 

Butcher Mind Collapse a nechtějte po mě, abych zjišťoval nějaký informace o kapele, která má 82 poslucháčů na last.fm, hrají místy hodně živelný noise-rock. Saxík a takový ty věci. Zkoušel jsem nějaká google překlady z italštiny, ale nejsem vůbec moudrej. Každopádně, objevovaly se tam slova jako Dantesque, kyselina, psychedelie, tradiční struktury s jiným řešením, zatracený, beznadějný, zhnilý. Psychedelie. Co na tom, šlape to jako kurva. Díky bohu zpívají anglicky. Zvuk je správně špinavej. Garážovka, co se týče základů, ale skladba skladeb se rozpadá pod náporem úkroků stranou. Od punku až po stoner rock. Taková malá sicilská tragédie.

Oficiální tag teda říká post-punk. Ale na post-punk je jejich zvuk až moc “plný” a “živý” a “nelineární”. To ten saxofon. Ten saxofon, který dokáže být občas úděsně otravný, tady spíš zastupuje funkci basy. Hutné pozadí, chraplák, riffy. Nic víc už si letos nepřeju. Vánoce.

Modern Institute – Excellent Swimmer

• Modern Institute . Excellent Swimmer
• Italy . 2006
• IDM.modern classical.ambient.electronic

Modern Institute jsou další kapelou, o které jste (pravděpodobně) nikdy neslyšeli. Jo, je jich moc. V tomhle případě si ale žádný rany bičem přes záda nedávejte, protože povšimnout si tohoto projektu, který jednorázově ožil a zahynul v roce 2006, bylo nad síly většiny.

Ve skutečnosti je to bokovka, kterou má na svědomí Teho Teardo (spolupracoval například s Nurse With Wound, Scorn nebo Lydií Lunch, takže to asi nebude nějaký lokální béčko) italskej guru filmový hudby, což je docela dost znát i tady. Zatímco jeho filmové příspěvky dostávají někdy až abstraktní IDM rezonance (za zmíňku stojí třeba skvělý soundtrack k výtečnýmu filmu Il Divo, ano, i mimo Ameriku se točí filmy) a ambient polštáře, na sólovce jde spíše do chilloutu. Samosebou, jako vždy všude plno modern classical. Tu přichystala druhý půlka projektu, Martina Bertoni a je to právě tahle chemie, tanec akustických nástrojů na downtempových základech, které vás budou bavit (měly by bavit).

Pak je tu druhej pohled na věc, a pokuď někdo řekne, že je to frigidní neškodná background music na plese pro bohatý majitele kosmetických firem, nemůžu se zlobit.

Alien Army – The End

• Alien Army . The End
• 2003 . Italy
• turntablism.scratch.hip-hop.instrumental

Alien Army je dílem né jednoho, dvou, tří, čtyř, nebo pěti DJů, ale rovnou šesti! Takže je šestkrát lepší než cédéčko jednoho dýdžeje a 36 krát lepší než jakýkoliv cédéčko českýho dýdžeje! Jasně, že ne. Ale je dobrý. Sám kolektiv říká, že je to jejich nejlepší věc (ale to říkaj všichni o všem ne?)

Každopádně, k tý grupě, tvoří ji Zak, Skizo, Inesha, MicroMetz, Type10 a Tayone a asi není nutno se stydět, že vám ty jména neříkají, protože za hranicema Itálie je znají jen opravdoví fajnšmekři turntablátorismu. Naopak v Itálii jsou kluci na výsluní, co se jejich scény týče. Na MTV Tálijánsko jsou dnes a denně, pořádají scratch battles od Milána až po Vesuv a nejen to, dokonce je i vyhrávají (12 titulů), takže se klidně můžou měřit s Johnem McEnroem, ten skrečoval 14 utkání, z toho třikrát Wimbledon.

Nějaký ten úspěch za hranicemi už taky byl,ať už šlo o fesťáky po celé Evropě nebo několik exclusivních apérancí na prestižních US kompilacích, který jste nikdy neslyšeli. I přesto, tihle kluci si zaslouží pozornost, protože lámají beáty a scratchují velmi příjemně.

Změť vysamplovaných loopů umně montují do velmi zajímavých a neškodně/originálních tracků s všemohoucím hip-hopovým feelingem. A navíc jsou rozumní a necpou tam ten jejich tuty fruty jazyk! Venku je teplo, tak proč ne. Co dodat? The End vyšel v roce 2003 a je zatím jejich poslední plnokrevnej materiál.

Minirecenze: Tsigoti – Private Poverty Speaks To The People Of The Party

• Tsigoti . Private Poverty Speaks To The People Of The Party
• 2010 . US/Italy
• avantgarde punk.cabaret.noise rock.art-rock
• 100%
  
• link odstraněn, času jste měli dost. Tohle album si zaslouží koupit!
• BUY!

