Tag Archive | math-rock
25/06/2010  

So So Modern – Crude Futures

  • So So Modern . Crude Futures
  • 2010 . New Zealand
  • dance-punk. math-rock. alternative rock

So So Modern se tu nedávno objevili v článku o kapelách, co šahají po moderních klišé-názvech, což ovšem neznamená, že by stáli za hovno (jak si někteří mysleli). Naopak, hrajou dobře. Jejich placka Crude Futures šlape. Kluci si to mažou skrz post-punk, dozvuky kraut-rocku až někam k hyper aktivnímu math rocku kříženýmu s energickým dance-punkem, aneb co by jsme bez těch posraných škatulek dělali. A třeba taková instrumentální Berlin, která zní jako kříženec Battles a Holy Fuck, to je váš song na letošní léto. Celkově je to taková letní záležitost, soundtrack k sukním a obrysům vocasů v šortkách, pivo teče, nic se nechce dělat, člověk nemůže pořád poslouchat nějakou těžkou alternativu ne, z toho by mrdlo. Jo, vyjít to před čtyřma rokama, asi by teď kluci byli někde jinde, ale i tak, tohle je hodně zábavnej kříženec, kterej se chvilku tváří jako obyčejná kytarovka, co si moc ráda zaexperimentuje. Berlín!

28/05/2010  

BATS – CERNtainly CERNtertainment

O Bats se v Česku pravděpodobně vůbec neví. Pokud pominu malej úvod do obrazu, kterej nadhodil místní trent na diycore, pravděpodobně tu o nich nikdo nenapsal ani čárku. Nelámou hitparády, nenosí kožichy, nevyprodávají haly (naopak paradoxně hrají cca třetinu koncertů bez vstupného). To nejsou Bats.

Trochu historie

Na tyhle chlapíky jsem narazil v Dublinu, když dělali předkapelu italskýmu projektu Zu. Samozřejmě jsem o “nějaký ušmudlaný předkapele z Dublinu” věděl dopředu úplný hovno, takže jsem polovinu jejich vystoupení trávil u baru nebo venku na cigáru, což byla chyba jako hrom. Nicméně mě i tak stačili zaujmout, takže jsem si doma stáhl album s tím, že si je teda poslechnu. To se psal začátek září. Od tý doby jsem je z iPodu nesmazal.

Začátky

Bats se začali formovat v roce 2006, když Noel, Timmy a Conor, tehdy ještě členové post-punkové Marthy Washington, začali jamovat s Rupertem a Craigem, spolužáky z vejšky. Sehrávání se a utřídění myšlenek, o co že to vlastně půjde zabralo nějaký ten měsíc, každopádně koncertní debut na sebe nenechal dlouho čekat (únor 2007). O tom, že tohle bude něco, co irská scéna dlouho nezažila, hodně napovědělo i následující EP Cruel Sea Scientist vydané na labelu Armed Ambitions, které bylo v Irsku vyhlášeno jako 11 nejlepší epíčko toho roku.

Už zde se malinko ukazují ambice a odlišnosti, které Bats staví naprosto bokem od tradičních a přímočarých hardcoreovým vyřvávaček, ať už se jedná o přehršel instrumentálních nápadů, nebo jejich lásku k vědě. Viz například hned úvodní Death to Kent Hovind. Výmluvný název směrem k přednímu americkýmu tvůrci konspiračních teorií a odpůrci evoluce. Popírat vědecké poznatky, to Bats nezkousnou. Ale všechno to pořád jen bublá pod povrchem.

Když šla Nirvana do studia, aby nahrála In Utero, Kurt Cobain si přál aby se to všechno stihlo do 14 dnů. Né že by ho nahrávání nějak obtěžovalo, podle něj tahle krátká nahrávací doba zajistí desce syrovost, agresivitu a “nedokonalost dokonalosti”. Nikdo nebude mít čas učesat všechny ty riffy, vyšperkovat produkci a zabít nápady hloupým přearanžováním. Se stejným cílem šli do studia i Bats. Důkladně připraveni a s jasnou hlavou sedli na letadlo a odletěli do Ameriky, kde se jich ujal kytarista a zároveň producent už kultovních Converge Kurt Ballou (produkoval například Genghis Tron, Beecher a Mastodon).Nahrávání pak probíhalo v jeho studiu Godcity v městečku Salem, což je jako voda na mlýn pro Bats, kteří si s církví a tím pádem i s tématem čarodějnictvím vůbec netykají.

