Gaza – He is never coming back
.jpg)
- Gaza . He is never coming back
- 2009 . USA
- hardcore. crust. sludge metal. post-metal
Zkusíme si test: Co se stane, když budete mít nechráněný sex s někým, kdo má AIDS?
Odpověď: Pravděpodobně dostanete AIDS a některé díly South Parku už vám nepřipadnou tak vtipné jako dřív. Taky pravděpodobně zemřete (pokud nejste třímetrový černoch a nehrajete NBA).
Další otázka: Sníží se riziko, že dostanete AIDS, pakliže onen sex proběhne s kondomem?
Odpověď: Zcela definitivně ano.
Odpovědět správně na tyto dvě otázky není příliš těžké. Ve skutečnosti, nemusíte být vědec. S trochou námahy by na to přišel i takový průměrný autoklempíř z Kolína.
Co si o tom myslí církev?
AIDS je pohroma, kterou není možné překonat distribucí kondomů, jež problém jen zhoršují.
Jestli si myslíte, že tenhle žblebt vypustil nějaký špatně informovaný biskup někdy v osmdesátých letech, kdy AIDS teprve začínalo být IN, pak se pletete. Tuhle hovadinu má na svědomí papež Ratzinger a řekl ji v roce 2009. A nejde o nějaký úlet – tahle věta v podstatě definuje historický i aktuální přístup církve k řešení problému AIDS v sub-saharské Africe (a vlastně všude na světě). Podle církve prý problém vyřeší jen “spirituální a lidské probuzení a přátelství s trpícími.” Což dává absolutní smysl. Kondomy zabraňují aktu splození, tedy jejich užití je hříchem. Cože, 22 milionů nakažených? Jak je to možné?
Jestliže jste věřící, tak vám gratuluji. Jestliže nejste věřící, budete považovat kapelu GAZA za minimálně sympatickou.
Gaza totiž jako svoje největší non-musical influences uvádí Christophera Hitchense, Stephena Hawkinga, Sama Harrise a vědu obecně. Na rozdíl od pomatených metalistů z Norska a šašků jako je Manson (“já si teda budu říkat Antikrist, ale jinak je mi vše u kundy”) je takhle náboženská kastrace jasná, přímá a konkrétní. Jméno zvoleno podle pásma, kde krev nikdy nespí (jak sami říkají, nejsou na ničí straně). Texty rozdírající náboženská stigmata ironií a nenávistí. Citující z Bible a převádějící její středověké myšlenky do ad absurdum dovedených nihilistických parodií. Kdo zná Bibli, bude se smát, plakat a hněvat. Plus minus v tomto pořadí.
We’ll drink the blood of birds and through all this change we’ll wipe our chins and drink some more. We are race horses. Some of us are more happy about that than others. Some of us more eager to win that race. Cooking the meat kept us, not prayer.
Na Gaze je vynikající i to, že nejenom, že mají jasnou hlavu a jasné (a rozumné) sdělení, chlapi to navíc umí i po hudební stránce. Pakliže se necháte vtáhnout do jejich mixu chaosu, hněvu a plivanců, odměnou vám bude žánrový kolos poskládaný z kapel jako Converge, Will Haven nebo Coalesce. Zrůdná a nezastavitelná parní lokomotiva plná noisu, hardcoru, crustu, v druhé polovině se jako šelma měnící v sludge smíchaný s post-rockovými a post-metalovými vlivy (Cursed někdo?). I když může být He is never coming back v porovnání s debutem malinko vyleštěnější a uhlazenější, pořád je tu velká dávka agrese, která nepřipouští nějaký výraznější kompromis. To znamená, že i přístupnější zvuk může mít pořád apokalyptickou tvář – zkreslený štěkavý vokál, mohutná basa, hrátky s kompozicí vedoucí jen k destabilizaci všeho co se na moment podařilo sehrát.
Gaza není příjemná kapela a He is never coming back není příjemná deska. Ve skutečnosti je stejně plesnivá, protivná a zkurvená jako celý křesťanství. A to je důvod, proč všechno funguje jak má.
