Dirty Beaches – Badlands
Já vám teda nechci lhát, že bych tohoto asiata sledoval delší dobu. Ve skutečnosti hrál na Creepy a já do tý doby vůbec nevěděl, že asiati udrží kytary.
Ale tenhle je docela velkej a chlapák. Má tak metr devadesát, takže udrží i kytaru, nebo třeba židlinebo televizi.
Má taky na kontě prej jedno album. Ale udělal jsem si průzkum, tak se taky dá říkat gúglování, a tam jsem zjistil, že hovno, že už má docela dost sedmipalců a splitek a soundtracků a tak. Takže sem to všechno postahoval a je to dobrý jako prase, ale nikde jinde teda nezpívá, nebo sem možná špatně slyšel.
A je fakt, že Badlands svým zpěvem posouvá ještě dál do říše snů. Nebo tak. Tenhle maník má totiž očividně rád starý časy a na všech předchozích plackách vykrádal co se dalo, stavěl si smyčky z padesát let zahrabaných písniček a vkládal jim duši démona ze současnosti.
Lidi říkaj, že to zní jak Elvis:
- kterej poslouchá Suicide
- kterej nemůže naladit kytaru
- kterej je sjetej a dívá se na Lynchovy filmy
Někdy lidi říkaj, že to vlastně zní jako soundtrack k Lynchovým filmům, které neexistují. Lidi strašně rádi hledají dimenze a galaxie a potřebují pořád nový a nový konotace, aby pohltili něco, co jim něco připomíná.
Faktem je, že Dirty Beaches tím, že znásilnil ducha padesátek vytvořil v podstatě originální sound. K čertu s Elvisem. Lidi vytahují Elvise, protože žádné jiné zpěváky z padesátek neznají. To je čistá pravda a nic než pravda a k tomu mi dopomáhej Bůh.
Badlands si vysloužilo 8,2 na Pičforku a to je dost. Na to, že to tam říděj samí píčusové. A všichni máme tu stejnou slabinu v mozku, ve které se Dirty Beaches točí pořád dokola na smyčkách ve smyčkách, protože jeho hudba dokáže vyvolat minulé časy a nálady, a je jedno, jestli jste ty časy a nálady někdy prožili nebo ne, prostě někde existují.
Badlands je experiment se zvukem a časem. Je to rock’n'roll, čistý extrakt, ztracený sám v sobě na přeskakujícím gramofonu. Od sonických stěn, od rozladěné kytary až k ukolébavkám. Voila od Francoise Hardy a Elvis. Haha.
NEDOSTANETE TO Z HLAVY!
Squadra Omega – Tenebroso
- Squadra Omega . Tenebroso
- 2009 . Italy. Holidays Records/Clinical Archive
- Vinyl, 12″, Single Sided, Etched
-
Post-Rock, Free Jazz, Krautrock, Noise
Nikdy jsem nezažil lepší zahájení koncertu, když tenhle rok v žižkovským Finálu spustili už v zákulisí a oblečení v černých kápích napochodovali jako řada krysařů až na pódium. Zážitek to byl vskutku italskej, trochu filmovej i na kníry došlo. Na desce je jeden singl (19:52) nahranej na osmistopej kazeťák.
Alejandro Jodorowsky – El Topo
“Ve čtyřiadvaceti letech zanechal studií a utekl do Paříže coby loutkoherec a klaun. Svou rodinu již nikdy neviděl. „Bylo to metafyzické. Chtěl jsem žít bez kořenů. Chtěl jsem mít fantazii bez hranic. Nechtěl jsem mít národnost.“ ” (čsfd)
Díky Mexičance Tereze jsem si vzpomněl na tehle “hybrid western”, první půlnoční film, kterej se v 70. letech stal kultem. Jodorowsky ho režíroval, hrál hlavní roli a složil soundtrack.
“El Topo is not a western. It goes far beyond any western. El Topo is not a religious film. It contains all religions.”