“We actually wrote a song about burning witches when we knew we were going there (Salem). Burned in the name of God, or whatever. Innocent, lovely, women burnt for nothing.”

Nahrávání šlo hladce a rychle, deska byla na světě za necelej měsíc ke spokojenosti všech. A ta zamýšlená agrese, syrovost, nespoutanost? Tý je tam opravdu nehorázná hromada. Přivítejte Red in tooth and claw!

Red in tooth and claw

Who trusted God was love indeed

And love Creation’s final law

Tho’ Nature, red in tooth and claw

With ravine, shriek’d against his creed

Báseň In Memoriam A.H.H. / Lord Alfred Tennyson

(“It’s used to describe the unsentimentality and brutality of nature, the red blood stained claws and teeth.”)

Deska byla pojmenována podle tohoto verše Alfreda Tennysona, datovaného do roku 1849 (všimli jste si, jak často k této básni odkazují kapely podobné Bats a neménně kvalitní? Rosetta má song stejného názvu, Murder by death tak pojmenovali svoji čtvrtou desku…) a vy se připravte na to, že tohle je jen začátek neuvěřitelné jízdy skrz odkazy, citace a dvojsmysly, kterými vás poslech textů Bats zahrne. Tohle je ten bod, kdy vám dojde, pokuď se tedy o to budete trochu zajímat, že Bats mají v hlavě trochu víc než jejich hudební souputníci.

Písničky o holce co jste potkali v McDonaldu, co měla nádhernou šálu a pak se na vás usmála a pak s váma spala a pak odešla a vy máte její fotku a brečíte..ne, tak tohle tady nenajdete. Tady jde především a hlavně o VĚDU.

“We want to promote science and fight against the decline in interest in science and rise in popularity of anti-science and pseudo-science like astrology, homeopathy, faith healing, psychics and other new age/old age practices.” – RUPERT

Pamatujete si na Death to Kent Hovind? To byl jen začátek. Jejich podpora a zájem o vědu a matematiku je hlavním článkem desky. Aby toho nebylo málo, v textech odráží nebo citují i Darwina, něco málo z biologie a taky, a to hodně, kousají do pochybných myšlenek náboženství a slepé víry. Navíc jsou asi jediná kapela na světě, která na koncertech uvádí song větou “for the people at CERN who are doing an amazing job.”

Už jsem psal, že se dali dohromady na vysoký, ne? Šprti vrací úder.

Hudebně jsou Bats někde na půl cesti mezi post-hardcorem, math-rockem a progressive metalem. Jestli chcete nějaký kapely, který by se malinko blížily k Bats, můžete si zaškrtnout Tubelord, Blakfish (společné turné), Rolo Tomassi, Dananananaykroyd, hodně skloňované Down I go a nebo i ty, po instrumentální stránce, ASIWYFA. Jenomže už jen to použití škatulek a přirovnání je strašně ošemetný, protože Bats skáčou ze žánru do žánru né několikrát za celé album, ale několikrát za song. Může se vám stát, že vás naprosto sejme metalový úvod, aby následně během pár sekund přešel do dance-punku aby následně měnil parametry na screamo aby následně končil v čistě hardcoreovým dojezdu. A pozor – tohle všechno dokážou Bats prodat v skoro až popovém provedení. Všechny ty melodie totiž kromě neuvěřitelné tvrdosti a naléhavosti stojí i na těžce chytlavých, popových základech. Zní to šíleně, že? Jinými slovy: I v těch nejtvrdších pasážích dokážete po několika posleších identifikovat až taneční podkres, energii, který vás tou agresí protáhne až najednou budete mít pocit, že vlastně nechcete křičet, ale tancovat. Pořád to zní hrozně, já vím. Jak ale napsat, že tohle je ta nejvíc energická deska všech dob?