Teargas and Plateglass – Black Triage
- Teargas and Plateglass . Black Triage
- 2007 . United States
- dark trip-hop temný jako hrnek kvalitní kávy Dadák
Když jsem zakládal tenhle blog, říkal jsem si, že sem jako jedno z prvních alb musím dát Black Triage od amerického projektu Teargas and Plateglass. Takže když jsem si dnes uvědomil, že tu ještě není, dal jsem si rovnou šest facek.
Teargas and Plateglass není ani jeden pán, ani dva, ale podle všeho nějaké uskupení umělců, které si zakládá na anonymitě (ale vzhledem k tomu, že se hned na debutu podílela Jocelyn Pook a kámoší s lidmi jako Tweaker a Danger Mouse, tak o žádný hochy ze sklepa v Ohiu asi nepůjde), na něčem, co můžete nazvat politickou angažovaností (stop genocidám) a hodně temné dávce temnoty (temná dávka temnoty. Ano, i takové obraty jsem schopen vymyslet).
Takže, rád bych byl teď za toho chytrýho, ale kromě těchto málo informací není v podstatě nic bližšího známo. Kluci dali poslední interview někdy v roce 2005 a to ještě ke všemu odpovídali stylem fotbalista (Jak byste popsal první gól? “no, von mi to nahrál, poslal mi to, já cejtil že je to dobrý, sem se do toho opřel a bylo to”). Něco málo je ještě na jejich wiki, jako že jednou jedinkrát vyrazili anonymně na tour a to do východní Evropy – wtf? Opravdová perlička je ovšem zajímavost, že jejich songy několikrát zazněly v Kriminálce New York a Miami. To je asi tak šílený, jako kdyby během znělky k Ulici hráli Fantomas. Což by vypadalo nějak takto:
Black Triage je druhá deska tohoto obskurního uskupení a (když pominu, že je lepší než první deska) je rozhodně lepší, než první deska. Dark ambient potkává dark industrial potkává dark trip-hop potkává dark electro potkává dark martial music. Všechny beaty jsou hrány o 200% pomaleji než by hrány být měly. Kupte si pořádný sluchátka a zemřete, něco na ten způsob. Nikde nevyzařuje ani kousek naděje. Ona je otázka: mělo by album zabývající se genocidou vyzařovat nějakou naději? Vrchol přijde už s třetím songem One day across the valley, který je protkán povídáním Valentiny Iribagizy, ženy známé jako Ta, která odmítla zemřít (během masakru v Rwandě)
“Then, when the war began, people changed. One day across the valley, we saw houses burning and people fleeing from their homes.
I was a young girl. My parents thought the church was safe because no one would be killed in a church. When we arrived, I could see the older people were very sad and upset. Everybody was scared, but nobody knew what was going to happen.
I saw the soldiers come in, and they started shooting and shooting. All we had to defend ourselves were rocks. And our local governor, Gacumbizi, came in and stood in front of us. Gacumbizi said that everyone should know what they were there for. He said that all those who were there should be killed, that no one should survive.
Then they started killing, hacking with their machetes. They kept doing it, and I was hiding under dead people. They didn’t kill me. Because of the blood covering me, they thought they had killed me.
It was very late, around 2:00 AM, when the Interahamwe came back. One of them stepped on my head. He was shaking me with his foot to see if I was alive. He said, “This thing is dead,” and so they left. I lived among the dead for a long time. At night, the dogs would come to eat the bodies. Once a dog was eating someone next to me. I threw something at the dog and he ran away. I hid in a small room. That’s where I stayed and slept for 43 days.
I felt a lot of pain, a lot of pain, because my fingers had been chopped off. And my head had been cut. I was very sad because my family was all dead. I was waiting to die myself. I didn’t think I was going to survive.
Ano, na léto jako dělané. A ano, můžete všechny svoje trip-hopový srajdy hodit do koše, až tohle stáhnete.
PS: Ne, to video není jen nějaká zpatlanina. Pořádně se podívejte.