Jako pozor! Je to sice objektivní a nemusí to mít žádnou váhu, ale přijměte fakt, že právě začínáte číst o nejlepším albu tohoto roku! Ono se to možná do konce roku změní, ale to bych si spíš tipnul že ne, protože Tsigoti nasadili laťku tak vysoko, že by ji ani Sotomayor nepřeskočil!

Tsigoti jsou hlavně a především Thollem Sickofwar. Thollem, jak už můžete maličko vydedukovat z jeho přezdívky, rozhodně nebere na lehkou váhu, co se kolem něj děje. Tenhle neuvěřitelně hravej a nekompromisní novátorskej pianista dal o sobě vědět už v roce 2005, aby se skrz nějaký kolaborace doblekotal do roku 2008, kdy vyšla jeho spolupráce s italským multiinstrumentalním triem pod názvemWaristerror Terroriswar – The Brutal Reality Of Modern Brutality. O co šlo? Šílená a ujetá deska se zabírala přestřelkou mezi Libanonem a Izraelem z roku 2006, jestli si to ještě pamatujete.

Už tohle není samo o sobě moc obvyklý a ani nahrávání alba nebylo zrovna “obyč”. To Thollem vzal kupu textů, které za cca rok napsal během svého pobytu v Praze, nějak divně je zpřeházel a nazpíval, s tím, že kapela dostala echo co se bude dít až během natáčení. Free art-punk. Nebo tak nějak.

Ale sere pes, pojďme do současnosti. Současnost se jmenuje leden 2010 a Thollem dal dohromady svůj další projekt, zase s těma echt muzikantama z Itálie a nazval ho Tsigoti (což znamená I see). Tsigoti se obsahem přesunulo z Izraele do Ameriky a rozhodně to neznamená, že by se ta agrese nějak rozmočila v krajkách a našlapování střevíčků. To ne. Thollem je totiž nasranej (zklamanej,paranoidní, zlej) pořád. A ty texty, panečku. Frank Zappa si musí podupávat v hrobě. Conformist Freedom, Reactionary Tourist. Ano, jde tu o čistou anti-kapitalistickou agresivní bestii, která kouše do všech nevyřčených otázek a hloupých odpovědí.

Na přetřes přijde samosebou i ten Obama (Yes we can! We?). Ale nebojte se, že by jste byli svědky nějaké sebestředné pankáčské onanie. Thollem to všechno velmi elegantně balí do těžce satirických, ironických popěvků (The Border crossed us je totální vrchol!)  a abstrakních složenin, až velmi připomíná Topola a jeho Psí vojáky – a to nejen slovem, texty, frázováním a hlasem, ale i hudebně.

Jestli se dá najít nějaký označení pro to co Tsigoti hrají, dejte mi ho. Chci ho znát. Já se spokojím s kombinací experimentálního art-punku, šlehajícího k mluvenému slovu, kabaretu a noise rocku. Je to šílená změt, někde mezi Pere Ubu, Zappou a Vojákama. A je to, je to tak sexy!

400 posluchačů na last.fm a totální nezájem hudebního světa o Tollema je pak výsměch. Flusněte hypsterům do ksichtu, Tsigoti jsou naše anarchie!

A pusťte si video, protože je to námrd pár exseláns, jak by řekl Jaromír Bosák!

Cut of Mica – Finally It’s Friday

• Cut of Mica . Finally It’s Friday
• 2007 . Italy
• noise rock.math rock

Ty základní fakta jsou jasný. Cut of Mica jsou italové a tohle je jejich debut z roku 2007. Dlouho jsou ale dumal, co napsat víc, protože veškeré další info (čti pouze recenze) jsou na netu italsky a tahle Pixies, Swans a Shellac znatelně ovlivněná banda by si to zasloužila. Pak mi ale Chrome automaticky přeložil jednu recenzi do češtiny a o popisu bylo rozhodnuto:

Střih Mica je nový objev mlhy zelené Records, label kde běhal Megadeth. Počáteční Zavražděný Vanity televizní pořady nezaměnitelný vliv značky šelak, mechanické rytmické hodnoty na kytaru rozpory, až do využití hlasu. Karty zdá se, ještě před začátkem hry. V návaznosti na album zjistí trio Genovese také různé způsoby vyjadřování, ale vždy vycházejí z matematiky rock a chirurgické oceli.. A tak si hrají indie-šum mezi odcizení, hněvu a metodické průmyslových více čtverců Black Flag a Sonic Youth, méně vulgární a více bratrů Milaus. Jděte se podívat s nimi zahrát pátek.

Indie-šum. Kapišto ne?

PS: Když si to v duchu odrapujete, zní to jako song od WWW.