Každopádně tahle schopnost prodat neuvěřitelně naléhavý zvuk takhle hravou formou je hlavní zbraní nahrávky. Ze začátku občasný bordel se každým poslechem víc a víc mění na dokonalou strukturu. Kolikrát po týdnech najdete novou linku, nový riff, který teď dominuje, aniž by jste ho kdy předtím vnímali!! Tohle všechno by bylo k ničemu kdyby scházely nápady. Nebo jinak, nebylo by to k ničemu, ale rozhodně by vás to neudrželo v pozornosti po celou nahrávku. A to je další bod, kde Bats naprosto excelují – nápady jsou všude, prakticky v každé sekundě vás něco zaujme a položí na záda. Dodnes nevěřím tomu, že je možný dostat tolik věcí na jedno album – zářným příkladem například song Andrew Wiles. Tempa a riffy se střídají prakticky co dvacet, třicet sekund a tvoří neuvěřitelnou jízdu. Kolikrát ještě ani nemáte dost nějakého úseku, prostě se snažíte nabažit toho rytmu, tý energie a už se na vás hrne další, rychlejší a lepší.

O tom, že celé album je instrumentálně na neuvěřitelné úrovni snad nemusím nic dodávat.  Rupert Morris, velký to fanoušek Vangelise a Mastodon, pak svým velmi specificky zabarveným hlasem dodává tu správnou civilní angažovanost, dravost a touhu. Nečekejte, že napíšu nějaký ALE. Tady není co vytknout.

Texty / Track by track

“The overall theme is science versus superstition. Just the importance of science really, but there’s lots of subtopics within that, like Darwin. But there’s more physics in this one. The EP (Cruel Sea Scientist) was mainly biology.” - RUPERT

Těch narážek, důvodů, záměrů, citací, odkazů a myšlenek je tu tolik, že to vezmem píseň po písni.

1. Higgs Boson Particle

Tohle je song, který, jak už jsem předtím napsal, Bats věnují lidem pracujícím na švýcarským monstru CERN – který má jako jeden z cílů poprvé sledovat a potvrdit existenci Higgsova bosonu, což je hypotetická částice předpovězená ve standardním modelu částic. Tahle částice jako jediná zatím nebyla pozorována, ovšem předpokládá se, že existuje a má obrovský vliv na další elementární částice a elektromagnetismus – tedy velký vliv na náš svět.

Pokud vás zajímá, co je to za zvuk tvořící hlavní linku, je to zvuk kravského zvonu, který prý před nahráváním kdosi ožralej donesl do studia.

2. Gamma Ray Burst: Second Date

Hlavním bodem tohoto songu je gamma záření – to nastává například při explozi Supernovy nebo při srážce dvou neutronových hvězd (popřípadě neutronové hvězdy s černou dírou). Fotony gamma se pak rozletí všemi směry, přičemž jejich energie je ničivá. Pokud by takový jev nastal do vzdálenosti 3000 světelných let od Sluneční soustavy, gamma záření by spálilo veškerý život na Zemi.Písnička pak pojednává o tom, jak je Země takto zničena..zatímco máte rande s pěknou holkou.

3. Credulous! Credulous!

Tohle byl první singl desky (a druhý song, kde se objeví kravskej zvon). Tady se Bats vcelku rázně pouští do různých pověr a mýtů spojených s náboženstvím a všemi new-age sračkami. Odkazují i na vyjímečný druh epilepsie, který zapříčiňuje halucinace a vidiny – což je zřejmě pravý důvod většiny proroctví a “nevysvětlitelných povídaček s Bohem”, viz například Johanka z Arku.

4. Andrew Wiles

Před více než tři sta lety si Pierre de Fermat na okraj knížky poznamenal: Je nemožné rozdělit krychli do dvou krychlí, či čtvrtou mocninu do dvou čtvrtých mocnin, nebo obecně jakoukoli mocninu vyšší než druhou do dvou stejných mocnin. Objevil jsem opravdu tak podivuhodný důkaz, že tento okraj je příliš malý, aby se do něj vešel.

To co jste si přečetli je slavná Velká Fermatova věta (která má samozřejmě svůj odborný matematický zápis). Lidstvo se ji snažilo vyřešit přes 300 let, ovšem bez úspěchu. Pak ovšem přišel americký matematik Andrew Wiles, který ji za pomoci Tanijamovy-Šimurovy domněnky dokázal vyřešit za pouhých 7 let!

Tento song, zřejmě nejhravější na celém albu, je o jeho cestě, o jeho sedmi letech strávených na tomto příkladu. A když hned na začátku Rupert zařve ‘I DESCRIBE MY LIFE IN MATHEMATICS!’, člověk by nejraději hned začal počítat.