Black Swan – Aeterna
A máme tu další album roku. Což není nic šokujícího, protože každý rok se urodí tak 40 alb roku. Tentokrát je tu ale vážná šance, že tohle album až do konce roku zůstane opravdovým albem roku, co se žánru DRONE týče (drone jsem napsal tiskacím, protože jsem chtěl, abyste věděli o čem bude řeč, protože vím, že pro drtivou většinu vás, kulturních barbarů, je drone asi tak zábavný jako sledovat čtrnáct dní starou skvrnu od paštiky na podlaze), páč v podstatě všechny recenze obsahují slova jako MASTERPIECE, BEST, SHIT MY PANTS. Jestli si teď říkáte „ok, kurva, to teda bude fakt skvělý“, nezapomínejte, že většině z těch bloggerů je 17 let, mají na obličeji uher velký jako zadek JLo a pravděpodobně do svých 22 let spáchají sebevraždu, protože je nikdo nemá rád. Což samozřejmě neplatí pro mě, jelikož já mám 60 centimetrový penis, boží tělo a 2, slovy dva, kamarády.
Black Swan vydal svoji novinku In 8 movements někdy v roce 2010 a i když tam ještě byly slyšet určité rezervy, byla dobrá. Loni vydal druhou desku The Quiet Divide a ta byla ještě lepší. Letos vydal třetí desku Aeterna a ta je nejlepší. Není jednoduché být hudebním publicistou. Chce to dřinu, shánění informací a odříkání.
Black Swan je na informace dost skoupý. Nikdo pořád neví, kdo to je (ani jeho nejbližší přátelé nemají tucha, jak se jednou svěřil), což je prý proto, že by jakákoliv informace mohla vést k odvedení pozornosti od samotné hudby, blá blá. Nicméně, ve třech rozhovorech co jsem četl se ani jednou nezmínil o Berlíně nebo Bonusovi, takže jedno každopádně víme jistě – Lukáš Benda to není.
Důvody proč je Aeterna zatím jeho nejlepším dílem jsou jednoduché. Black Swan přetavil rovnici nudy a napětí a smíchal je dohromady s citem hodným Caretakera a melancholií Willamette. Tyhle dvě jména se mi v hlavě točí pořád dokola zatímco hraje Aeterna a je to právě minimalistická kombinace základních prvků těchto projektů, která do alba vnesla “život”, náladu a hlavně kurevskou porci atmosféry.
Dalším bodem úspěchu pak je jasná a citelná gradace, která se skrz šum a desítky nuancí stále více blíží bodu varu. Gradace ve formě samplů, které jsou znečištěny, znásilněny, pohozeny vedle hlavního proudu zvuku. Klavír, vylézající odnikud a zase padající dlouhou cestou zpět. Staré časy, romanci ale zároveň i nejistotu a primární smutek vyvolávající chorál v podbízivé Variation, 618. To, že album má jednotnou linku, která celou dobu stoupá vzhůru a nabaluje se jako sněhová koule je pak efekt, který nejenom, že funguje na výbornou ve smyslu budování atmosféry, ale i ve smyslu katarze, která pak přichází v podobě 23 minutového eposu Dying God. V jedné ze zahraničních recenzí se objevilo: the world’s first epic-drone track and possibly one of the most incredible things you’ll ever hear . Podepsat, vytisknout, zarámovat. Neuvěřitelný, epický, šílený.
Aby to všechno fungovalo, musíte Aeternu poslouchat v celku a užít si tu nádhernou cestu delíriem a temnotou od začátku do konce. V ten moment se Dying God a vlastně celé album přetaví v jednu obrovskou cinematickou koláž, která velmi snadno zasáhne vaše základní pocity – strach a smutek. Když se to povede, konečně pochopíte, že drone není sprosté slovo, že drone má smysl, že drone dokáže vyvolat emoce stejně snadno a inteligentně, jako „normální“ hudba. A to je na Black Swan to největší plus. Přistupnost nepřístupného.
La Dispute: Audiotree live session
Takže, děcka. Pište si:
- La Dispute jsou momentálně nejlepší kapelou co používá kytary
- mají nejlepší texty všech dob
- budou 19. června v Praze
- La Dispute jsou momentálně nejlepší kapela co používá kytary a mají nejlepší texty
No dobře, možná trochu přeháním. Ale jestli s tím nesouhlasíte, založte si vlastní blog. To co vidíte nahoře je video záznam jejich vystoupení na Audiotree, který se odehrálo cca před čtrnácti dny. Jestliže se vám nechce poslouchat žvásty mezi písničkama, časově to vypadá následovně:
- 2:00 – 4:47 a Departure
- 4:47 – 8:42 The Most Beautiful Bitter Fruit
- 12:30 – 1613 a Letter
- 16:15 – 21:47 Edward Benz, 27 times
- 25:42 – 30:15 All your bruised bodies and the whole heart shrinks
- 30:15 – 36:15 You and I in Unison
Přičemž si poznamenejte, že All your bruised bodies and the whole heart shrinks je vrchol. Vrchol s geniálním textem:
So now tell me how your story goes. Have you ever suffered?