Alejandro Jodorowsky – El Topo soundtrack/ 1970/ Mexico/ experimenal, surreal, psychedelic
▲
Black Math Horseman – Wyllt
Jen víc metalovejch kapel, kde zpívaj holky! Black Math Horseman hrajou 6.4. s našima Five seconds to leave v brněnský Melodce, tak bacha, protože podobnejch akcí se u nás moc nekoná. Myslim, že zvukově mají nejblíž ke Kylese, kterou jste omylem pustili na pomalejší rychlost, jsou totiž dost (jak by napsali na allmusic) dreamy nebo esoteric. Rozhodně ale nejde o nějaký usoužený instrumentální nudno, který má před sebou pár posledních temp v nedozírnejch bažinách. I přesto ale nad všema hypnotickýma tónama ční nádhernej a trochu čarodějnickej zpěv. Wyllt je jejich první a zatim jediný Lóng Play. Maxim Horovic je připodobňuje k něčemu mezi Led Zep, Black Sabbath, Isis, Mono, Pelican …
Black Math Horseman – Wyllt/ 2009/ L.A., USA/ Tee Pee Records/ doom, psych, metal
http://www.blackmathhorseman.com
taky maj pěknej blog:
http://blackmathhorseman.blogspot.com
▲
Pro velký úspěch změna programu
Forest Swords se zalíbili. A jak bylo psáno, loňské EP vyšlo i v limitované edici, která obsahuje 6 bonusových tracků (Fjree Feather EP) , 4 remixy (phariah etc) a třiadvacetiminutovou remixtape (dema a reworks). Aby toho bylo dost, přihodíme Rattling Cage EP (2 songy)
- Forest Swords . Fjree Feather EP
- Forest Swords . Remixes
- Forest Swords . Remixtape
- Forest Swords . Rattling Cage EP
Forest Swords – Dagger Paths
- Forest Swords . Dagger Paths
- 2010 . United Kingdom
- Olde English Spelling Bee label
- psychedelic dub.witch house.ambient. drone. lo-fi. dubstep
Forest Swords. Jméno, který se ke konci roku začalo hodně skloňovat. On tomu docela pomohl i fakt, že tuhle one-man-show Fact magazine vyhlásil jako absolutního frajera za rok 2010. A Fact magazine,to není nějaká lecjaká stránka na rohu internetu, to je něco jako pičfork pro slow-tuc-tuc hipstery.
Ta věčná přeháňka slov originální, vyjímečné, to tu nikdy nebylo – ta je tentokrát trochu na místě. Forest Swords vypadají jako extrakt witch house smíchaný s psychedelic dubem, lo-fi folkem a…RnB. Něco jako How to dress well pro intelektuály s žlutýma brýlema a taškou Converse. Možná základ novýho, bambiliontýho žánru?
Každopádně, co dělá Forest Swords tak vyjímečným je jeho schopnost navození intimity naprosto neintimními prostředky. Zatímco Burial, na kterého si vzpomenete hned při úvodní Miarches (efekty prohnané vokální samply), těžil především z odtažitosti a ocelového chladu svých úderů, FS se vydává přesně na opačný pól pocitů – lo-fi kytara navozuje domácí atmosféru, field recordings, drone a postupy typické pro ambient doom metal tu působí spíš jako záludné mimikry, které jen občas protne zapamatovatelný beat (o to působivěji).
Ve výsledku tu pak máme co dočinění s minimalismem, s prapodivnou verzí všech temných a smutných žánrů, které samply a kytara táhnou na opačnou stranu pocitů. Samozřejmě, tohle je dost subjektivní, ale šance, že to ve vás vyvolá jiné pocity než 99% witch house desek je velká.
PS: První verzi Dagger Paths má na starosti NY label Olde English Spelling Bee, který, pokuď vyhledáváte “trochu jinou electronicu”, by vás mohl dosyta nařezat zajímavými počiny. Třeba jen loni: James Ferraro – Last American Hero, Julian Lynch – Mare, Autre Ne Veut – Autre Ne Veut nebo Stellar OM Source.
Warpaint – The Fool
Warpaint – The Fool (LP)/USA, L.A./label: Rough Trade/ 2010/ psychedelic female indie
01. Set Your Arms Down
02. Warpaint
03. Undertow
04. Bees
05. Shadows
06. Composure
07. Baby
08. Majesty
09. Lissie’s Heart Murmur
Jejich předchozí EP taky někde tady
Amorphous Androgynous – LEOPSAVTTS EP
Amorphous Androgynous – Lets Eat Our Psychedelic Shit And Vomit Through The Sky EP
WWWar.2010
psychedelic.experimental.prog-rock.electro.bejtblížbudhovi
“Tenhle svět se řítí do sraček, přes sračky, nad sračkama a zase zpátky do sraček zvuk x světlo rychlostí. Vidíme to všude. Lidi ztratili pokoru. Drzost internetových uživatelů již nezná hranic. Vostnatej drát na ně! Oni nejenže stahují desky z netu bez placení, ale ještě si pak z těch desek dělají pirátské rádobycool kompilace a nadšeně je házej na svoje lástka, twitry nebo blogy. Jo a blogy, to Vám je další takové svinstvo. Jednou jsem takhle najel….”