5. Lord Blakeney’s Arm

Tenhle song odkazuje jak na legendárního irského námořníka Lorda Williama Blakeney, tak i na stejnojmennou postavu ve filmu Master and Commander. Tenhle song je o scéně, při které si Blakeney kvůli gangréně amputuje ruku. Dojde i na Darwina. Jeden z nejtvrdších songů na albu.

6. The Cruel Sea

The Cruel Sea nepřímo odkazuje na EP (Cruel Sea scientist). Bats tu vypráví příběh o souboji lidí a dvou monster, Tylosaura a Plesiosaura, uprostřed rozběsněného moře.

7. Shadow-fucking

Další zářez do náboženství. V Americe (a někdy i v Austrálii či Anglii) bylo koncem 19. a začátkem 20. století něco, čemu se říkalo The Purity Movement. Jednalo se o to, že ujetí a zfanatizovaní věřící chtěli zajistit počestnost svých dcer tím, že jim zakazovali sex před svatbou. Tohle by nebylo ještě tak moc šílený, háček je v tom, že si je jejich otcové do té doby zamluvili pro sebe. To vše se dělo při rituálu zvaném Ples Čistoty, kdy všichni tancovali kolem obrovských dřevěných křížů a modlili se, dokuď jim ruce neupadly. Bats si nebrali servítky, navíc skvělej song podpořili i skvělým videoklipem.

8. BATS spelled backwards is STAB

I tenhle song se malinko pouští do církve, jmenovitě jde o souboj Bible vs. genetika. Pokuď vám tenhle song přijde malinko víc “happy” a “uvolněnější” než zbytek alba, je to proto, že se jedná o jejich snad nejstarší materiál, kterej Bats hrají živě snad už od nepaměti. Taková malá guilty pleasure.

9. Star Wormwood

Velmi hravý. To je to co vás při poslechu napadne. Star Wormwood jede na míň kontroverzní vlně, spíš než provokaci a odsouzení se soustředí na otázky, které nás nezajímají ale měly by – jsou tu další dimenze? Proč se atomy chovají jak chovají? Co bude s dalšími generacemi, když se vykašleme na vědu? Jestli se Bats definují jako hlasatelé vědy, tohle je jejich nejhlasitější propagace. Studujte svět. Jo a jestli chcete nějaký důkaz, jak moc mají Bats vše promyšlené dopředu a do posledního detailu, pak vězte, že ono sexy odpočítávání do jedenácti není jen tak, aby znělo na desce roztomile – jedná se o odkaz na M-teorii, která prokázala, že teorie strun nestojí na desítí, ale jedenácti dimenzích.

“All I can hope for is people might hear the tunes or read the lyrics and think, ‘I never thought about science in this way, in a poetic way. I might check some out…’” – Rupert

10. Vermithrax Pejorative

Tohle podivné slovní spojení je název draka, který se objevil v osmdesátkovým americkým fláku Dragonslayer. Zde představuje přírodu, zlou agresivní mrchu, která napadá lidé žijící ve vesnici v údolí. Začátek písničky vás agresivitou zadupe do země. A Rupert alias vermithrax křičí:

“GIVE ME YOUR DAUGHTERS! THE ONES WHO’VE NOT KNOWN THE FLESH OF A MAN! … a pokračuje: “people have killed all my children…this man pierced my throat…I am the last of my kind…”

(když to tak píšu, uvědomuju si, že jsem asi nikdy v životě neslyšel víc cool texty)

Taky se jedná o další kritiku náboženství - Bats totiž jasně kritizují onu hloupou ideu, že my za nic nemůžeme a vždy je tu něco víc. Něco co nás ochrání, co nás spasí. Neviditelná síla stvořená lží. Jeden z vrcholů alba.

Who will step up to defeat it? A man? Dead. But no! God must have done it. Drink up the blood and sleep soundly without a care in your head.

11. The Barley

Jedenáctý a poslední song je víceménně instrumentální pouť zkázou, kterou tuším že Rupert popsal jako “zvídavý pohled na konec, na to, jak se celé lidstvo zaživa ztrácí v plamenech.”