If so, did you get better or have you never quite recovered from it?
Did you find your lover laying in your bedroom with another and then
Did you let it hover over you and everything else well after the fact?Show me all your bruises. I know everybody wears them.
They broadcast the pain–how you hurt, how you reacted.
Did cancer take your child? Did your father have a heart attack?
Have you had a moment forced the whole heart to grow or retract?Or just shrink.
Does the heart shrink?Tell me everything. Tell me everything you know.
Were you told as a child how cruel the whole world can be?
Did anybody ever tell you that?
Tell me what your purpose is? Who it was that put you here and why?
Did anybody really put you here at all?
And what of those necessities? Like how to cope with tragedy and pain?
Did anybody ever show you how?
When it hits will my heart burst or break or grow strong?
Is there really only one way to know now?I’m not sure if I’m ready yet to find out the hard way
How strong I am. What I’m made of.
I’m not sure if I’m ready yet to walk through the fire.
I’m not sure I can handle it.
Do you think if the heart keeps on shrinking
One day there will be no heart at all?
And how long does it take?
Am I better off just bursting or breaking?
Because I don’t see my heart getting strong.Tell your stories to me. Show your bruises.
Let’s see what humanity is capable of handling.She lost her kid, only seven, to cancer. She answered with faith in her god and carried on,
While he was attacked by his son and was stabbed in his stomach and his back and his arms.
He showed me scars.
82 years old, told me, “I still have my daughter and my wife. And I still have
My life and my son.”Tell me what your worst fears are. I bet they look a lot like mine.
Tell me what you think about when you can’t fall asleep at night.
Tell me that you’re struggling. Tell me that you’re scared. No,
Tell me that you’re terrified of life.
Tell me that it’s difficult to not think of death sometimes.
Tell me how you lost. Tell me how he left. Tell me how she left.
Tell me how you lost everything that you had.
Tell me that it ain’t ever coming back.
Tell me about God. Tell me about love.
Tell me that it’s all of the above.
Say you think of everything in fear.
I bet you’re not the only one who does.Everyone in the world comes at some point to suffering.
I wonder when I will. I wonder.
Everyone is out searching for someone or something.
I wonder what I’ll find. I wonder.
Xina Xurner – DIE
- Xina Xurner . Die
- 2011 . USA
- art techno.anal techno.synth-hell
Pár důvodů, proč mít rád Xinu Xurner:
- Hlavní postava má nickname Pooper. Je to američanka, co spadla z kola. To se píše na oficiálním blogu.
- Dělaj cunty, noisy house music that oozes sex, eath and decay.
- Jmenují se Xina Xurner.
- Description na fb zní feel me kill me fuck me on the dance floor.
- Názvy písniček jsou velmi poetické, například Your anus is the abyss nebo You will die (I will fuck you).
- Je to art techno, je to anál techno, je to kyberpank, je to diskotéka, je to bordel a cheesy, je to hnůj a je to fajn a je to zadarmo.
Police Teeth – Awesomer than the Devil
- Police Teeth . Awesomer than the Devil
- 2011 . USA
- indie rock. noise rock.
Na těchto stránkách nějakej kluk píše o Police Teeth s takovým zaujetím, že by jeden hned řekl, že je to nejlepší kapela roku. Jelikož vím, že jste kundy líné a ten jeho text má asi pět odstavců, možná víc, tak vám tady udělám menší výcuc: V devadesátkách jsem měl rád Jesus Lizard, sral jsem z nich do gatí. Pak jsem začal poslouchat Modest Mouse, boží jako, pak jsem objevil McLusky a tak jsem je začal poslouchat a zase jsem sral do gatí. Pak jsem chvilku jako nevěděl co poslouchat, páč bla bla, no a teď jsem objevil Police Teeth a nic není víc cool než voni.