Je nám velice líto, že tento zajímavý dopis, který nám oddaný fanda vlastnoručně donesl až pod dveře redakce již zde končí. Druhá půlka dopisu byla odtržena. Dráha poškození však prozrazuje stopy škubanců a rychlých pohybů směrem dolů. Papír byl navíc podivně zkroucen a zvláštně voněl..Jestli pořád netušíte, tak dalším poznávacím znamením jsou hnědé ďubky a cákance, které nám pěkně lemují celý zbytek dopisu. Abych to řekl úplně naplno. U nás v redakci záchod samozřejmě máme, jenže my jsme humanisti až do morku kostí. Jak známo my totiž hovna netýráme toaletním papírem (protože i hovna plakaj). Což berte jako varování i vy. Toaleťáky nevedeme! Avšak i tento napůl již použitý vzkaz jsme ihned pochopili. Rukavice byla hozena do ringu a my jsme nezaváhali. Tak a tedy bez dlouhého otálení!
Dámy a pánové, dovolte abychom Vám představili nejvíc rádobycool kompilaci roku (potlesk kurva) ! Lets Eat Our Psychedelic Shit And Vomit Through The Sky !
Motto: “Jestliže MacGyver uměl udělat z tužky letadlo, Dvojitý áčka ti udělají z macgyverovýho soplu Hvězdu smRti, která tě rostřílí na částice částic.”
Říkejte si jim jak chcete. The Future Sound Of London, Humanoid nebo tihle Amorphous Androgynous. Pořád jsou to ty samý lidi, kteří pro dnešní progresivní muziku znamenají to samý, jako co Honza Rosák pro Bingo. Přitom právě 2A z těch všech projektů nejvíc vyvíraj napovrch a mají největší zálusk na nemilosrdném rozsračkování tvýho mozku. Díra ze země plná lávy, beatů, scitaru a Alenky z říše divů. V jejich hudbě se dá nálezt v podstatě cokoliv. Od techno-clubovek přes ztripovanej Mars v budhově mysli, až po Nicka Drakea (viz poslední song na EP).
Tak ale aby to nebylo tak divoký, rozhodl jsem se udělat takový malý výběr. Nachází se tu v rámci možností poměrně umírněný, skoro až reprezentativní vzorek jejich tvorby (něco jako partymix od Franka Zappy). To sem si to navíc ještě ztížil specifičtějším zaměřením. Rozhodl jsem se udělat výběr, kde se od nich budou vyskytovat především “kytarové” (možná spíš strunné by bylo přesnější) songy. Přičemž kytarové berte hodně s rezervou. Když pominu všechnu jejich bezbřehou různorodost, je to primárně psychedelická hudba a její úplně jedno jakých výrazových prostředků k tomu používá.
První část epéčka dá jistě vzpomenout na Asian Dub Foundation. Jenže mnohem promyšlenější, experimentálnější a vlastně i nářezovější. Při The Prophet to by mohl někdo vyštěknout The Herbalisérs. Jenže zase. Tahle banda (Garry Cobain a Brian Dougans) je o krok napřed. Pak následuje skvělý číslo. High and Dry vás vrátí o 45 let zpátky, vrazí do ruky zapalovač, pět gramů marihuany a vstupenku na Woodstock. Další Guru song je pak trip-hop navrženej pro budhistický mnichy v chrámu pod Čumulungmou. Prej se jim přitom songu líp prochází přes zeď. A já se klukům budhistickým vůbec nedivím. Tohle je duševní námrd. Mohl bych pokračovat ještě až do konce epéčka, jenže to by bylo už jen plejtvání místem a zadržování ejakulace. Ještě bych se taky mohl dostat k Flaming Lips nebo Gong, postěžovat si jací žabaři to oproti těmhle štikám jsou, a to nechci (nebo si to nechám na jindy).
Recent comments