RESUME

U průměrných alb je ta výhoda, že na konec prostě vypíchnete nějaký dva tři songy a věci co se vám líbily a zbytek prostě už nějak voklepete. Tady bych musel vypíchnout všechno. Dělá mi i problém napsat nějaký highlights – naprosto všechny písničky mají co říct, jsou silné, úderné, mají mozek..ať už se jedná o svižné Star Wormwood a Shadow-fucking, nebo ničivé a agresivní Vermithrax nebo Lord Blackeney’s Arm. Ve všech polohách mají nad vámi Bats totální nadvládu. Prostě vás vezmou a protáhnou vás vším tím jako hurikánem a jako bonus vám ukážou, že jsou schopni napsat i pořádný hity (viz The Cruel Sea).

Od úvodního EP, které bylo hodně neučesané a místy fakt solidní avantgardní bordel ušli dlouhou cestu. Debut je zachytil v neuěřitelné síle, což potvrzuje i 6. místo v žebříčku Sputnikmusic pro rok 2009, 16. místo v žebříčku irského AU magazine Nejlepších irských alb dekády (první tři místa pro zajímavost zabraly And So I Watch You From Afar se svým stejnojmeným opusem, Jape – Ritual a David Holmes – The Holy Pictures) nebo 10. místo v kategorii Nejlepšího alba roku 2009 podle respektovaného irského blogu Nialler9.

Pokud jste to dočetli až sem a celou dobu se ptáte, kde je teda link na stažení; žádnej link na stažení tu není. Tohle je pravděpodobně jediná kapela,  která si nezaslouží, aby jste s ní takhle vymrdali. Každopádně, od loňského roku už nabrali nějakej ten věhlas, takže najít je jinde není žádnej problém (můžete třeba zkusit Soundwatching blog). Samozřejmě se oplatí najít si i zmiňované EP.

PS: Vzhledem k tomu, že ty nejdůležitější fakta jsem sháněl horko těžko po netu, tak bych za ně rád poděkoval lidem, kteří jim tu pozornost věnovali už dřív. Jmenovitě Nialler9, RaggedWords a Those Geese Were Stupefied.

PS2: Vzhledem k tomu, že jsem nenašel žádný wallpapery Bats, udělal jsem čtyři naprosto primitivní (čistě jen motiv desky). Můžete si je stáhnout buď jednotlivě, nebo všechny najednou.

1600×1200 or widescreen 1440×900

1600×1200 or widescreen 1440×900

1600×1200 or widescreen 1440×900

1600×1200 or widescreen 1440×900

or get them all here!

English: If you are looking for download link: you don’t find that here (of course you can find this stuff easy somewhere else).This album is totally must-buy, so don’t fuck with them and support this band as much as you can.

Also, I wanna thanks to Nialler9,RaggedWords and Those Geese Were Stupefied for amazing posts about BATS.

Apology: when I summarized my sources I used for massive post about irish Bats, I shamefully forgot to mention an amazing irish blog Harmless Noise (especially this article) due to my forgetful mind. This guy(s) doin’ a great job, so if you are interested in promising irish music scene and you like bands like Adebishi, Not squares, Jogging, Bats etc, you definitely should check them out.

Once again, I did not want to offended someone by copy/paste shit. I am deeply sorry about that.

25/04/2010  

Cut of Mica – Finally It’s Friday

Ty základní fakta jsou jasný. Cut of Mica jsou italové a tohle je jejich debut z roku 2007. Dlouho jsou ale dumal, co napsat víc, protože veškeré další info (čti pouze recenze) jsou na netu italsky a tahle Pixies, Swans a Shellac znatelně ovlivněná banda by si to zasloužila. Pak mi ale Chrome automaticky přeložil jednu recenzi do češtiny a o popisu bylo rozhodnuto:

Střih Mica je nový objev mlhy zelené Records, label kde běhal Megadeth. Počáteční Zavražděný Vanity televizní pořady nezaměnitelný vliv značky šelak, mechanické rytmické hodnoty na kytaru rozpory, až do využití hlasu. Karty zdá se, ještě před začátkem hry. V návaznosti na album zjistí trio Genovese také různé způsoby vyjadřování, ale vždy vycházejí z matematiky rock a chirurgické oceli.. A tak si hrají indie-šum mezi odcizení, hněvu a metodické průmyslových více čtverců Black Flag a Sonic Youth, méně vulgární a více bratrů Milaus. Jděte se podívat s nimi zahrát pátek.

Indie-šum. Kapišto ne?

PS: Když si to v duchu odrapujete, zní to jako song od WWW.