Tak, teď už si to nemusíte číst. A taky je to dobrý k tomu, že už vlastně víte, jestli se vám to bude líbit nebo ne, páč jestli se vám líbili Jesus Lizard, Modest Mouse, Mclusky nebo Future of the left, bude se vám líbit i tady toto, protože vám to prostě říkám a von to taky říkal.
Awesomer than the Devil není awesomer than the Devil, protože je jasný, že nikdo nemůže být víc awesomer než Zdeněk Podhůrský. Ale třeba hned úvodní masakr nálož Send more cops je awesomer minimálně víc než Mojmír Maděrič. Kytary serou strunama, hluk se mění v tělo, všechno se to třepe, až má jeden chuť při pogování rozkopat babičce hlavu. Album pak sice trochu měkne a úvodní nálož je vlastně jen takový klamání tělem, ale ani zbytek nestojí za hovno, páč dobrej indie/noise rock tady prostě chyběl. A navíc tu pořád jsou věci jako Summertime Bruise, nebo skvělá Public Defender nebo geniální True Stuff. Kdo má rád kytary, ať si to kurva stáhne.
Chelsea Wolfe – Apokalypsis
- Chelsea Wolfe . Apokalypsis
- 2011 . United States
- drone. goth. folk. slowgaze. post-fšechno
“like P.J. Harvey, Johnny Cash, Patricia Morrison, Patty Waters, 1972 Black Sabbath, Danzig, and Joy Division are playing strip poker.”
“Хооороошо!”
“I guess if Nina Simone were reincarnated as a young caucasian lady raised on post-punk dirges, this is what she’d sound like.”
Vono je to na jednu stranu hezký, na druhou docela děsivý. Jak se nám pomalu točí měíce a roky, pořád koukáme dozadu a louhujeme co bylo už louhováno. To zase melu sračky. Abych to vysvětlil. Chelsea Wolfe není nic víc, než další copycat dřívějších dob.
Jednou prostě někdo řekl “hele, Jesus and Mary Chain byli boží, osmdesátky byly boží, Cocteau Twins byli boží, všechno co už bylo bylo boží, pojďme vymyslet znovu reverb, a dělat, že jsme z minulosti.” Nebo něco v tomhle duchu. Spousta hoven a člověk aby se v tom vyznal.
Chelsea Wolfe aka slečna z Kalifornie se stejnojmenným bandem v zádech je přesně tahle škatulka, která vám během poslechu zamoří mozek otázkama “jo, jo, tohle už jsem ale všechno slyšel”. Ale i před Agátou Hanychovou byly na světě hezký holky a stejně, kdyby vás s ní zavřeli do malý místnosti bez oken, potaháte ji ty její nateklý ceciky, že?
Chelsea Wolfe a její Apokalypsis je album jako stvořený pro pokrytectví a příjemný podzimní večery. Hodí se k obojemu. Jsme v době, kde se míra originality hodnotí tím, jak úspěšně ostatní kopírují. Pokud stojí za hovno, tak budete vypadat jako anděl, co najednou kurva prozřel nebo co. To se v jeden moment klidně můžou kapely jako Wooden Shjips stát slavnými.
CH.Wolfe má ale zelenou, protože má smysl pro dokonalou, jednoduchou a souměrnou kompozici. Umí zpívat. Všechno podmanila stylu, který je uhrančivý a přesně takový, jaký si toto album zaslouží. To když se jmenuje Apocalypse, vaše další kapela The Death a na obalu máte sami sebe bez očí. Říká, že je to specific brand of drone-metal-art-folk, tady není co dodat, teda až na to, že metal wtf? Apocakypsis je další várka nostalgie, je to hodně zpomalený extrakt Joy Division a temné, konstantní gothické echo romantiky Ameriky osmdesátých let. Navíc se to tváří jako folk. Cože? Jestli se vám prostě líbily Warpaint ve svých pomalých pasážích, tohle je pro vás. Nebo jestli vás zajímalo, jak by mohla znít Zola Jesus, kdyby měla rád rokec a né pomrdaný synťáky.
Retro: Distorted Pony – Instant Winner
- Distorted Pony . Instant Winner
- 1994 . United States
- noise rock. sludge metal
Recent comments