22/04/2010  

ASIWYFA – Live at Music Maker store

Je až k pláči, že je nás čecháčků prakticky 2x víc než Irů a nejsme schopni produkovat za A) kapely takovýho formátu jako jsou například And so I watch you from afar a za B) nejsme schopni přijít s něčím takovým, s čím nedávno vyrukoval Bandwith ve spolupráci se State magazine. Jejich projekt, State Intervention spočívá v organizaci krátkých free live setů uprostřed dne, povětšinou v hudebních obchodech, které jsou avizovány pouze hodiny dopředu a na které se pak my, závistivci z čech můžeme aspoň zadarmo podívat.

Jako první vystoupili výše jmenovaní  ASIWYFA 26 března tohoto roku v dublinským obchodě MusicMaker, kde odehráli songy S is for Salamander a Set guitars to kill. Geniální video!!

20/04/2010  

La Dispute – Somewhere at the Bottom of the River Between Vega and Altair

La Dispute vtrhli na post-hardcorové pole jako tank. Prvně si připravili půdu epíčkem Vancouver a sérií Here, Hear (poslední, třetí část vyšla v roce 2009) a pak vypustili debut Somewhere at the bottom of the river between Vega and Altair, který, i přes název naznačující mírnou demenci, chválil v podstatě kdekdo, kdekde a kdekdy. Je tu totiž Jordan Dreyer, který La Dispute odlišuje, který je tahá z toho bahna průměru post-hardcorových kapel. Jeho psychopatický projev na pokraji zhroucení silně evokuje Adama Weisse z mewithoutyou, stejně tak jako on i Dreyer občas přechází ze zoufalého křiku až po takřka mluvené slovo. A stejně jako Weiss, i on strhává celou pozornost na sebe. Perfektně vystavěné a instrumentálně výborně zpracované písničky tak v momentě, kdy se Dreyer chytne mikrofonu, působí jako pozadí znásilněné zpěvem, vyplivnuté a přemačkané emocemi, které Dreyer fluše ve všem tom apatickým vyznávání lásky a zrady a pýchy a tak a tak. Nevím, jestli to teď bude dávat smysl, ale to, že na sebe Dreyer přebírá pozornost a hudba je “v pozadí” rozhodně není zápor. Všechny kytarový party jsou totiž kolem něj obtočený, živený živelným, šlehají  a bičují po stranách a na konci zaútočí v jedné lajně s vokály a zakončí mluvenou procházku zběsilým neurvalým zmatkem. Tečka. Paštika.

15/04/2010  

Adebisi Shank – Colin live

24/03/2010  

2L8 – HE & SHE, Angry Enough to Keep Loving in the Dark Ages

Lyricko-epická kapela z Řecka, která se dost těžko škatulkuje. Už jejich debut z roku 2005 Armed Angels, Frustrated Youth, the Art of Self-Deceit and Music Industry byl zvláštní směsicí žánrů(v Řecku se stal debutem roku). Z melodického folk-rocku přecházeli až k mírné kakofonii. Sem tam industrial, post-punk, art-rock, hardcore i pop. Žánrově se nijak neomezovali. To samé se dá najít i na jejich druhé desce HE & SHE, která je ovšem daleko víc konceptuální s jemnou gothic atmosférou a daleko víc lyrickými texty. Chvílema zpěv, který někdy dosahuje až operních výšek, připomíná spíše dramatickej přednes Diamandy Galás, s tím rozdílem, že nejde o žádný mrtvý jazyk nebo dětskou hatmatilku, kterou Galás řvala proti zdi zády k schizofrenikům v psychiatrických léčebnách. Ačkoliv jde o Řeky, zpívají anglicky. Na svých koncertech vystupují jako postavičky z francouzských kabaretů, líčením zase odkazují na řeckou tragédii. Za zmínku taky stojí, že používají i theremin.

19/03/2010  

Recenze: The Constellation Branch – The Dream Life…

The Constellation Branch je přesně ten typ kapely, která vám jednoho dne přijde od známého do mailu s úvodem, že “je to prostě dokonalé”. Přesně ten ty kapely, který nikdo nezná a kterou právě proto chcete všem okamžitě doporučit. Přesně ten typ kapely, která vás v tom neustálém a nekonečném objevování skrz blogy a hudební servery vyfackuje, nakope a sejme takovým způsobem, až se vám zase vlije do žil idea a víra, že ještě pořád je co nacházet a objevovat..

Počátky The Constellation Branch se datují do roku 2006, kdy byla tato kapela založena zpěvákem Jordanem Cruzem a kytaristou Brycem Hillem. Trvalo to necelý rok, hodně zkoušek, šest vyhozených baskytaristů až se nakonec nadobro připojili bubeník Stephen O’Sicky a basák Aaron Motley. A tehdy, v létě 2007, začalo ve sklepě Jordanových rodičů nahrávání debutového alba The Dream Life, The Real Life, The Empty Glass…, které nakonec zabralo celý rok. Výsledek?

Držme se toho, čím jsme začali. Ač bylo v podstatě celé album nahrané ve sklepě u rodičů, má neuvěřitelný a precizní zvuk!! Buď zpěvákovi rodiče roky pracovali na dokonalém odhlučnění a akustice, protože zde ukrývají unesené školáky, nebo je to výsledek neuvěřitelné práce Mike Dwyera a James Mitchella, kteří jsou podepsaní pod produkcí. Každopádně, není krásně vědět, že i dnes jde nahrát zvukově dokonalé album ve sklepě? A když píšu zvukově dokonalé, myslím tím takové album, které si přímo říká o sluchátka nebo solidní stereo.

To co ovšem dělá The Dream Life… vynikajícím albem vězí někde malinko jinde. Je to slovo nápad. Nápady se totiž tato deska jenom hemží, skáče ze škatulky do škatulky, připomíná vám Radiohead a o sekundu později At the drive-in, dřív než se nadějete odskočí k akustickýmu folk-rocku aby vás zase o malinko později zničila divnou kombinací math a prog rocku. Tenhle odstavec může působit poněkud děsivě, i když jste milovníky těchto žánrů, protože se nestává často, aby takovýto mišmaš mladá začínající kapela ustála a sjednotila do smysluplného alba, kde se čitelné vlivy (nikoliv kopie!) nevyvrací ani nezesměšňují. The Constellation Branch ale s jistotou pomalu přecházejí, hrají si s melodiemi, slévají je jako zkušení harcovníci a vytváří abstrakní jízdu skrz naskrz posledními 20 lety moderní rockové hudby.

Strašně dlouho jsem přemýšlel, k čemu náladu a zvuk tohoto alba přirovnat. Když jsem to slyšel poprvé, skákaly mi přirovnání od již zmiňovaných Radiohead přes Mogwai, The Dear Hunter a The Sound of Animals Fighting až po post-hardcoreové mewithoutou (ranná tvorba)..časem vám dojde, že v podstatě jednoduchá a přímá rovnice, která by vám přiblížila Constellation Branch neexistuje.

Ač to nebývá zvykem, textově je tohle album opravdu na výši. Texty se jako příběh plynule posouvají dál, píseň po písni, doplňují se a nebo se vrací, používající stejné pasáže, zdůrazňující již řečené. Celá tahle bajka se opírá o tři základní body, které se dají definovat jako život, který chceme (The Dream life), život, který žijeme (The Real life) a podstata, my, kteří jsme prázdní a naším úkolem je najít se (We are the empty glass,fill it up, fill it up, fill it up!!!). To vše do sebe pomalu zapadá, sloka po sloce posouvá album ze snových akustických pasáží až k ukřičeným a depresivním výjevům ( The False Awakening trilogy). Za výborný kompaktní dojem navíc může i Cruzův vokál,neuvěřitelně smutný a beznadějný v tišších polohách, syrový a uječený ve vyhraněných.

The Constellation Branch mají před sebou skvělou budoucnost. Teď by se hodilo dodat ještě “pokuď na sobě zapracují a vypilují svůj projev atd”, ale to tihle hoši nemusí. Už debut je dokonalý, teď už jim jen přát, aby si jich příště všimlo víc lidí a nějaký orangutan v Pitchforku napsal pozitivní recenzi.

Pro fanoušky/for fans of: Mono, Explosions in the Sky, Mogwai, Radiohead, mewithoutyou, The Dear Hunter, Lovedrug, Grammatics, The Sound of Animals Fighting, At the drive-in.

The Constellation Branch . The Dream Life,The Real Life, The Empty Glass… .
USA. 2008
post-rock.prog-rock.post-hardcore.acoustic.math-rock
100%

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.